ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.741.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 741/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1404/4, identifikační číslo osoby 47114975, proti povinné LKV Development s.r.o. , se sídlem v Praze 9, Libeň, Nad Kolčavkou 906/6, identifikační číslo osoby 27372405, pro 124.738,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54Nc 3319/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. 21Co 322/2010-10, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 677/09/U 01-005, zastavila exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 10. 2009, č. j. 54Nc 3319/2009-6, podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. Oprávněné uložila zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a žádnému z účastníků nepřiznala právo na náhradu nákladů exekučního řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. Dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Považoval za postačující, že soudní exekutorka vyzvala oprávněnou k zaplacení zálohy pouze neformálním způsobem – zasláním faktury, neboť na rozdíl od postupu soudu ve výkonu rozhodnutí podle §270 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), není s nezaplacením zálohy spojeno její vymáhání, ale pouze možnost exekutora zastavit exekuci a vydání usnesení k výzvě oprávněnému proto není třeba. Záloha byla exekutorkou vyměřena oprávněně, i když je oprávněná osvobozena od placení soudních poplatků podle §11 zákona č. 549/1991 Sb., neboť se jedná o osvobození věcné nebo osobní bez ohledu na poměry účastníka. Skutečnost, že dříve soudní exekutorka po oprávněné složení zálohy nepožadovala, je nepodstatná, protože „pověřený exekutor přiléhavě a podrobně objasnil důvody pro svůj postup při vyžádání zálohy na náklady exekuce v těch případech, kdy šetření o majetku povinného si vyžádá vyšší náklady.“
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §238a odst. 1 písm. d) /správně písm. c)/ o. s. ř., namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že soudní exekutorka v dané věci provedla šetření na ČÚZK dne 9. 11. 2009 s nulovým výsledkem, a další informace čerpala ze souvisejícího spisu vedeného u exekutorského úřadu pod sp. zn. Ex356/09. Exekuce byla nařízena dne 9. 10. 2009 a až po uplynutí pěti měsíců začala exekutorka požadovat zálohu na náklady exekuce, přičemž neodůvodnila, k jakému účelu tyto náklady požaduje. Oprávněná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 609/2008 a sp. zn. 20 Cdo 531/2008 uvedla, že i v tomto případě měla být exekuce zastavena pro nemajetnost povinné, nikoliv pro nezaplacení zálohy. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soudní exekutorka rozhodla o zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudní exekutorky nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téže exekutorky), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Ačkoliv dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Podle §90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§87 odst. 2).
Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009).
Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).
V souzené věci však oprávněná výslovně zpochybňuje důvod zastavení exekuce podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. existencí jiného důvodu pro zastavení exekuce teprve v dovolacím řízení, kdy popisuje, jaké úkony soudní exekutorka provedla ke zjištění majetku povinné před výzvou k zaplacení zálohy. Oproti tomu v odvolání zpochybňuje pouze účel předepsané zálohy, a to s odůvodněním, že ač „se jednalo o desítky případů, kde byly i pochybnosti, zda povinný má dostatek zpeněžitelného majetku, nikdy exekutor od oprávněného zálohu na náklady exekuce nepožadoval.“ Z ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. však vyplývá, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Proto Nejvyšší soud k těmto tvrzením přihlédnout nemohl. Navíc nelze pominout, že oprávněná má právo, aby od soudního exekutora, kterému projevila důvěru tím, že navrhla jeho pověření provedením exekuce, si vyžádala zprávu o stavu exekučního řízení, popř. nahlédla do spisu (§94 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Pokud jde o námitku, že soudní exekutorka nezdůvodnila, k jakému účelu má záloha sloužit, pak je třeba zdůraznit, že v exekučním řízení postačí, pokud exekutor oprávněného vyzve k úhradě zálohy neformálním postupem, který však v případě nezaplacení zálohy a zastavení exekuce bude exekutor schopen soudu prokázat, zpochybní-li jej oprávněný. Vydání usnesení k výzvě oprávněnému na zaplacení zálohy není třeba, neboť (jak správně uvedl již odvolací soud) s nezaplacením není spojeno vymáhání zálohy na oprávněném, ale možnost exekutora zastavit exekuci (Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 238).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu