ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2702.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2702/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně V. N. , zastoupené JUDr. Markétou Krejčovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká č. 1, proti žalovanému České dráhy, a.s. se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222, IČO 70994226, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 233/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2011 č.j. 49 Co 165/2009-86, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Markéty Krejčové, advokátky se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká č. 1.
Odůvodnění:
Dopisem bez data doručeným žalobkyni dne 5.5.2008 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že dnem 1.4.2008 nabývá účinnosti nová systemizace "DKV Brno č.j. S 2954/2008-010", v jejímž důsledku se žalobkyně stala nadbytečnou.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaný zaplatil "náhradu ušlé mzdy ve výši 9.610,- Kč za dobu od 1.8.2008 do doby umožnění výkonu práce či platného skončení pracovního poměru, nejpozději do právní moci rozsudku". Žalobu odůvodnila zejména tím, že výpověď z pracovního poměru není datována, že byla "učiněna subjektem nemajícím k tomuto právnímu úkonu způsobilost", že výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce není dán, neboť žalobkyně byla lékařským posudkem ze dne 18.4.2008 uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon práce manipulačního dělníka v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěla dne 12.1.2001, že její nadbytečnost není v příčinné souvislosti s organizační změnou uvedenou ve výpovědi, neboť místo manipulačního dělníka, které zastávala na základě dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené se žalovaným dne 15.5.2006, bylo zrušeno již rozhodnutím žalovaného č.j. 977/01/08 s účinností od 1.2.2008, a že žalovaný jí neumožňuje výkon práce, přestože mu dopisem ze dne 27.7.2008 oznámila, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával.
Okresní soud ve Znojmě - poté, co věc náhrady mzdy vyloučil k samostatnému řízení - rozsudkem ze dne 10.3.2009 č.j. 11 C 233/2008-68 žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků "se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru byla podepsána zaměstnancem žalovaného, který k tomu byl oprávněn ve smyslu ustanovení §20 odst. 2 občanského zákoníku, že uvedení data ve výpovědi není její "nepostradatelnou složkou", že u žalovaného došlo zákonným způsobem ke snížení stavu zaměstnanců, že vůči žalobkyni byl "splněn zákonný postup" a že "při případné konkurenci dvou výpovědních důvodů jsou tyto výpovědní důvody postaveny naroveň".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.4.2011 č.j. 49 Co 165/2009-86 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyhověl; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 18.021,- Kč k rukám advokátky JUDr. Markéty Krejčové. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v době výpovědi z pracovního poměru nadbytečnou zaměstnankyní v důsledku rozhodnutí žalovaného o nové systemizaci pracovních míst v Depu kolejových vozidel Brno č.j. S 2954/2008-010, neboť podle posudku lékaře závodní preventivní péče u žalovaného MUDr. Martina Syky ze dne 18.4.2008 nebyla pro následky pracovního úrazu ze dne 12.1.2001 způsobilá vykonávat sjednanou práci manipulačního dělníka; žalovaný nesměl žalobkyni tuto práci přidělovat, byl povinen podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce převést žalobkyni na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i její kvalifikaci a současně byl dán výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že v posuzovaném případě byly splněny všechny předpoklady pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, neboť na návrh vedoucího provozního pracoviště žalovaného ve Znojmě ze dne 24.1.2008 rozhodl zastupující vrchní přednosta Depa kolejových vozidel v Brně Ing. M. H. o organizační změně spočívající ve snížení stavu manipulačních dělníků z počtu dvou na jednoho, v důsledku níž se žalobkyně stala nadbytečnou. Žalovaný nepokládá za důležité, zda v době doručení výpovědi byla žalobkyně uznána nezpůsobilou výkonu práce; rozhodující je podle něj pracovní smlouva na druh práce manipulační dělník, nikoliv "momentální způsobilost či nezpůsobilost tuto práci vykonávat". Žalovaný dále namítal, že nemohl žalobkyni převést na jinou práci, protože pro ni žádnou vhodnou práci neměl. Dovolatel shledává správným názor soudu prvního stupně, že, byly-li na straně zaměstnavatele dva výpovědní důvody, bylo "na svobodné vůli zaměstnavatele", který výpovědní důvod použije. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena dne 5.5.2008 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2008 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobkyně vykonávala v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 8.12.1993 práci "dělníka v dopravě - čističky" v místě výkonu práce sjednaném jako "STPO Znojmo". Žalobkyně utrpěla dne 12.1.2001 pracovní úraz hlavy a zad po upadnutí na podlahu vozu následkem najetí jiného vozu při posunu do vozu, v němž vykonávala práci. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 15.5.2006 žalobkyně vykonávala ode dne 1.6.2006 práci "manipulačního dělníka KZAM: 93391" v Depu kolejových vozidel Brno s pravidelným pracovištěm na provozním středisku Znojmo. Na návrh vedoucího provozního pracoviště ve Znojmě rozhodl dne 24.1.2008 vrchní přednosta Depa kolejových vozidel Brno, že s účinností od 1.2.2008 se zrušuje "pracovní zařazení manipulační dělník, které dosud vykonává žalobkyně", neboť "pro potřeby depa stačí jeden manipulační dělník". Dne 18.4.2008 vydal lékař zařízení závodní preventivní péče MUDr. Martin Syka posudek o zdravotní způsobilosti k práci, podle něhož je žalobkyně zdravotně nezpůsobilá pro pracovní činnost "manipulační dělník", a ve vyjádření z téhož dne vydaném na žádost žalobkyně uvedl, že se jedná o stav po pracovním úrazu ze dne 12.1.2001; po "prostudování lékařských zpráv, které neměl doposud k dispozici", vydal dne 23.5.2008 nové vyjádření ke zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, v němž uvedl, že se nejedná o stav po pracovním úrazu ze dne 12.1.2001.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je - jak správně uvádí odvolací soud - současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.9.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v č. 11 časopisu Soudní rozhledy, roč. 1999, str. 374).
V posuzovaném případě žalovaný rozhodl s účinností od 1.2.2008 o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa manipulačního dělníka na provozním pracovišti depa kolejových vozidel žalovaného ve Znojmě, které zastávala žalobkyně. Následkem této organizační změny se však žalobkyně, které byla z tohoto důvodu dne 5.5.2008 dána výpověď z pracovního poměru, nestala pro žalovaného nadbytečnou, neboť dne 18.4.2008 (tedy ještě před doručením výpovědi) byl zařízením závodní preventivní péče vydán posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, podle něhož byla žalobkyně zdravotně nezpůsobilá vykonávat práci manipulačního dělníka pro stav po pracovním úrazu ze dne 12.1.2001. Žalovaný proto nadále nemohl - jak správně uvádí odvolací soud - tuto práci sjednanou v pracovní smlouvě žalobkyni přidělovat [srov. §103 odst. 1 písm. a) zák. práce] a byl povinen převést ji na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i její kvalifikaci [srov. §41 odst. 1 písm. b) a §41 odst. 6 zák. práce], popřípadě, neměl-li žalovaný pro žalobkyni takovou práci, byl oprávněn dát jí výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm. d) nebo §52 písm. e) zák. práce. Jestliže žalovaný nemohl (objektivně vzato) přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy, nemohl následkem jeho rozhodnutí o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa žalobkyně nastat stav, kdy by její práce nebyla pro žalovaného v dalším období potřebná. Závěr odvolacího soudu, že mezi nadbytečností žalobkyně a rozhodnutím žalovaného o organizační změně není příčinná souvislost, je proto správný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupkyně žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty. Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 4.050,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu