ECLI:CZ:NS:2012:20.ND.214.2012.1
sp. zn. 20 Nd 214/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce P. K. , proti žalovanému P. K. , o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 34/2012, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 34/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Sokolově.
Odůvodnění:
Žalobce podáním z 17. 5. 2012, doplněným dne 7. 6. 2012, navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Sokolově, který se nachází v jeho trvalém bydlišti. Namítá, že se k jednání soudu do Nového Jičína nemá jak dostat, a že má zrovna zkouškové období.
Žalovaný s návrhem nesouhlasil, jelikož je velmi pracovně vytížený a ve stavební sezóně, kdy má jako mistr zajišťovat plynulý průběh staveb, je pro něj čerpání dovolené problematičtější, přičemž cesta do Sokolova by si u něj vyžádala kromě nákladů i 2 dny dovolené. Rovněž uvedl, že se podílí na ošetřování nemocné družky, která potřebuje neustálou péči.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená v §84, 85 odst. 1 o. s. ř.), a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. O takový případ se v projednávané věci nejedná.
Nejvyšší soud České republiky neshledal důvod, pro něž se žalobce domáhá přikázání věci Okresnímu soudu v Sokolově, opodstatněným pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu žalobce bydlí, nemohou být jeho osobní a sociální poměry. Žalobci ostatně nic nebrání v tom, aby – neumožní-li mu aktuální okolnosti osobní účast při jednání u místně příslušného soudu – se v projednávané věci nechal zastoupit, případně aby byl vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu (§122 o. s. ř.).
Nejvyšší soud k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení by bylo možno při rozhodování o delegaci přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení; taková situace však v projednávané věci, jak vyplývá z obsahu vyjádření žalovaného, nenastala.
Přikázáním věci Okresnímu soudu, v jehož obvodu žalobce bydlí, by nebylo dosaženo ani hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, než u místě příslušného soudu, který řízení vede; to ostatně netvrdí ani sám žalobce.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Sokolově podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu