ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.697.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 697/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné JABLONEX GROUP a.s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, identifikační číslo osoby 46711538, proti povinné D. K. , prodejem nemovitostí pro částku 417.885,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 E 725/2001, o dovolání D. P., jako právního nástupce původního přihlášeného věřitele M. P., zemřelého 17. 5. 2011, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 9. 9. 2010, č.j. 10 Co 425/2009-424, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 22. 1. 2009 č.j. 29 E 725/2001-399, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu v celkové výši 1.617.602,- Kč tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky
1. České republiky – Okresního soudu ve Frýdku-Místku v částce 7.810,- Kč
2. Finančního úřadu Ostrava I. v částce 78.805,- Kč
3. oprávněné v částce 1.328.435,70 Kč
4. Finančního úřadu v Ostravě I. v částce 202.551,- Kč
s tím, že takto je celá rozvrhovaná podstata vyčerpána. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že na uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele M. P., již kvalifikoval jako tzv. ostatní pohledávku ve smyslu ustanovení §337c odst. 1 písm. f) o. s. ř., se z rozvrhované podstaty nedostalo nic.
K odvolání věřitele M. P. krajský soud napadeným rozhodnutím (poté, co předchozí usnesení okresního soudu ze 7.11.2007 /č.l. 338a/, jímž bylo rozhodnuto jinak, zrušil) usnesení soudu prvního stupně potvrdil a s odvolací námitkou, že jeho pohledávka měla být jako zajištěná zástavním právem uspokojena ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., se vypořádal závěrem, že na něj jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu (§336l odst. 2 o. s. ř.), jímž zastavenou nemovitost vydražil (a tudíž k ní nabyl vlastnické právo), tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz čl. 301a spisu) splynutím podle §584 občanského zákoníku zaniklo. Podle názoru odvolacího soudu „by bylo v rozporu s právní úpravou zástavního práva jako práva věcného, zatěžujícího cizí věc, aby existovalo i v případě, že zástavní věřitel se stane vlastníkem zástavy, neboť zajištění vlastní pohledávky zástavním právem na vlastní nemovitosti není možné.“
V dovolání věřitel namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jeho zástavní právo k předmětné nemovitosti dnem právní moci usnesení po příklepu, jímž zastavenou nemovitost vydražil, splynutím zaniklo. Podle jeho názoru splynutí práva a povinnosti ve smyslu §584 občanského zákoníku pro případ zástavního práva znamená, že dojde ke splynutí osoby zástavního věřitele a zástavního dlužníka, k čemuž ovšem v daném případě nedošlo; věřitel se totiž sice stal vlastníkem zastavených nemovitostí, nestal se však zástavním dlužníkem. Přestože z povahy zástavního práva plyne, že vlastník zastavených nemovitostí je totožný se zástavním dlužníkem, má dovolatel (věřitel) zato, že posuzovaný případ představuje výjimku z tohoto pravidla danou specifiky, která přináší aplikace procesních (a zvláště exekučních) norem a jejich účinků do hmotněprávních vztahů. Podstatou celého sporu je podle něho právní úprava výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, podle níž dochází k nabytí vlastnického práva k vydraženým nemovitostem (zaplacením nejvyššího podání) v odlišný okamžik než k zániku zástavního práva váznoucího na těchto nemovitostech (§337h odst. 1 o. s. ř. – dnem právní moci rozvrhového usnesení). Podle jeho názoru je smyslem této právní úpravy stanovení zvláštního procesního režimu pro ochranu účastníků exekučního řízení a zajištění účelu exekučního řízení, nikoli konstituovat z vydražitele pro uvedené období (mezi vznikem vlastnického práva a zánikem práva zástavního) zástavního dlužníka. Vydražitel veškeré své povinnosti spojené s vydražením nemovitostí splnil zaplacením nejvyššího podání, a nemá ve vztahu k zástavním věřitelům žádný dluh osobní ani věcný a již z tohoto důvodu je jeho postavení jako zástavního dlužníka vyloučeno. Vzhledem k uvedenému má zato, že se v důsledku nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem zástavním dlužníkem nestal, a že proto jeho zástavní právo nemohlo zaniknout splynutím podle §584 občanského zákoníku. I kdyby dovolací soud jeho názor nesdílel, je dovolatel názoru, že pro účel zařazení pohledávky do skupin a určení jejího pořadí mají soudy vycházet z okamžiku rozhodného v době konání dražby, nikoli rozvrhového jednání.
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr krajského soudu, že na odvolatele jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu (§336l odst. 2 o. s. ř.), jímž zastavenou nemovitost vydražil, tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz čl. 301a spisu) splynutím podle §584 občanského zákoníku zaniklo.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §336l odst. 2 o. s. ř. se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu dnem právní moci rozvrhového usnesení.
Podle ustanovení §337h odst. 1 o. s. ř. zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení; §336g odst. 3 tím není dotčeno.
Předně není namístě dovolatelova argumentace, že se nestal zástavním dlužníkem, jelikož napadené rozhodnutí nedovozuje, že došlo ke splynutí osoby zástavního dlužníka a zástavního věřitele, nýbrž, že zástavní právo zaniklo v důsledku skutečnosti, že se zástavní věřitel stal vlastníkem zástavy.
V odůvodnění svého rozsudku z 8.10.2008, sp. zn. 29 Odo 1324/2006, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 74/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že stane-li se zástavní věřitel vlastníkem zástavy, zajištěná pohledávka tím nezaniká, že však zanikne (splynutím ve smyslu §584 občanského zákoníku) zástavní právo , které ji zajišťovalo. O takový případ jde v souzené věci (byť dílčí, navíc vnitřně rozporný závěr odvolacího soudu, že věřitel nabyl vlastnictví k vydražené nemovitosti „ke dni právní moci usnesení o příklepu“, případně „vkladem vlastnického práva“, správný není, neboť vlastníkem se vydražitel – jak plyne z ustanovení §336l odst. 2 in fine o. s. ř. – stává /za splnění dalších podmínek/ ke dni vydání usnesení o příklepu, což však na konečném závěru o nedůvodnosti dovolání nic nemění). Z toho pak rezultuje závěr, že pohledávka přihlášeného věřitele nemohla být uspokojena ve skupině třetí podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., ale skupině šesté podle písmene f ) citovaného ustanovení.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné – aniž se (s ohledem na výše citovaný judikát) zabýval dalšími argumenty – podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu