ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1770.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1770/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalované COMÉNIA CONSULT MOST s.r.o. se sídlem v Mostě, Báňská č. 287, IČO 25015150, zastoupené Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská č. 145/13, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 8 C 250/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2011 č.j. 10 Co 404/2009-123, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že úpadce je vlastníkem "pozemku p.č. 4496/474 o výměře 1573 m 2 , ostatní plocha v kat. úz. Most II zapsaného na LV č. 3725 u katastrálního úřadu Most". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková prodala úpadcův podnik obchodní společnosti HUDSON a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci) smlouvou ze dne 9.7.2002, která byla uzavřena "za okolností, jež nasvědčují spáchání trestného činu a jsou předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení", a o které bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 určeno, že je neplatná. Dne 16.12.2002 se na návrh společnosti HUDSON a.s. uskutečnila veřejná dobrovolná dražba předmětného pozemku, vydražitelem se stala společnost S a S Most, spol. s r.o., která následně dne 18.10.2004 uzavřela jako prodávající kupní smlouvu, kterou prodala předmětný pozemek žalované. Žalobce dovozuje, že obchodní společnost HUDSON a.s. nemohla být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby, že jednání dne 16.12.2002, které "jevilo znaky veřejné dražby, nemohlo být veřejnou dražbou" ve smyslu ustanovení §17 odst.2 zákona o veřejných dražbách a ani "nebylo způsobilé vést k převodu nebo přechodu práv k předmětným nemovitostem" a že žalovaná tedy nabyla nemovitosti "od nevlastníka", a že vlastníkem nemovitostí je i nadále úpadce.
Žalovaná namítala, že předmětný pozemek nabyla od společnosti S a S Most, spol. s r.o. na základě kupní smlouvy uzavřené dne 18.10.2004. V době uzavření této kupní smlouvy byla společnost S a S Most, spol. s r.o. zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. č. 4496/46, od tohoto pozemku byla geometrickým plánem č. 3639-293/2004 oddělena předmětná pozemková parcela č. 4496/474, žalovaná při uzavření kupní smlouvy vycházela ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí a byla v dobré víře, že prodávající převádí pozemek, k němuž má vlastnické právo. Žalovaná dále namítala, že ve veřejné dražbě "vlastnické právo přešlo na základě příklepu, tj. na základě jiné právní skutečnosti a nelze tak aplikovat zásadu, že nikdo nemůže převést více práv než má sám".
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 16.4.2009 č.j. 8 C 250/2006-51 (správně 8 C 250/2006-84) žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 14.943,28 Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty Hlavicové. Z výsledků dokazování nejprve dovodil, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s., je neplatná a že "veřejné jednání konané dne 16.12.2002 nelze pokládat za veřejnou dobrovolnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb.", neboť jejím navrhovatelem nebyl "ani vlastník ani osoba, která byla oprávněna s předmětem dražby hospodařit a byla vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, ani likvidátor či správce konkursní podstaty, proto nelze následnému veřejnému jednání přiznat právní statut dražby". Protože společnost S a S Most, spol. s r.o. vlastnictví od společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. nenabyla, nemohla je dále jako "nevlastník" převést na žalovanou. Kupní smlouva uzavřená dne 18.10.2004 mezi společností S a S Most, spol. s r.o. jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím je tedy neplatná, rovněž tak neplatné je i oddělení předmětného pozemku a vznik nové pozemkové parcely, neboť pozemky lze dělit v souvislosti s jejich převodem; je-li uvedená kupní smlouva neplatná, nemohlo dojít ani k oddělení pozemku a žalobkyně se měla domáhat určení vlastnického práva k celé "původní parcele, nikoliv k pozemkové oddělené parcele, její oddělení bylo shledáno jako neplatné, proto musela být žaloba zamítnuta".
K odvolání žalobce Krajský soudu v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.2.2011 č.j. 10 Co 404/2009-123 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.206,-Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty Hlavicové. Odvolací soud dospěl k závěru, že veřejné jednání konané dne 16.12.2002 lze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., když "byla navržena osobou zapsanou v katastru nemovitostí jako vlastník dražených nemovitostí". Namítá-li žalobce, že toto jednání proběhlo ve skutečnosti v rozporu se zákonem o veřejných dražbách nikoliv na návrh vlastníka, pak namítá neplatnost dražby. Vzhledem k tomu, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, že neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, a že určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemůže být žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "jednání dražebníka konané dne 16.12.2002 označované jako veřejná dražba" se konalo na návrh společnosti HUDSON a.s., která se nikdy nestala vlastníkem předmětných nemovitostí, a že proto nelze "tomuto veřejnému jednání přiznat statut veřejné dobrovolné dražby", neboť "šlo o právní úkon nicotný, trpící vadou takové intenzity, že k němu nemůže být vůbec přihlíženo". Z tohoto důvodu ani příklep udělený žalované nebyl příklepem ve smyslu ustanovení §23 odst. 9 zákona o veřejných dražbách "s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny". Jelikož se společnost S a S Most, spol. s r.o nestala vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohla jako "nevlastník" převést vlastnického právo na žalovanou, vlastníkem předmětného pozemku je proto stále společnost Báňské stavby Most, a.s. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl. Uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a že dovolání žalobce není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu vychází z judikatury soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení §219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §220 o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Odvolací soud v napadeném rozsudku ve výroku, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od soudu prvního stupně otázku, jaké má právní následky skutečnost, že navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby v ní vydražených nemovitostí je osoba, která není jejich vlastníkem a ani jí zákon nepřiznává při veřejné dobrovolné dražbě postavení vlastníka; zatímco soud prvního stupně nepovažoval takové jednání za veřejnou dobrovolnou dražbu, odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o platnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne 16.12.2002. Tímto způsobem odvolací soud ve svých důsledcích vymezil práva a povinnosti mezi účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska přípustnosti dovolání proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které proti němu podal žalobce, je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 16.12.2002 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§17 odst.1 a 5 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména §20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§27 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. §7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné ustanovení §36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné ze znění ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení §132 odst.1 občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby spojeno nabytí vlastnictví nebo jiného práva (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, který byl uveřejněn pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách.
Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle kterého v žalobě tvrzené okolnosti mohou mít právní význam jen z hlediska neplatnosti této veřejné dobrovolné dražby a podle kterého žalobce není ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách aktivně věcně legitimován domáhat se určení neplatnosti této dražby, se nezabýval tím, zda žalovaná prokázala, že jednání dražebníka ze dne 16.12.2002 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné, a proto i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá, §226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu