ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1716.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1716/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce T&C DOMOV s.r.o. (dříve Komerční investiční a úvěrní společnosti DOMOV s.r.o.) se sídlem v Brně - Bystrci, Chudčická č. 1351/17, IČO 27124339, zastoupené Mgr. Martinou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká č. 5, proti žalovaným 1) J. Š. a 2) D. Š. , oběma zastoupeným JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského č. 468, o určení neúčinnosti odmítnutí dědictví a dědické dohody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 507/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. listopadu 2010, č.j. 59 Co 311/2010-199, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martiny Suchomelové, advokátky se sídlem v Praze 1, Široká č. 5.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24.11.2010 č.j. 59 Co 311/2010-199, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22.4.2010 č.j. 38 C 507/2009-130, kterým bylo určeno, že je vůči žalobci právně neúčinný "právní úkon odmítnutí dědictví po zemřelé M. V., který dne 20.10.2009 v řízení o dědictví vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 33 D 613/2009 učinila matka žalovaných M. Š.,", a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nebo podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. vzhledem k tomu, že (z hlediska dovoláním uplatněných důvodů) je rozhodnutí odvolacího soudu [co do závěru o tom, že dlužník může učiněním odporovatelného úkonu sledovat úmysl zkrátit své věřitele i v případě, plní-li odporovatelným právním úkonem svoji "morální" nebo právní povinnost (ze zákona, smlouvy nebo z jiného právního důvodu), neboť případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj (dříve vzniklý) závazek, nejsou rozhodné] v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2006, sp. zn. 30 Cdo 653/2006).
Námitka žalovaných, že "soudy neprovedly důkazy výslechem svědků, které žalovaní, k objasnění plnění morální povinnosti ze strany jejich matky, v řízení navrhovali", představuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a nemůže tedy založit závěr o přípustnosti dovolání žalovaných podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč (srov. §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce advokátka Mgr. Martina Suchomelová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 3.060,- Kč nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu