ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.565.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 565/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A. , se sídlem 2, Boulevard Konrad Adenauer, L-1115, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupené JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému J. H. , zastoupenému Mgr. Zuzanou Kundratovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Sokolovská 178, pro 2.448.279,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13Nc 24159/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 8. 4. 2009, č. j. 19Co 67/2009-51, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 1. 4. 2008, č. j. 13Nc 24159/2006-36, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že exekuční titul, a to rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2000, č.j. 26Cm 318/99-52, je pravomocný a vykonatelný, a že právo na jeho výkon není promlčeno, neboť právní předchůdce oprávněné dal povinnému výpověď z úvěrové smlouvy, ze které dluh vznikl, dopisem ze dne 5. 1. 1999, a proto dnem následujícím začala běžet desetiletá promlčecí lhůta, která uplynula 6. 2. 2009. Návrh na exekuci byl podán před jejím uplynutím, tj. dne 2. 2. 2006.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "o. s. ř."). Uvedl, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem, neboť dle obchodního zákoníku je stanovena pro závazkové právní vztahy čtyřletá promlčecí doba, a v žádném svém ustanovení tento zákoník nestanoví, že by se čtyřletá promlčecí lhůta měla vztahovat jen k nalézacímu řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – které podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, ve spojení s §130 zákona číslo 120/2001 Sb., a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dle dovolatele nesprávné právní posouzení otázky jím vznesené námitky promlčení v obchodně právním vztahu v návaznosti na exekuční řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008, dospěl k závěru, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003). Řízení o výkon rozhodnutí (vydaného v nalézacím řízení), přiznávajícího určité právo, tak musí být zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy doba počala běžet poprvé, v určitých případech prodloužené podle §408 odst. 2 obch. zák. o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007).
Je-li v souzené věci vymáhána pohledávka z obchodně právního vztahu, jak vyplývá z rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2000, č. j. 26Cm 318/99-52, rozhodl odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, posoudil-li běh promlčecí lhůty dle §408 odst. 1 obch. zák.
Není-li dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – odmítl (§243b odst. 5 věta první §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu