ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4870.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4870/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné OSPEN s.r.o. , se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, identifikační číslo osoby 25262823, proti povinnému F. J. , zastoupenému Mgr. Stanislavem Kormanem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, pro 360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 Nc 2344/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 22.9.2008, č. j. 26 Co 860/2007-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 5. 2007, č. j. 53 Nc 2344/2007-4, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolacími námitkami povinného se vypořádal závěrem, že exekuční titul byl formálně i materiálně vykonatelný a že další namítané skutečnosti jsou ve fázi nařízení exekuce nerozhodné.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – aniž však vysvětluje, v čem konkrétně má zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívat (za otázku, tím méně zásadního právního významu, nelze považovat tvrzení povinného, že oprávněná „zanikla pro nekalé praktiky a měla se dopouštět podvodného jednání na svých klientech) – povinný odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v okolnosti, že se soud nezabýval jeho námitkami nesprávnosti podkladového rozhodnutí. Dále pak uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; vada řízení podle jeho názoru spočívá v tom, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho námitkou podjatosti soudce JUDr. M. P.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel však žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, dospět nelze. Namítá-li totiž, že s oprávněnou nikdy žádnou smlouvu nepodepsal, zpochybňuje tím věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4).
Námitku podjatosti soudce JUDr. M. P. odvolání povinného z 28. 6. 2007 dle obsahu spisu nenachází. Postup soudce ve věci ani jeho rozhodování, které neodpovídá názoru účastníka, podjatost soudce nezakládá (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.) a o vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. se jednat nemůže už vůbec.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu tudíž není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu