ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3627.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 3627/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci žalobce J. F. , zastoupeného Mgr. Martinem Huškem, advokátem se sídlem v Tanvaldu, Krkonošská č. 90, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 73 Co 719/2009-42, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec pod sp. zn. 73 Co 719/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2011, č. j. 11 Cmo 369/2010-37, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2011, č. j. 11 Cmo 369/2010-37, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec ze dne 27. 7. 2010, č. j. 73 Co 719/2009-4, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba se zamítá), není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce – vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil řešenou právní otázku [přípustnosti žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení] v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že jinak byl v dovolání uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci podal žalobce žalobu pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 73 Co 719/2009-42, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 7. 2009, č. j. 7 C 32/2008-33, kterým bylo rozhodnuto, že „rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou – Pozemkového úřadu ze dne 30. 5. 1994, č. j. poz./5643/1121/94, se zrušuje a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení“ a že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (u žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (u žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 2 a 3 o. s. ř.) anebo jen určitým způsobem (u žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.), a která jsou pravomocná; není přitom samo o sobě významné, zda soud v původním řízení rozhodl rozsudkem (částečným, mezitímním, konečným, pro uznání nebo pro zmeškání), usnesením, platebním rozkazem, popřípadě směnečným nebo šekovým platebním rozkazem.
Za rozhodnutí, kterým bylo řízení před soudy skončeno, nelze považovat usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé (srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2437/2005, nebo obdobně - ve vztahu k přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, které bylo uveřejněno pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).
Žaloba pro zmatečnost proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec ze dne 27. 11. 2009, č. j. 73 Co 719/2009-42, jímž byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, tedy musela být - jak správně dovodil odvolací soud i soud prvního stupně - pro nepřípustnost zamítnuta; usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrzeno, již z tohoto důvodu nemá (nemůže mít) po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání žalobce směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a nikomu jinému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu