ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3749.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3749/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po J. H. , zemřelém dne 10. března 2005, za účasti V. Š., o žalobě na obnovu řízení podané Ing. Z. H. , zastoupeným JUDr. Kateřinou Nečasovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Zvonková č. 3048/2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. července 2006 č.j. 27 D 634/2005-41, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 4880/2007, o dovolání Ing. Z. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2009 č.j. 12 Co 196/2009-50, takto:
I. Dovolání Ing. Z. H. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.7.2006 č.j. 27 D 634/2005-41 bylo vypořádáno společné jmění zůstavitele a jeho manželky V. Š., rozhodnuto o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a o čisté hodnotě dědictví a potvrzeno, že veškerý majetek patřící do dědictví nabyla manželka zůstavitele V. Š.
Žalobou podanou dne 21.12.2007 u Obvodního soudu pro Prahu 10 se Ing. Z. H. domáhal "povolení obnovy dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 634/2005". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při zahájení dědického řízení poukazoval jako neopomenutelný dědic na některé výhrady vůči soudem akceptované závěti a že, i když "ze zdravotních důvodů svou vinou propásl výzvu" na podání žaloby na neplatnost závěti, dopisem ze dne 2.12.2005 uplatňoval nejen výhrady k závěti, ale zároveň svá práva neopomenutelného dědice.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 2.2.2009 č.j. 19 Nc 4880/2007-29 zamítl "žalobu na obnovu řízení vedeného u zdejšího soudu pod spisovou značkou 27 D 634/2005" a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že v původním řízení bylo postupováno podle ustanovení §175k odst. 2 o.s.ř., neboť pozůstalý syn Ing. Z. H. byl se svým dědickým právem po zůstaviteli odkázán usnesením ze dne 16.1.2006 č.j. 27 D 634/2005-32 k podání žaloby na sporné řízení. I když usnesení převzal dne 1.3.2006, žalobu ve stanovené jednoměsíční lhůtě nepodal a soud nadále pokračoval v řízení toliko s pozůstalou manželkou V. Š. Protože k podání žaloby na obnovu řízení je oprávněn pouze účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, musela být žaloba na obnovu řízení zamítnuta.
K odvolání Ing. Z. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.9.2009 č.j. 12 Co 196/2009-50 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že soudní praxe se ustálila na názoru, podle kterého je třeba, zanechal-li zůstavitel závěť, považovat ve smyslu ustanovení §175b o.s.ř. za účastníky řízení vedle závětních dědiců také neopomenutelné dědice a další osoby, kterým svědčí dědění ze zákona, a že jejich účastenství trvá do té doby, dokud se neukáže, že k dědění ze zákona nedojde, přičemž, nastoupí-li dědění ze závěti, neopomenutelní dědici přestávají být účastníky řízení tehdy, jestliže se nedovolali neplatnosti závěti ve smyslu ustanovení §40a a §479 věty druhá občanského zákoníku. Protože Ing. Z. H. nepodal ve stanovené lhůtě žalobu a neplatnosti závěti ze dne 15.6.2004 se nedovolal, přestal být účastníkem dědického řízení a není tedy ani osobou, která by ve smyslu ustanovení §228 o.s.ř. byla oprávněna podat žalobu na obnovu řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Ing. Z. H. dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů usuzují, že nepodáním žaloby zaniká též právo, které je dáno přímo ze zákona jako právo neopomenutelného dědice, a že k tomuto závěru došly soudy obou stupňů přesto, že uplatnil námitku relativní neplatnosti závěti již v průběhu dědického řízení a navíc uplatnil zcela "jednoznačně a výslovně" i své právo neopomenutelného dědice. Podle dovolatele není pochyb o tom, že dovolávat se neplatnosti právního úkonu lze i mimosoudně, že svá práva hodlal v původním dědickém řízení uplatňovat jako neopomenutelný dědic nakonec i bez ohledu na platnost či neplatnost závěti a že při dědění ze závěti je třeba vzít v úvahu otázku platnosti závěti, a to především z hlediska dodržení náležitostí závěti po stránce formální. Soud měl v původním řízení přihlédnout k tzv. relativní neplatnosti závěti, tj. k situaci, kdy zůstavitel v závěti opomenul své neopomenutelné dědice, neboť tito mají postavení účastníků vždy. Soud měl dostatek informací a důkazů k tomu, aby mohl jednoznačně určit, že účastníkem je a sporná mohla být pouze otázka platnosti závěti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., věc projednal ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm.a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
V posuzovaném případě Ing. Z. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jím podané žaloby na obnovu řízení.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání Ing. Z. H. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanoveních §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V původním řízení o dědictví po zůstaviteli J. H., zemřelém dne 10.3.2005, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 634/2005, byly předloženy dvě závěti pořízené notářskými zápisy ze dne 20.5.1997 a 15.6.2004, přičemž v pozdější závěti, kterou byla zrušena závěť předchozí, zůstavitel ustanovil jedinou dědičkou veškerého svého majetku svou manželku V. Š. Syn zůstavitele Ing. Z. H. ve svém podání ze dne 2.12.2005 namítl absolutní neplatnost závěti ze dne 15.6.2004 z důvodu, že zůstavitel trpěl při jejím pořízení duševní chorobou; současně v něm uvedl, že trvá jako neopomenutelný dědic na relativní neplatnosti závěti podle ustanovení §479 občanského zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 16.1.2006 č.j. 27 D 634/2005-32 odkázal Ing. Z. H. k podání žaloby o určení, že "je dědicem a účastníkem dědického řízení". Ing. Z. H. žalobu ve stanovené lhůtě nepodal. Obvodní soud pro Prahu 10 dále pokračoval v řízení bez zřetele na Ing. Z. H. a usnesením ze dne 24.7.2006 č.j. 27 D 634/2005-41 potvrdil nabytí dědictví manželce zůstavitele V. Š.
Podle ustálené judikatury soudů je oprávněn (legitimován) podat žalobu na obnovu řízení proti usnesení o dědictví jen ten, kdo byl účastníkem původního řízení o dědictví, v němž bylo žalobou napadené usnesení o dědictví vydáno; není přitom rozhodné, zda ten, kdo podal žalobu na obnovu řízení, účastníkem řízení o dědictví mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení o dědictví nezúčastnil (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1984 sp. zn. 4 Cz 24/84, který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1986, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2004 sp. zn. 21 Cdo 312/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009). Na účastenství v řízení o dědictví je třeba samozřejmě nahlížet z pohledu pravomocně skončeného řízení. Dovodil-li tedy odvolací soud v posuzované věci, že Ing. Z. H. není oprávněn podat žalobu na obnovu řízení proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.7.2006 č.j. 27 D 634/2005-41, protože v době jeho vydání nebyl pokládán za účastníka řízení o dědictví po J. H., zemřelém dne 10.3.2005, jsou jeho závěry v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Domnívá-li se dovolatel Ing. Z. H., že nepřestal být účastníkem původního dědického řízení, neboť řádně uplatnil svá práva neopomenutelného dědice, není žaloba na obnovu řízení způsobilým právním prostředkem ochrany jeho práv.
Žalobu na obnovu řízení lze podat - jak vyplývá z ustanovení §228 o.s.ř. - jen proti takovému rozhodnutí soudu, které je pravomocné. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.7.2006 č.j. 27 D 634/2005-41 dosud nebylo Ing. Z. H. doručeno. Nepřestal-li být Ing. Z. H. opravdu účastníkem původního dědického řízení, znamená to mimo jiné, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.7.2006 č.j. 27 D 634/2005-41 dosud nenabylo právní moci a že Ing. Z. H. může svá práva k dědictví uplatňovat prostřednictvím řádného opravného prostředku. Podání odvolání přitom není vázáno na řádné doručení usnesení o dědictví; podané odvolání má sledované právní účinky i tehdy, bylo-li podáno po vyhlášení rozhodnutí dříve, než odvolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí, i když v době podání odvolání ještě nezačala běžet odvolací lhůta (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1199/96, které bylo uveřejněno pod č. 30 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. Z. H. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem, neboť Ing. Z. H. s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a účastnici V. Š. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu