ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4338.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4338/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Home Credit a.s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo osoby 269 78 636, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému K. K. , zastoupenému Mgr. Josefem Suchopárem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Palackého nám. 113, pro 405,34 Kč a pro 1.699,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 20 Nc 4515/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2008, č. j. 24 Co 2250/2008 - 30, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 22. 8. 2007, č. j. 20 Nc 4515/2007 - 3, jímž Okresní soud ve Strakonicích nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty, se sídlem v Brně, Příkop 6, ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. M 2/2007, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.699,16 Kč, úroku ve výši 249,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 405,34 Kč, náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 8.568,- Kč a k úhradě nákladů exekuce a oprávněného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno-město. Odvolací soud měl všechny předpoklady pro nařízení exekuce za splněné. K námitce povinného, že vymáhanou pohledávku včas uhradil, konstatoval, že tuto skutečnost může uplatnit v návrhu na zastavení exekuce, o kterém je oprávněn rozhodovat okresní soud.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z §238a o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že již před vydáním exekučního titulu zcela uhradil pohledávku oprávněného a že soudy obou stupňů „nesprávně, v rozporu s hmotným právem, posoudily právní otázku zániku vymáhaných pohledávek a splnění podmínek pro nařízení exekuce“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Oprávněný v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že povinný měl námitku o úhradě vymáhané pohledávky uplatnit již v nalézacím řízení. Navrhl, aby dovolání povinného bylo odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle
§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je totiž výrazem ustálené soudní praxe, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 187/525, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2006, sp. zn. 20 Cdo 1833/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1756/2006). Jen pro úplnost lze poukázat dále na to, že dovolací soud ve své rozhodovací činnosti rovněž opakovaně zdůraznil, že k zániku vymáhaného práva lze v řízení o zastavení exekuce zásadně přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo v době po vydání rozhodnutí, které bylo podkladem pro nařízení exekuce. Okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním tohoto titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 791/2003, usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005, či usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 2655/2006).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinného směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu