ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2922.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2922/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně MVDr. M. M. , zastoupené JUDr. Dominikem Brůhou, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 54/1107, proti žalované České republice – Státní veterinární správě se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slezská č. 100/7, IČO 00018562, zastoupené Mgr. Davidem Řezníčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 66/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 323/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2011, č. j. 19 Co 883/2011-287, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dominika Brůhy, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 54/1107.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 5. 2011, č. j. 19 Co 883/2011-287, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2011, č. j. 17 C 323/2010-261, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 8. 2010 daná žalobkyni je neplatná, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 19.877,- Kč k rukám „právního zástupce žalobkyně“; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12. 864,- Kč k rukám „právního zástupce JUDr. Dominika Brůhy, Ph. D., advokáta v Praze 3“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (její právní předchůdkyně Česká republika – Krajská veterinární správa pro Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, Severní č. 9, IČO 65392205), dovolání.
V průběhu dovolacího řízení (ke dni 1. 1. 2012) zanikla Krajská veterinární správa pro Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, Severní č. 9, IČO 65392205 jako samostatná organizační složka státu sloučením se Státní veterinární správou a výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených u ní přešel na Státní veterinární správu se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Slezská č. 100/7 [srov. Čl. II, Přechodná a závěrečná ustanovení, bod 1 a 2 zákona č. 308/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů]. Vzhledem k tomu, že zanikla organizační složka státu, která za žalovanou Českou republiku v řízení dosud vystupovala, dovolací soud pokračoval v řízení se Státní veterinární správou jako organizační složkou státu, příslušnou v projednávané věci za žalovanou Českou republiku jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 298/2004, které bylo uveřejněno pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2011, č. j. 19 Co 883/2011-287, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2011, č. j. 17 C 323/2010-261, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 25. 8. 2010 - dané žalobkyni podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce] není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
I když žalovaná v dovolání uvedla, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. – dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) totiž vyplývá, že žalovaná podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází. Dovolatelka nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu (o nedostatku příčinné souvislosti mezi rozhodnutím žalované o přijetí organizační změny a nadbytečností žalobkyně) a s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak tyto důkazy hodnotil; uplatňuje tedy jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s jejím vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb.a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Dominik Brůha, Ph.D., osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.610,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu