ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4422.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 4422/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce MVDr. M. J. , zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova č. 3, proti žalované AstraZeneca Czech Republic s.r.o. se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 3217/16, IČO 63984482, zastoupené Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 630/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2011 č.j. 23 Co 522/2010-156, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipa Kubrychta, advokáta se sídlem v Praze 1, Panská č. 6.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.1.2011 č.j. 23 Co 522/2010-156, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17.6.2010 č.j. 16 C 630/2009-124 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 29.10.2009, které žalobci bylo doručeno téhož dne), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Žalobce sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že ve skutečnosti namítá vadu řízení ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spočívající podle jeho názoru v „nesprávném výkladu příslušných procesních předpisů týkajících se koncentrace řízení“ soudy obou stupňů, na základě čehož „soudy neprovedly důkazy navržené žalobcem, což vedlo“ k „nerovnováze v postavení účastníků řízení a mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.
Podstatou námitek dovolatele je tak nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (namítá totiž, že „základní právní otázka měla být posouzena jinak, a to s ohledem na obsah jednotlivých provedených důkazů“) a současně v dovolání – aniž by své závěry podrobněji odůvodnil - buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť „z jeho strany nedošlo k jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností“). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech (resp. na jediném – v dovolání uvedeném – tvrzení, že v jeho případě „vůbec nelze hovořit o zneužití části finančních prostředků žalované k vlastnímu obohacení“) buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. Filip Kubrycht osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) ve výši 435,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalované náklady dovolacího řízení v celkové výši 2.610,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu