ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4401.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 4401/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce R. F. , zastoupeného JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky č. 1, proti žalované CARMAN-WOOD, s. r. o. se sídlem v Hradci nad Moravicí, Žimrovická č. 34, IČO 26845245, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 19 , o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 84/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2011, č. j. 16 Co 267/2010-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Dítěte, MBA, LL.M., advokáta se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 19.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2011, č. j. 16 Co 267/2010-123, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 8. 2010, č. j. 6 C 84/2008-89, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 18. 2. 2008 podle ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Žalobce ve svém dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil pouze dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (když namítá, že „nebyly provedeny žalobcem navrhované důkazy – nezávislý znalecký posudek – svědčící o nepravdivosti skutečností tvrzených žalovanou“, přičemž „znaleckým posudkem měla být prokázána tvrzení žalobce, že práce na katru č. 1 je prací v riziku vibrací a že práce při ukládání řeziva je prací spojenou s nadměrným přetěžováním horních končetin“) a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (když podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, zejména závěr, že žalobce byl schopen ze zdravotních důvodů vykonávat přidělenou práci „pomocníka u katru č. 1 a ukládání a třídění bočního řeziva“, a naopak dovozuje, že „oprávněně odmítl vykonávat přidělenou práci, když tuto nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu omezení schopen pro rizika vibrací a přetěžování horních končetin vykonávat“, a nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména výpověď svědka MUDr. S. Š., lékaře, který pro žalovanou zajišťoval závodní preventivní péči, a rozhodnutí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje ze dne 22. 6. 2007).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s jejím vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb.a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Petr Dítě, MBA, LL.M., osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.610,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu