ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2981.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2981/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po MUDr. J. G., zemřelém, za účasti M. A. R. – G., o žalobě pro zmatečnost podané Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 6979111, Územním pracovištěm v Hlavním městě Praze, Rašínovo nábřeží č. 42, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. března 2005 č.j. 36 D 258/2004-92, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 213/2008, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2010 č.j. 10 Co 418/2009-47, takto:
I. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 7.3.2005 č.j. 36 D 258/2004-92 v řízení o dědictví po MUDr. J. G. určil obvyklou cenu majetku zůstavitele a pozůstalé manželky S. G., co z toho majetku náleží do dědictví a co pozůstalé manželce, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele ke dni smrti zůstavitele částkou 1.504.075,625 Kč, výši dluhů částkou 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 1.504.075,625 Kč a potvrdil, že veškerý majetek dědictví (zůstatek vkladu na účtu ve výši 4.075,625 Kč a nemovitosti – „dům č.p. 1455 postavený na pozemku parc. č. 3299 a pozemek parc. č. 3299, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v katastrálním území T., obec T., na listu vlastnictví č. 6830 u Katastrálního úřadu pro Ú. k., katastrálního pracoviště T., s veškerým zákonným příslušenstvím a součástmi“ v hodnotě 1.500.000,- Kč) nabývá syn zůstavitele M. A. R. – G.
Proti tomuto usnesení Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala u Okresního soudu v Teplicích dne 28. 7. 2008 žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dědictví po MUDr. J. G. již dříve projednával ve Spolkové republice Německo Obvodní soud v Pasově, manželka a potomci zůstavitele dědictví odmítli a „dědicem zůstavitele ze zákona“ se stal „bavorský stát“, že napadeným usnesením zůstavitelův majetek zdědil jeho syn M. A. R. – G., když stát nebyl přibrán za účastníka řízení, a posléze dědictví po zůstaviteli nabyl podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2007, č.j. 2 D 701/2002-67a, stát. Protože dědické řízení u Okresního soudu v Teplicích bylo zahájeno v době, kdy „identické dědické řízení probíhalo již dva roky u Obvodního soudu pro Prahu 2“, a protože „není možné, aby po jednom zůstaviteli probíhala v České republice dvě dědická řízení u různých soudů, s rozdílným okruhem účastníků a aby ten, kdo v jednom státě dědictví odmítl, jej v jiném státě přijal“, Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, která se pokládá také za účastníka řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích, dovozuje, že napadené usnesení je postiženo zmatečnostními vadami uvedenými v ustanovení §229 odst. 1 písm. b) a §229 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 23. 3. 2009, č.j. 20 C 213/2008-12, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že synové zůstavitele M. G. a M. A. R. – G. svou totožnost a rodinný vztah k zůstaviteli „řádně“ doložili a že soud s nimi jako s účastníky řízení jednal, neboť měl „důvodně“ za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Protože Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla účastníkem dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích, když se jím podle ustanovení §175b o.s.ř. ani stát „nemohla“, byla žaloba pro zmatečnost podána neoprávněnou osobou.
K odvolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.1.2010 č.j. 10 Co 418/2009-47 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla účastníkem dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 258/2004 a že M. A. R. – G., který byl účastníkem tohoto řízení, dědictví neodmítl; skutečnost, že stát byl účastníkem řízení o dědictví u Obvodního soudu pro Prahu 2 „nezakládá fikci, že je v postavení opomenutého účastníka řízení v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích“. V souzené věci Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla oprávněna podat žalobu pro zmatečnost „ani podle §231 a §35a o.s.ř.“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Dovozuje, že není možné, aby „v jednom státě probíhala dvě dědická řízení po stejném zůstaviteli projednávající tentýž majetek, navíc s různým okruhem účastníků“, neboť výsledek dědického řízení by nepředstavoval pro účastníky „žádnou právní jistotu“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.]; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda je ve věci projednání dědictví k žalobě pro zmatečnost legitimován ten, kdo nebyl účastníkem (nezúčastnil se) „původního“ dědického řízení. Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor, že žalobu pro zmatečnost, stejně jako žalobu na obnovu řízení, může podat jen ten, kdo byl účastníkem původního řízení, přičemž není rozhodné, zda účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení nezúčastnil (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1984 sp. zn. 4 Cz 24/84, který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1986, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 312/2004 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012). Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - tedy uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů; napadené usnesení odvolacího soudu proto nemůže mít z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Námitka dovolatelky, že byla účastníkem „původního“ řízení o dědictví vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 258/2004, není důvodná. Dovolatelka se totiž tohoto řízení, jak vyplývá z obsahu spisu, nezúčastnila a vlastně ani zúčastnit nemohla vzhledem k tomu, koho soudy považovaly za zůstavitelovy dědice, a k tomu, že dědictví nepokládaly za odúmrť.
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že není možné, aby stejné dědictví bylo pravomocně projednáno „ve více dědických řízeních“. V případě, že tato pravomocně skončená řízení měla rozdílný okruh účastníků, však nemůže být náprava zjednána prostřednictvím žaloby pro zmatečnost, podané proti usnesení, kterým bylo některé z těchto dědických řízení skončeno, ale jen na základě žaloby podané a projednané v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu rozhodnutím soudu, kterým by byl vyřešen spor o dědictví mezi těmi, komu mělo podle výsledků všech těchto dědických řízení připadnout.
S přihlédnutím k tomu, že přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 29 Odo 425/2002, které bylo uveřejněno pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), Nejvyšší soud České republiky dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelka v dovolacím řízení úspěšná nebyla a M. A. R.-G. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu