ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1377.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 1377/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně D. P. , zastoupené JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 730/3, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o "zrušení nezákonných rozhodnutí", vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 271/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2010 č.j. 11 Co 261/2010 - 208, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2009 č.j. 54 C 271/2004 - 177 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 4.4.2003 (a doplněnou podáními, které došly soudu prvního stupně ve dnech 16.8.2004 a 13.10.2009) se žalobkyně domáhala, aby soud "zrušil pravomocná rozhodnutí, a to rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 18 C 239/1987 ze dne 30.7.1987, usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 61/88, usnesení č.j. 48 E 2034/89, usnesení Krajského soudu Ostrava č.j. 8 Co 307/90, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 23/88 ze dne 25.4.1988, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 23/88 ze dne 9.11.1989, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 594/99, usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 48 E 2035/89 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 C 1033/90, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 40 C 268/89 ze dne 14.12.1989 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.5.1990 č.j. 8 Co 252/90", a aby jí žalovaná zaplatila částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% od 5.4.2003 do zaplacení a částku 1.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% od 5.4.2003 do zaplacení "jako majetkovou a nemajetkovou újmu". Žalobu na "zrušení pravomocných rozhodnutí" odůvodnila mimo jiné tím, že "vydaná rozhodnutí byla nezákonná a protiprávní, ona jimi byla poškozena na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod".
Okresní soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 4.5.2006 č.j. 54 C 271/2004-74 vyloučil žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím k samostatnému řízení a co usnesením ze dne 13.3.2008 č.j. 54 C 271/2004-107, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2008 č.j. 11 Co 498/2008-141, odmítl žalobu na náhradu majetkové újmy ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím - usnesením ze dne 11.12.2009 č.j. 54 C 271/2004-177 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že z podání žalobkyně "nelze zjistit, jaký druh žaloby podle občanského soudního řádu mínila uplatnit", a že "žaloba na zrušení pravomocných rozhodnutí nemá oporu v zákoně"; podání proto jako "neprojednatelné" podle ustanovením §43 odst. 1 a 2 o.s.ř. odmítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.2010 č.j. 11 Co 261/2010-208 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že "z obsahu podání žalobkyně plyne, že brojí proti specifikovaným rozhodnutím bez ohledu na jejich právní moc a vykonatelnost" a že soud "nemůže vydaná pravomocná rozhodnutí, k jejichž zrušení slouží řádné a mimořádné opravné prostředky, rušit". Samotný úmysl žalobkyně dosáhnout zrušení označených rozhodnutí nestačí k tomu, aby žaloba byla projednatelná ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomu usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by žaloba byla neprojednatelná, neboť v ní "konkrétně popsala důvody, které ji k podání žaloby vedly", a "formulovala žalobní petit tak, že bylo zřejmé, čeho se domáhá". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je (bez dalšího) dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011 sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2011 sp. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod č. 151 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 větě první o.s.ř. jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci žalobkyně navrhuje zrušení přesně označených rozhodnutí s odůvodněním, že se jedná o "protichůdná a protiprávní rozhodnutí, jimiž byla poškozena její práva". Žaloba obsahuje obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř., řádné označení účastníků řízení, vylíčení rozhodujících skutečností, včetně označení důkazů k jejich prokázání, a není ani pochyb o tom, čeho se žalobkyně domáhá. Podle názoru soudů však projednání žaloby brání to, že "soud již nemůže rušit vydaná pravomocná rozhodnutí" a v důsledku toho je žaloba podle občanského soudního řádu "neprojednatelná" a je třeba ji ve smyslu §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnout.
S uvedeným názorem soudů nelze souhlasit. V případě, že žalobě, která obsahuje náležitosti vypočtené v ustanoveních §42 odst. 4 a §79 odst.1 o.s.ř., nelze vyhovět (a rozhodnout tak, jak se žalobce domáhá) jen a právě proto, že to neumožňuje hmotné nebo procesní právo, nejde o vadu žaloby, o jejíž odstranění by soud měl usilovat postupem podle ustanovení §43 o.s.ř.; takovou žalobu soud zamítne.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 2 v části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen k náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu