ECLI:CZ:NS:2012:20.ND.172.2012.1
sp. zn. 20 Nd 172/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce JUDr. J. Č. , proti žalované Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 6/2011, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 6/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí ani Okresnímu soudu ve Vsetíně ani Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobce navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Vsetíně nebo ve Zlíně, jež jsou nejblíže dostupné místě jeho bydliště. Namítá, že je ve věku 70 let a v současné době ve velmi nepříznivém zdravotním stavu, který mu výrazně ztěžuje pohyb a znemožňuje jakékoliv cestování. Jako důkaz navrhuje zdravotní záznam ze dne 30. 3. 2012, vyžádání aktuální zprávy o jeho zdravotním stavu a zprávy ze zdravotní dokumentace od obvodního lékaře MUDr. Jiřího Dorňáka, zdravotní středisko Halenkov.
Žalovaná s návrhem nesouhlasí a je toho názoru, že žalobci nic nebrání, aby se ve věci nechal zastoupit právním zástupcem, a pro případ, že by soud považoval za vhodné a důležité provést jeho účastnický výslech, lze jej provést prostřednictvím dožádaného soudu nejblíže místně příslušného k bydlišti žalobce.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená v §84, 85 odst. 3 o. s. ř.), a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. O takový případ se v projednávané věci nejedná.
Důvod, pro něž se žalobce domáhá přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně či ve Zlíně, neshledává Nejvyšší soud České republiky pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. opodstatněným. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobce, nemohou být jeho osobní a sociální poměry, dané věkem a zdravotním stavem, když z předložené lékařské zprávy neplyne, že by mu jeho zdravotní stav neumožňoval zúčastnit se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1. Žalobci ostatně nic nebrání v tom, aby – neumožní-li mu jeho poměry osobní účast při jednání u místně příslušného soudu – byl v projednávané věci vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu (§122 o. s. ř.).
Nejvyšší soud k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu). K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení; taková situace však v projednávané věci nenastala.
Přikázáním věci Okresnímu soudu, v jehož obvodu žalobce bydlí, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, než u místě příslušného soudu, který řízení vede; to ostatně netvrdí ani sám žalobce.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně či Okresnímu soudu ve Zlíně podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu