ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2309.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2309/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně P. M. , zastoupené Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Ruská č. 87/11, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územní pracoviště v Ostravě - Radvanicích, Lihovarská č. 1335/9, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 128/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2009 č.j. 8 Co 454/2009-244, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 2.6.2004 domáhala, aby bylo určeno, že "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost a je tedy dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu ustanovení §474 odst. 1 občanského zákoníku". Žalobu, k jejímuž podání byla vyzvána usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53, odůvodnila zejména tím, že se Z. R. žila od června 2002 "ve společné domácnosti", neboť společně vařili, prali, uklízeli, přispívali finančními prostředky na vedení společné domácnosti a uhrazovali tak náklady na společné potřeby. Žalobkyně "od června roku 2002 trávila se Z. R. všechen volný čas a každý den, tedy mimo svou práci, avšak na noc se vracela do svého bytu s ohledem na skutečnost, že u Z. R. nebylo dostatek místa k přespání", a "od srpna roku 2003 bydlela u Z. R. trvale".
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" na náhradě nákladů řízení částku, jejíž "výše bude uvedena v samostatném usnesení". Z provedeného dokazování zjistil, že manželství žalobkyně a J. M. bylo pravomocně rozvedeno dne 26.11.2003, že žalobkyně začala zůstavitele navštěvovat dvakrát až třikrát týdně od podzimu roku 2001, od června 2002 u něj občas přespala a koncem srpna 2003 si k němu přestěhovala pračku, ledničku, mikrovlnou troubu a matraci, že svědci vídali žalobkyni v domě zůstavitele od léta 2002 nepravidelně a v tomto období také žalobkyně se zůstavitelem nakupovala, že "svědkyně B., která, přestože chodila často do domu zůstavitele za účelem krmení koček, viděla žalobkyni u domu koncem dubna 2003 poprvé, že do října 2003 bydleli v poschodí domku zůstavitele manželé K. a následně zůstavitel informoval svou sestřenici Z. S. o tom, že žalobkyně u něj bude bydlet v podnájmu, a že od března 2004 žalobkyně začala udržovat důvěrnou známost s P. T., s nímž má syna J. T. Soud prvního stupně dovodil, že bydlení žalobkyně u zůstavitele v uvedené době "nemělo trvalý charakter" a že žalobkyně se zůstavitelem "nevedla společnou domácnost", a uzavřel, že žalobkyně nežila se zůstavitelem Z. R. ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu nepečovala o společnou domácnost.
Okresní soud ve Frýdku - Místku nato usnesením ze dne 15.12.2005 č.j. 18 C 128/2004-107 rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku Místku" na náhradě nákladů řízení 1.864,- Kč.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou významné, pro určení, že žalobkyně je dědicem po zůstaviteli, jako je například to, že žalobkyně žila se zůstavitelem po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, představují jen posouzení předběžné otázky, která se zobrazí v důvodech rozhodnutí, a že žalobkyně "nesplnila touto částí žaloby povinnost", která jí byla uložena usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53. Žaloba musela být zamítnuta proto, že žalobkyně nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
Okresní soud ve Frýdku - Místku poté "doplňujícím rozsudkem" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "doplňujícího řízení". Z provedených důkazu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by se zůstavitelem žila "ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost". Vzhledem k tomu, že rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 již bylo rozhodnuto o žalobě o určení, že žalobkyně žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, a že o "druhé části žaloby dosud rozhodnuto nebylo", soud prvního stupně vydal ve smyslu ustanovení §166 o.s.ř. "doplňující rozsudek", kterým žalobu zamítl rovněž v požadavku na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30.1.2008 č.j. 21 Cdo 1502/2007-158 zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žaloba podaná podle ustanovení §175k odst. 2 o.s.ř. není určovací žalobou ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř., ale žalobou o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Protože se žalobkyně domáhala žalobou určení svého dědického práva po zůstaviteli (žalobním petitem se domáhala určení, že je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu §474 odst. 1 občanského zákoníku"), a protože tím splnila povinnost, která jí byla uložena usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20.4.2004 č.j. 46 D 39/2004-53, nemohla být její žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.
Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 6.8.2008 č.j. 8 Co 246/2008-173 "k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76" rozhodl, že "rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení". Poté, co - vázán právním názorem dovolacího soudu - dovodil, že "žaloba tak, jak byla podána žalobkyní, je přípustná a pojatelná podle ustanovení §175k o.s.ř. a pokud tudíž žalobkyně v petitu žaloby uvedla, že žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, jednalo se pouze o důvody, které měly vést k určení, že je dědičkou po zůstaviteli", odvolací soud dospěl k závěru, že "rozhodnutí okresního soudu není postaveno na řádně zjištěném skutkovém stavu".
Okresní soud ve Frýdku - Místku - poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 4.3.2009 připustil změnu žaloby tak, že "se určuje, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve 3. dědické skupině" - rozsudkem ze dne 12.3.2009 č.j. 18 C 128/2004-209 určil, že "žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni 29.750,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Kubici a České republice "na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" 1.864,- Kč. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně začala navštěvovat Z. R. od července 2001, od června 2002 u něho občas přespala, od druhé poloviny roku 2002 "pomáhala zůstaviteli s pracemi okolo domku, zemědělskými pracemi na jeho pozemcích, praním, věšením prádla, úklidem jeho domácnosti, stalo se, že společně nakupovali, zůstavitel předal žalobkyni peníze na zakoupení jídla, zaplacení složenek", žalobkyně "platila za vodu a inkaso" a "každý z výplaty odkládali 1.500,- Kč na potraviny", a uzavřel, že žalobkyně prokázala, že "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a že z tohoto důvodu pečovala o jeho domácnost". Žalobkyně je proto zůstavitelovou dědičkou ze zákona.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6.11.2009 č.j. 8 Co 454/2009-244 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že "státu" se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že rozhodnutí o žalobě o určení, že "žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí 3. dědické skupině", jež se stalo předmětem řízení "v důsledku žalobkyní uplatněné změny žaloby, kterou okresní soud v souladu s ustanovením §95 odst.1 o.s.ř. připustil u jednání dne 4.3.2009", brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť o stejném předmětu řízení a mezi týmiž účastníky řízení již bylo pravomocně rozhodnuto "doplňujícím rozsudkem" Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132, který nabyl právní moci 18.8.2006.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že určení toho, zda žalobkyně je dědičkou po Z. R., závisí na posouzení, zda se zůstavitelem žila ve společné domácnosti; jestliže soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", a jestliže tento rozsudek napadla odvoláním, žalobkyně se neodvolávala také proti "doplňujícímu rozsudku" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132, neboť bez určení, že žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po zákonem požadovanou dobu před jeho smrtí, neměl tento rozsudek "žádný smysl"; není možné "konstatovat, že žalobkyně je dědičkou, aniž by bylo prokázáno a konstatováno, že žila se zůstavitelem před jeho smrtí ve společné domácnosti". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedla, že "doplňující rozsudek" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 byl vydán až po skončení odvolacího řízení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120, že žalobkyně podala dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu "místo toho, aby se odvolala proti doplňujícímu rozsudku okresního soudu", a že "doplňující rozsudek" byl vydán "po nařízeném jednání, je řádně odůvodněn a nabyl právní moci dne 18.8.2006".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti němuž je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání žalobkyně přípustné, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení §159a odst.1, 2 a 3 o.s.ř., věc projednávána znovu (srov. §159a odst.5, §167 odst.2 a §174 odst.1 o.s.ř.).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká těchže osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. I když se nejedná o stejnou věc, překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává také tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení, jestliže výrok pravomocného rozsudku, platebního rozkazu nebo usnesení ve věci samé je závazný pro každého nebo jestliže zákon (ve věcech uvedených v ustanovení §83 odst.2 o.s.ř. nebo v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy) rozšiřuje subjektivní závaznost rozhodnutí na další osoby, které nebyly účastníky řízení. V těchto případech totiž působí materiální účinky právní moci rovněž proti každému nebo vůči osobám, na něž byla subjektivní závaznost rozhodnutí zákonem rozšířena. V rozsahu závaznosti výroku pravomocného rozsudku, platebního rozkazu nebo usnesení ve věci samé se na tyto osoby vztahuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, i když nebyly účastníky původního řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává také tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2006 sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, který byl uveřejněn pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst.5 o.s.ř.) znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud - jak správně dovodil odvolací soud v projednávané věci - povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§104 odst.1 o.s.ř.).
S názorem odvolacího soudu, podle kterého "doplňující rozsudek" Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 představuje pravomocný rozsudek, který ve smyslu ustanovení §159a odst.5 o.s.ř. brání projednání stejné věci, však dovolací soud nesouhlasí.
Z dosavadních výsledků řízení v projednávané věci vyplývá, že žalobkyně žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 2.6.2004 požadovala, aby bylo určeno, že "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost a je tedy dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu §474 odst. 1 občanského zákoníku"; touto žalobou se tedy žalobkyně - jak bylo již uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2008 č.j. 21 Cdo 1502/2007-158 - domáhala určení svého dědického práva po zůstaviteli Z. R., zemřelému dne 14.12.2003, přičemž svůj požadavek opřela o tvrzení, že "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost". Soud prvního stupně o této žalobě rozsudkem ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 rozhodl tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobkyně "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost"; současně rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" na náhradě nákladů řízení částku, jejíž "výše bude uvedena v samostatném usnesení". Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které bylo obsaženo v podání došlém soudu prvního stupně dne 27.10.2005 a které doplnila podáním došlým soudu prvního stupně dne 22.11.2005. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15.12.2005 č.j. 18 C 128/2004-107 rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku Místku" na náhradě nákladů řízení 1.864,- Kč, a po rozsudku odvolacího soudu ze dne 26.4.2006 č.j. 8 Co 38/2006-120 vydal "doplňující rozsudek" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132, jímž zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině", a jímž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "doplňujícího řízení".
Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (srov. §206 odst.1 o.s.ř.). Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena; to neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srov. §206 odst.2 o.s.ř.).
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí; tímto rozsahem není vázán v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen [srov. §212 písm.b) o.s.ř.].
V rozhodovací činnosti soudů nejsou pochybnosti o tom, že uvedené zásady, vyjádřené v ustanoveních §206 a §212 o.s.ř., se uplatní nejen tehdy, byly-li výroky obsaženy v jediném rozhodnutí soudu prvního stupně, ale vždy také v případě výroků, které byly přijaty v "samostatném usnesení" (§155 odst.1 o.s.ř.), v "opravném usnesení" (§164 o.s.ř.) nebo v "doplňujícím" rozsudku nebo usnesení (§166 o.s.ř.).
Požadovala-li žalobkyně v žalobě podané u soudu prvního stupně dne 2.6.2004, aby bylo určeno, že "žila se zůstavitelem Z. R., zemřelým dne 14.12.2003, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost a je tedy dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině ve smyslu §474 odst. 1 občanského zákoníku", a vyjadřoval-li údaj o tom, že "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", jen tvrzení, o nějž opírala svůj návrh na určení dědického práva po Z. R., je nepochybné, že požadované určení dědického práva žalobkyně po Z. R. záviselo na posouzení toho, zda žalobkyně "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost". Soud prvního stupně uvedl svůj závěr o tom, zda žalobkyně "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", ve výroku svého rozsudku ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76. Rozhodl-li soud prvního stupně posléze v "doplňujícím rozsudku" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 o tom, zda žalobkyně je "dědičkou po zůstaviteli Z. R. ze zákona ve třetí dědické skupině", jde o výrok rozhodnutí, který je - podle svého obsahu a smyslu - závislý na výroku o tom, zda žalobkyně "žila se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost", obsaženém v rozsudku ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76. Výrok o věci samé uvedený v "doplňujícím rozsudku" ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 tedy nemohl nabýt samostatně právní moci (§206 odst.2 věta druhá o.s.ř.) a odvolací soud byl povinen jej přezkoumat, i když žalobkyně podala odvolání výslovně jen proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 a výrokům v něm obsaženým [§212 písm.b) o.s.ř.].
V důsledku toho, že žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76, nenabyly samostatně právní moci ani "samostatné" usnesení soudu prvního stupně ze dne 15.12.2005 č.j. 18 C 128/2004-107 (závislost výroku tohoto usnesení o náhradě nákladů řízení na výroku rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7.9.2005 č.j. 18 C 128/2004-76 je nepochybná), ani "doplňující" rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132. I kdyby (snad) tato rozhodnutí nebyla odklizena "zrušovacím" usnesením odvolacího soudu ze dne 6.8.2008 č.j. 8 Co 246/2008-173, není možné úspěšně dovozovat, že by "doplňující rozsudek" soudu prvního stupně ze dne 28.6.2006 č.j. 18 C 128/2004-132 nabyl právní moci a že by tedy mohl představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení §159a odst.5 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu