ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.66.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 66/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinným 1) L. H. a 2) J. H. , pro 23.251,30 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Luďkem Němcem, Exekutorský úřad Karlovy Vary, pod sp. zn. EX 365/04, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2011, č. j. 11 Co 261/2011 - 64, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2011, č. j. 11 Co 261/2011 - 64, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary, ze dne 26. 3. 2011, č. j. EX 365/04 - 49, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi, Exekutorský úřad Karlovy Vary, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2011, č. j. EX 365/04 - 49, jímž soudní exekutor Mgr. Luděk Němec, Exekutorský úřad Karlovy Vary, zastavil podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění ve znění účinném od 1. 11. 2009 (dále jen „exekuční řád“), exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 3. 2004, č. j. 17 Nc 2280/2004 - 8 (výrok I.), a kterým současně uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.800,- Kč (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že soudní exekutor vyzval oprávněného ke složení zálohy ve výši 1.500,- Kč přípisem ze dne 15. 12. 2010, přičemž tato částka nepřesahuje limit daný ustanovením §12 vyhlášky č. 330/2001 Sb., a že ke složení zálohy byla stanovena lhůta patnácti dnů od doručení výzvy, která byla oprávněnému doručena dne 17. 12. 2010, avšak oprávněný zálohu ve lhůtě ani po jejím uplynutí nesložil. Dospěl k závěru, že soudní exekutor v daném případě nepochybil, jestliže exekuci zastavil, neboť na danou věc nedopadá žádná z výjimek uvedených v ustanovení §55 odst. 5 exekučního řádu. Námitky oprávněného, že výzva ke složení zálohy neměla formu usnesení a že za daného stavu a nečinnosti exekutora je třeba považovat opatření spočívající v předepsání zálohy za neopodstatněné, považoval odvolací soud za nerozhodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, sp. zn. 20 Cdo 531/2008 a sp. zn. 20 Cdo 609/2008 namítá, že odvolací soud se při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Poukazuje přitom na skutečnost, že exekuce byla v dané věci nařízena usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 3. 2004, č. j. 17 Nc 2280/2004 - 8, avšak teprve poté, co se oprávněný koncem roku 2010 domáhal podání zprávy o stavu exekučního řízení, byl exekutorem vyzván k úhradě zálohy na náklady exekuce. Má za to, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 exekučního řádu, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech, od jejíchž závěrů nemá dovolací soud důvod se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle §55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li zjevně dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).
Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podání ze dne 20. 1. 2011 (čl. 39 spisu) konstatoval, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, neboť povinní nemají žádný postižitelný majetek, a dále z usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 2. 2011, č. j. 17 Nc 2280/2004 - 24, z jehož odůvodnění se mj. podává, že „pověřený soudní exekutor zjistil, že povinní nemají žádný prodejný majetek, mají několik exekucí, nikde nepracují a ani jinak neřeší své dluhy“; z obsahu spisu rovněž vyplývá, že soudní exekutor pro oprávněného dosud nevymohl ničeho. Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že „soudní exekutor v daném případě nepochybil, jestliže exekuci zastavil, neboť na danou věc nedopadá žádná z výjimek uvedených v ustanovení §55 odst. 5 exekučního řádu“, je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabýval z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného, zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud dále uvádí, že není třeba, aby výzva k úhradě zálohy na náklady exekuce měla formu usnesení, musí z ní však být patrno, že se jedná o zálohu (tuto otázku již Nejvyšší soud řešil například v usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 700/2011). Na tom nic nemění skutečnost, že někteří exekutoři pro tuto výzvu volí formu usnesení, v němž oprávněného zároveň poučí o následcích spojených s nezaplacením zálohy.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu