ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2357.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2357/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. R. N., Ph.D. , , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská č. 6, proti žalované Motorola Solutions CZ s.r.o. (dříve Symbol Technologies Czech Republic s.r.o.) se sídlem v Brně, Kolejní č. 1, IČO 26780259, zastoupené JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 8, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 173/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2010 č.j. 15 Co 507/2009-101, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem opatřeným datem 7.12.2007 žalovaná sdělila žalobci, že mu "z důvodu organizační změny ve smyslu §52 písm.c) zákoníku práce" dává výpověď z pracovního poměru.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24.7.2008 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že výpověď, která mu byla doručena dne 5.3.2008, je "prosta podpisu" a že jde proto o neplatný právní úkon.
Žalovaná namítala, že žalobci dne 5.3.2008 za přítomnosti ředitele pro lidské zdroje J. V. a manažerky lidských zdrojů a vývoje R. Š. doručila výpověď z pracovního poměru řádně podepsanou "jejím zmocněncem" J. V. a že ji žalobce spolu s dalšími listinami převzal. K tomu, aby mohl tvrdit, že výpověď nebyla podepsána, žalobce podle tvrzení žalované využil to, že mu žalovaná v prosinci 2007 "dala k dispozici" výpověď z pracovního poměru a dohodu o rozvázání pracovního poměru bez podpisu, aby si "celou záležitost rozmyslel", a že žalobce nyní tuto listinu vydává za dopis, který mu byl řádně podepsaný doručen dne 5.3.2008.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3.9.2009 č.j. 13 C 173/2008-72 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11.067,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně "svědečné" ve výši 697,86 Kč. Žalobce, který pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 15.5.2006 v pracovním poměru na dobu neurčitou jako vedoucí finančního oddělení a jehož pracovní místo bylo z důvodu organizační změny ke dni 31.12.2007 zrušeno, v průběhu řízení uváděl, že v prosinci 2007 nedostal "žádné doklady ohledně skončení pracovního poměru a rozhodnutí jednatele" o organizační změně, a posléze připustil, že o zrušení svého pracovního místa se dozvěděl od "pracovníka žalované z Ameriky telefonem" a na mítinku dne 23.1.2008. Soud po provedeném dokazování vyhodnotil "tuto výpověď" žalobce jako "nevěrohodnou a účelovou", když z výpovědí svědků J. V., R. Š., L. Š. a A. B. vyplynulo, že žalobce převzal výpověď z pracovního poměru v prosinci 2007 "k prostudování" a že ji žalované "přes urgence" nevrátil. Soud prvního stupně dále dovodil, že "jednání žalobce po předání výpovědi v březnu 2008 svědčí pro závěr, že si byl vědom platnosti výpovědi", přihlédl k tomu, že žalobce až do uplynutí výpovědní doby dne 31.5.2008 žalované "nesdělil, že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání", že uzavřel "nový pracovní poměr na dobu neurčitou, z čehož lze dovodit, že žalobce neměl zájem, aby byl nadále u žalované zaměstnán", že žalobcův dopis ze dne 30.5.2008 je "bezpředmětný a účelový, neboť ho žalovaná dostala až poté, co pracovní poměr byl fakticky ukončen", a že výpověď z pracovního poměru byla soudu "předána v originálu ze strany žalované, je podepsána oběma smluvními stranami, tedy i žalobcem, podpisy jsou na jedné listině, tudíž jde o platný právní úkon, z něhož bylo plněno", a uzavřel, že žaloba není důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.11.2010 č.j. 15 Co 507/2009-101 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.500,- Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Doležílkové a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně částku 697,86 Kč. Poté, co dovodil, že žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru byla podána u soudu před uplynutím "prekluzivní lhůty" podle ustanovení §72 zákoníku práce, odvolací soud zdůraznil, že v řízení není možné se zabývat "listinami vztahujícími se k věcnému projednání výpovědi" z pracovního poměru, neboť "jediným vytýkaným důvodem je absence podpisu zaměstnavatele na výpovědi", a uvedl, že nebylo potřebné opakovat důkazy výslechem svědků provedené před soudem prvního stupně, neboť z formulací jeho rozsudku lze dovodit, že neměl jednoznačně za prokázané, že by "předaná výpověď žalobci v prosinci 2007 nebyla nepodepsaná". Podle odvolacího soudu je třeba při rozhodování věci vycházet "výlučně z listin založených ve spise", z nichž se podává závěr, že "originál výpovědi, kterou převzal žalobce, neobsahoval osobní podpis J. V., který byl oprávněn za zaměstnavatele činit právní úkony v pracovněprávních vztazích"; skutečnost, že "originál výpovědi předložený žalovanou obsahoval podpis J. V.", nemá pro posouzení důvodnosti žaloby význam. Protože výpověď z pracovního poměru musí být podána písemně, protože "perfektnost písemné výpovědi předpokládá, že tato písemná výpověď je také podepsána zaměstnavatelem, resp. osobou jednající za zaměstnavatele a oprávněnou k tomuto úkonu, protože žalobce "předložil soudu originál výpovědi, který neobsahuje podpis takové osoby", a protože soud "nemůže vycházet ze spekulací a domněnek, že žalobci v prosinci 2007 byla doručena stejná výpověď bez řádného podpisu zaměstnavatele a že žalobce tuto listinu zaměnil s listinou doručenou mu 5.3.2008", což nezjistil ani soud prvního stupně, je výpověď z pracovního poměru ze dne 7.12.2007 neplatným právním úkonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že odvolací soud založil své závěry na "jednostranném dokumentu předloženém jednou stranou", aniž by jeho skutkový závěr podporoval "další důkazní prostředek", a že výpovědi svědků vyslechnutých před soudem prvního stupně prokazují opak. Žalovaná z důkazů provedených před soudem prvního stupně dovozuje, že žalobci se dostala do rukou nepodepsaná výpověď z pracovního poměru, datovaná dnem 7.12.2007, již v prosinci 2007, kdy mu byla "předána k prostudování", že žalobce v rozporu s ujednáním a přes opakované urgence tento nepodepsaný exemplář výpovědi žalované nikdy nevrátil, že mu žalovaná následně předala řádně podepsanou výpověď, opět datovanou 7.12.2007, a to dne 5.3.2008 za přítomnosti dvou svědků R. Š. a J. V. a jejíž převzetí žalobce svým podpisem potvrdil, a že žalobce následně pro účely své žaloby využil nepodepsaný exemplář výpovědi z pracovního poměru. Tím, že odvolací soud dospěl k opačnému skutkovému závěru než soud prvního stupně a k závěru, že výpovědi svědků jsou v daném případě bezpředmětné, aniž by příslušné důkazy zopakoval, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedl, že skutkové zjištění o tom, že originál výpovědi doručený žalobci neobsahuje podpis žalované, odvolací soud učinil z výsledků dokazování (z listinných důkazů), které zhodnotil způsobem vyplývajícím z §132 o.s.ř., a že vysvětlil, jakými úvahami se při posuzování důkazů řídil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba - s ohledem na to, že žalovaná předala žalobci napadenou výpověď z pracovního poměru dne 5.3.2008 - posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 13.4.2008 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §50 odst. 1 zák. práce výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná.
Podle ustanovení §21 odst. 1 věty první zák. práce nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, je neplatný, jen stanoví-li to výslovně tento zákon.
Náležitosti výpovědi z pracovního poměru nebo jiného písemného právního úkonu v pracovněprávních vztazích spočívají v tom, že se obsah právního úkonu uvede v listině. Byl-li projev vůle učiněn písemně, z ustanovení §40 odst.3 občanského zákoníku, které se použije též v pracovněprávních vztazích (srov. §18 zák. práce), vyplývá, že listina musí být podepsána jednající osobou; vlastnoruční podpis jednajícího může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Nevyhovuje-li listina uvedeným požadavkům, je výpověď z pracovního poměru v ní obsažená podle ustanovení §21 odst. 1 zák. práce neplatná (srov. též právní názor vyjádřený za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4.12.1996 sp. zn. 2 Cdon 833/96, který byl uveřejněn pod č. 5 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V projednávané věci žalobce uváděl, že mu listina opatřená datem 7.12.2007, obsahující výpověď žalované z pracovního poměru, byla dne 5.3.2008 doručena (osobně odevzdána žalovanou), aniž by byla podepsána, a své tvrzení prokazoval předložením listiny, která na místě určeném pro podpis J. V. neobsahovala vlastnoruční podpis nebo jeho náhradu vyhotovenou mechanickými prostředky. Žalovaná oproti tomu předložila listinu datovanou dnem 7.12.2007, které obsahovala vlastnoruční podpis J. V., a tvrdila, že žalobci doručila (osobně odevzdala) řádně podepsanou listinu a že žalobce ve prospěch své žaloby zneužil nepodepsanou listinu obsahující výpověď z pracovního poměru, kterou převzal v prosinci 2007 "k prostudování" a kterou žalované "přes urgence" nevrátil. Za tohoto stavu je nepochybné, že na žalované v řízení před soudy spočívalo důkazní břemeno o tom, že žalobci dne 5.3.2008 opravdu doručila (osobně odevzdala) listinu opatřenou datem 7.12.2007 vlastnoručně podepsanou J. V.
Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně navrhla a soud prvního stupně provedl důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že žalobci doručila listinu řádně podepsanou J. V. a že žalobce v zájmu úspěchu své žaloby zneužil listinu obsahující výpověď z pracovního poměru, kterou převzal nepodepsanou v prosinci 2007. Z rozsudku soudu prvního stupně přitom není - a v tom lze souhlasit s odvolacím soudem - nepochybné, jak tyto důkazy vyhodnotil a zda vůbec z nich učinil skutková zjištění, na nichž by založil své rozhodnutí ve věci samé, když skutkové a právní závěry soudu prvního stupně se jeví (přinejmenším) jako nepřesvědčivé, neuspořádané a rozporuplné.
Uvedené pochybnosti však nemohly být v žádném případě důvodem k tomu, aby odvolací soud při zjišťování skutkového stavu pominul (kromě některých listin) všechny důkazy, které byly provedeny před soudem prvního stupně. Podle názoru dovolacího soudu nemůže být přehlíženo, že žalobce neprokázal předložením "svého originálu" listiny datované dnem 7.12.2007, že by mu výpověď z pracovního poměru byla doručena nepodepsána, stejně jako neprokázala žalovaná předložením "jejího originálu" listiny opatřené datem 7.12.2007, že by výpověď z pracovního poměru, kterou dne 5.3.2008 žalobci doručila (osobně odevzdala), vlastnoručně J. V. podepsal, a že tedy pouze těmito důkazy skutkový stav věci nemohl být zjištěn. K tomu, aby mohl být odvolacím soudem učiněn závěr, že žalobce obdržel dne 5.3.2008 nepodepsanou listinu, popřípadě že žalovaná neunesla své důkazní břemeno o doručení podepsané písemné listiny datované dnem 7.12.2007, bylo nezbytné, aby odvolací soud dokazování provedené před soudem prvního stupně (výslech svědků) zopakoval, měl-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§213 odst.2 o.s.ř.), nebo dovodil-li, že z nich soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění (§213 odst.3 o.s.ř.), popřípadě aby odvolací soud poskytl žalované potřebné poučení, domníval-li by se, že žalovanou dosud navržené důkazy nepostačují k prokázání jejího tvrzení o tom, že žalobci dne 5.3.2008 doručila (osobně odevzdala) listinu opatřenou datem 7.12.2007 vlastnoručně podepsanou J. V. (§213b odst.1 a §118a odst.3 o.s.ř.); k tomu, kdy soud poskytuje účastníkům poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení §118a odst.3 o.s.ř., srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011. Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, nemohou jeho závěry obstát, neboť řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věta první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu