ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1572.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1572/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po B. H. , za účasti V. S. , o žalobě na obnovu řízení podané V. H. , zastoupeným JUDr. Benjaminem Zollmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 30, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. srpna 2007 č.j. 20 D 1298/2006-58, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1/2010, o dovolání V. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2010 č.j. 24 Co 67/2010-130, takto:
I. Dovolání V. H. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 16.8.2007 č.j. 20 D 1298/2006-58 v řízení o dědictví po B. H. určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky ke dni její smrti částkou 121.608,50 Kč, výši dluhů částkou 7.162,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 114.446,50 Kč a potvrdil, že dědictví (pozemek parc. č. 1410 - orná půda v katastrálním území Křimice, obec Plzeň, okres Plzeň - město, zapsaný na listu vlastnictví č. 410 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň - město, v obvyklé ceně 60.452,- Kč, hotovost uloženou v Psychiatrické léčebně Bohnice se sídlem v Praze 8, Ústavní 91, pod číslem oš. prot. 2613/05 podle hlášení ve výši 59.156,50 Kč, bytové zařízení do jedné místnosti včetně elektrických spotřebičů a ostatního vybavení domácnosti podle prohlášení v obvyklé ceně 2.000,- Kč a šatstvo, prádlo a obuv bez obvyklé ceny) nabývá synovec zůstavitelky V. S.
Proti tomuto usnesení podal V. H. u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 7.9.2009 žalobu na obnovu řízení. Důvod obnovy spatřoval v tom, že byl jako dědic opomenut, neboť jako bratr zemřelé předcházel jako zákonný dědic jejímu synovci V. S.
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 6.1.2010 č.j. 20 D 1/2010-107 "návrh" na obnovu dědického řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že V. H. nebyl účastníkem původního dědického řízení, neboť byl jako dědic neznámého pobytu vyhláškou vyrozuměn o svém dědickém právu, na výzvu soudu se ve stanovené lhůtě nepřihlásil a nebylo tedy k němu při projednání dědictví přihlíženo. Proto není aktivně legitimován k podání "návrhu" na obnovu řízení, přičemž je nerozhodné, zda účastníkem dědického řízení mohl být nebo měl být, stejně jako to, z jakého důvodu se dědického řízení nezúčastnil.
K odvolání V. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.10.2010 č.j. 24 Co 67/2010-130 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o tom, že V. H. nebyl účastníkem dědického řízení po B. H. a že proto není legitimován k podání žaloby na obnovu řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal V. H. dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že nebyl účastníkem dědického řízení, a namítá, že jako bratr zemřelé je jejím zákonným dědicem a byl soudem nesprávně opomenut. Soud mu ustanovil opatrovníka, ale efektivně po jeho pobytu nepátral, ačkoli jeho adresa ve Švédsku je známa. Tím bylo dědické řízení postiženo vadou, kterou odvolací soud neřešil. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
V. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o.s.ř.), lze usuzovat - jak vyplývá z výše uvedeného - jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být přihlédnuto.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda je ve věci projednání dědictví k žalobě na obnovu řízení legitimován ten, kdo nebyl účastníkem (nezúčastnil se) "původního" dědického řízení. Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor, že žalobu na obnovu řízení (stejně jako žalobu pro zmatečnost) nemůže podat ten, kdo nebyl účastníkem původního řízení, přičemž není rozhodné, zda účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení nezúčastnil (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1984 sp. zn. 4 Cz 24/84, který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1986, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2004 sp. zn. 21 Cdo 312/2004 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012). Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - tedy uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů; napadené usnesení odvolacího soudu proto nemůže mít z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání V. H. proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Námitka dovolatele, že měl být účastníkem "původního" řízení o dědictví po B. H. vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1298/2006, není důvodná. Dovolatel se totiž tohoto řízení, jak vyplývá z obsahu spisu, správně nezúčastnil, neboť byl jako dědic neznámého pobytu vyhláškou vyvěšenou na úřední desce soudu vyrozuměn o svém dědickém právu, na výzvu soudu se ve stanovené lhůtě nepřihlásil a nebylo k němu při projednání dědictví přihlíženo, přičemž o tomto následku byl vyhláškou poučen. Uvedené samozřejmě neznamená, že by se svých práv k dědictví nemohl domáhat žalobou na ochranu oprávněného dědice (§485 občanského zákoníku), není-li jeho právo oprávněného dědice promlčeno (§101 a §105 občanského zákoníku).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů řízení právo a účastníku V. S. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu