ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1525.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1525/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně B. M. L. , zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 17, proti žalovanému J. L. , zastoupenému JUDr. Petrem Niplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 11/449, o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 29 C 111/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2010 č.j. 18 Co 44/2010-57, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 13.11.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala, aby bylo rozvedeno její manželství se žalovaným, které uzavřela dne 24.10.1988 ve Fischenthalu ve Švýcarsku.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 24.11.2008 č.j. 29 C 111/2008-10 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka litispendence, neboť dosud nebylo pravomocně skončeno řízení o rozvod manželství účastníků, které bylo zahájeno na návrh žalovaného podaný u soudu již dne 19.10.2007.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.6.2009 č.j. 18 Co 256/2009-32 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud dovodil, že překážka litispendence již projednání a rozhodnutí věci nebrání, neboť předchozí řízení o rozvod manželství účastníků zahájené žalobou podanou žalovaným u soudu dne 19.10.2007 bylo pravomocně skončeno dnem 29.11.2008 a že před odvolacím soudem se dosud řeší jen otázka náhrady nákladů řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 17.9.2009 č.j. 29 C 111/2008-37 znovu řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zjistil, že žalovaný podal dne 13.11.2008 v 9.00 hod. u Okresního soudu v Mělníku žalobu o rozvod manželství účastníků a že věc byla podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 11.2.2008 č.j. 9 C 302/2008-61 postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Vzhledem k tomu, že dne 13.11.2008 bylo zahájeno též řízení v projednávané věci a že "nelze postavit najisto, které řízení bylo zahájeno později", soud prvního stupně "volnou úvahou" z důvodu překážky litispendence zastavil řízení v projednávané věci.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.2.2010 č.j. 18 Co 44/2010-57 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že překážka litispendence "brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, jež bylo zahájeno později", a že zákon neupravuje, jak posoudit situaci, kdy obě řízení byla zahájena ve stejný den, odvolací soud uzavřel, že "nelze považovat za nesprávný postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení o žalobě žalobkyně". Na tom nic nemění ani argumentace žalobkyně, že tím byla porušena její procesní práva, neboť "principy rozhodování soudu o rozvodu manželství se neliší podle toho, kdo žalobu o rozvod manželství podal". Vzhledem k tomu, že otázka, podle jakého hmotného práva (českého či švýcarského) bude postupovat soud prvního stupně v řízení o rozvod manželství, je otázkou právního posouzení věci, není v rozvodové věci důležité, v jakém postavení se účastníci v řízení nacházejí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká soudům, že při rozhodování o zastavení řízení postupovaly "volnou úvahou", ačkoliv jde o "metodu patřící do oblasti dokazování", a že ani nevysvětlily, "jaký byl obsah této úvahy, tj. proč vlastně zastavily toto řízení a nikoliv to druhé". Při řešení otázky litispendence měl odvolací soud vzít v úvahu, že by s ohledem na okolnosti případu "odpovídalo zásadám spravedlnosti", aby bylo zastaveno řízení zahájené žalovaným; soud měl přihlédnout zejména k předchozímu jednání účastníků, zejména jejich "korektnosti a smyslu pro respektování práva a soudních rozhodnutí". Žalobkyně dále dovozuje, že bylo porušeno její "právo na spravedlivý proces" a "princip rovnosti účastníků", protože soud prvního stupně nepřímo vyšel vstříc žalovanému, ačkoliv to byl právě on, kdo postupoval "právně nekorektním způsobem", a že žalovaná strana se v řízení o rozvod manželství nemůže bránit "účelovému zpětvzetí žaloby". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (srov. §82 odst.1 o.s.ř.).
Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§83 odst.1 o.s.ř.).
Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení §83 o.s.ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo zahájeno později, rozhodl ve věci samé. Pro posouzení, zda je tu překážka věci zahájené, je rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení.
Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení.
Pro závěr, kdy bylo zahájeno řízení, je určující - jak vyplývá z ustanovení §82 odst.1 o.s.ř. - den, v němž došel soudu návrh na jeho zahájení. Došlo-li soudu ve stejný den více návrhů, byla tím řízení zahájena - bez ohledu na hodinu a minutu jejich podání - z pohledu ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. ve stejné době; u těchto řízení proto nelze stanovit, které z nich bylo zahájeno dřív a které později.
I když v těchto případech není dobře možné stanovit, které z více řízení zahájených ve stejný den brání projednání a rozhodnutí stejné věci v jiném řízení, je nepochybné, že - jak správně uvedl odvolací soud - nemůže být v občanském soudním řízení stejná věc projednávána ve dvou (nebo více) současně probíhajících řízeních; jedno (ostatní) z těchto řízení proto musí být zastaveno (§104 odst.1 o.s.ř.).
Zákon výslovně nestanoví, které z více současně (ve stejný den) zahájených řízení ve stejné věci má být zastaveno. Znamená to, že ponechává posouzení této otázky na úvaze soudu, který přitom postupuje tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (srov. §1 a 6 o.s.ř.).
V posuzovaném případě byla řízení o rozvod manželství účastníků, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 29 C 111/2008 a pod sp. zn. 29 C 38/2009, zahájena ve stejný den (dne 13.11.2008). Dospěly-li soudy k závěru, že má být z těchto řízení zastaveno řízení vedené pod sp. zn. 29 C 111/2008 (zahájené na návrh žalobkyně), není jejich postup v rozporu se zákonem.
Soudům nelze důvodně vytýkat, že by náležitě neuvážily všechny okolnosti případu nebo ochranu procesních práv žalobkyně. Není tu totiž samo o sobě důležité "předchozí jednání účastníků", zejména jejich "korektnost a smysl pro respektování práva a soudních rozhodnutí", ale především skutečnost, že v řízení o rozvod manželství mají obě strany zcela rovnocenné možnosti při tvrzení rozhodných skutečností a jejich prokazování a ve výkonu procesních práv a povinností; na tom nic nemění ani to, že zpětvzetí žaloby o rozvod manželství není neúčinné ani tehdy, jestliže s ním nesouhlasí žalovaná strana (srov. §96 odst.3 a 4 a §222a odst.2 a 3 o.s.ř.), neboť to žalované straně nebrání domáhat se rozvodu manželství v dalším (samostatném) řízení.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věta první o.s.ř., §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu