ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2860.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2860/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po O. J. , za účasti 1) I. J. , zastoupené Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební č. 856/10, a 2) O. J. , zastoupeného JUDr. B. B., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 517/2010, o dovolání I. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2011, č. j. 17 Co 105/2011-47, takto:
I. Dovolání I. J. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání Ivany Ježkové proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.3.2011, č.j. 17 Co 105/2011-47, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2.2.2011, č.j. 34 D 517/2010-35 (ve správném znění, že pozůstalý syn O. J. je dědicem zůstavitele), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Odvolací soud při posouzení platnosti důvodu vydědění O. J. zůstavitelem v listině o vydědění sepsané vlastní rukou dne 25.5.1989 v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §469a obč. zák., ve znění účinném ke dni sepsání listiny o vydědění, tj. ke dni 25.5.1989, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor vyjádřený v Z ávěrech občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů i státních notářství v ČSR ze dne 29.12.1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2006, sp. zn. 30 Cdo 1798/2005). Právní názor odvolacího soudu, že důvod pro vydědění nelze spatřovat v budoucím chování potomka a že důvodem vydědění může být pouze chování potomka, které předcházelo vydědění, je správný. Opačný názor nelze úspěšně dovozovat - jak činí dovolatelka - ani z toho, že zůstavitel pořizoval listinu o vydědění v roce 1989 a že „za dané politické situace bylo bez pochyb, že syn se do své vlasti již nevrátí“, neboť - jak vyplývá ze shora uvedené judikatury - uvedený právní názor byl přijat již v době předcházející sepsání listiny o vydědění zůstavitelem v této věci, a je i v současnosti při zásadně stejné právní úpravě jako správný nadále přijímán.
Protože dovolání I. J. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů řízení právo a účastníku Oldřichu Ježkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu