ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.257.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 257/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po M. K. , za účasti: 1) A. K. , 2) A. P. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Mánesova č. 272, 3) M. P. , zastoupené JUDr. Natašou Baudyšovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 24, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 10 D 524/2009, o dovolání Marie Petržíkové proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2010, č. j. 11 Co 313/2010-92, takto:
I. Dovolání M. P. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání M. P. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27.8.2010, č.j. 11 Co 313/2010-92, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.5.2010, č.j. 10 D 524/2009-67, Nd 149/2009, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky dovolatelky nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Dovolací námitka, že „závěť, která byla základem pro celé dědické řízení, není platná“, neboť „byl nalezen originál zrušené závěti“, byla navíc dovolatelkou uplatněna až v dovolání, a proto by se jí dovolací soud, i kdyby bylo dovolání přípustné, nemohl zabývat (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15.8.1995, sp.zn. 6 Cdo 114/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 6, ročník 1996; srov. též §241a odst. 4 o. s. ř.). Pro úplnost však dovolací soud k uvedené námitce dodává, že otázka platnosti závěti není v daném případě relevantní, neboť mezi dědici byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví.
Dovolání M. P. není přípustné ani v části výslovně směřující do usnesení odvolacího soudu „v rozsahu výroku II.“, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002, a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. P. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem, §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu