ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.908.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 908/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. M. B., zastoupeného JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 50, proti žalovaným 1) Moravskoslezskému kraji se sídlem krajského úřadu v Ostravě, 28. října č. 117, IČO 70890692, zastoupenému JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tvorkovských č. 223/13, a 2) Gymnáziu a Střední odborné škole, Nový Jičín, příspěvkové organizaci se sídlem v Novém Jičíně, Palackého č. 50, IČO 00601675, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 110/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2010 č.j. 85 C 110/2007-232 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2010 č.j. 16 Co 89/2010-280, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 se zastavuje .
II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 7.2.2007 žalovaný 1) [jako zřizovatel žalovaného 2)] sdělil žalobci, že „Rada kraje projednala na své schůzi dne 7.2.2007 návrh personálního opatření a svým usnesením č. 1001/3941 odvolala žalobce podle ustanovení §59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., v souladu s ustanovením §73 zákona č. 262/2006 Sb., a v souladu s ustanovením §166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. z funkce ředitele žalovaného 2) dnem 8.2.2007 z důvodu závažného porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce“, které bylo „zjištěno veřejnoprávní kontrolou provedenou ve dnech 29.11. – 11.12.2006 za kontrolované období roku 2005 a 2006“ a spočívalo především v porušení následujících ustanovení právních předpisů:
- §25 odst. 2 písm. e) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, tím, že „nezajistil hospodárné, efektivní a účelné využívání veřejných prostředků poskytnutých na základě Dohod o odvodech na veřejně prospěšnou činnost“, jestliže „faktura č. 200550 ze dne 1.3.2005 ve výši 550.000,- Kč, faktura č. 2006034 ze dne 16.3.2006 ve výši 450.000,- Kč a faktura č. 2006033 ze dne 16.3.2006 ve výši 428.743,- Kč za pronájem tenisových kurtů byly uhrazeny bez předchozího ujednání o počtu hodin pronájmu, harmonogramu využití ani nebyla stanovena cena za hodinu pronájmu“;
- §30 odst. 1 a 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tím, že „organizace zahrnula do inventurních soupisů 4 ks měřících přístrojů vedených v účetní evidenci, které nebyly ke dni provedení inventarizace dodány“, a tento nedostatek se neprojevil v závěrečné inventarizační zprávě;
- §26 odst. 2 zákona č. 320/2001 Sb. tím, že „nestanovil pravomoci a odpovědnosti zástupců příkazce operace, správců rozpočtu a hlavní účetní při nepřítomnosti ředitele;
- §25 odst. 1 a 2 zákona č. 320/2001 Sb. tím, že „účetní a jiné doklady byly ze strany ředitele organizace a obou jeho zástupkyň podepsány s uvedením dne, v němž tyto osoby čerpaly dovolenou či byly na nemocenské“, z čehož „vyplývá, že kontrola byla prováděna následně a neplnila svou funkci“;
- §14 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, tím, že „opakovaně neoprávněně vyplácel odměny při pracovních výročích“, a to ve formě nepeněžních darů v celkové výši 4.500,- Kč, ačkoli dotčení zaměstnanci v té době pracovních výročí nedosáhli;
- §4 odst. 5 a 6 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, tím, že u tří zaměstnanců „nesprávně stanovil dobu započitatelné praxe pro jejich zařazení do platového stupně příslušné platové třídy, do které byl zaměstnanec zařazen“, a jednomu zaměstnanci byl v době od 1.1 do 31.3.2005 vyplácen osobní příplatek v nesprávné výši (4.000.- Kč namísto 4.500,- Kč).
Žalobce se podanou žalobou (kromě návrhu na vydání předběžného opatření) domáhal, aby bylo určeno, že rozhodnutí žalovaného 1) (Rady kraje) ze dne 7.2.2007, kterým byl žalobce odvolán z funkce ředitele žalovaného 2) dnem 8.2.2007 je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že prostředky z odvodů na veřejně prospěšnou činnost byly podle jeho názoru použity účelně (v souladu s účelem daru na pronájem tenisových kurtů), hospodárně (což bylo ověřováno pravidelnou následnou kontrolou ředitele školy) a efektivně, neboť v letech 2005 a 2006 byl projekt „Tenis“ významnou součástí „celoškolní snahy o primární prevenci sociálně patologických jevů a navíc v roce 2006 přispěl také k prostorovému zajištění povinné výuky tělesné výchovy“, jestliže v rámci tohoto projektu škola pořádala projektové dny, sportovní a volnočasové aktivity a kromě toho mohli žáci i zaměstnanci školy tenisových kurtů zdarma využívat ve svém volném čase. Vytčené pochybení v rámci inventarizace (způsobené tím, že zmíněné 4 ks přístrojů, ač byly zaplaceny a měly být dodány do konce roku 2005, byly zaviněním dodavatele dodány teprve v průběhu měsíce ledna 2006) „nemělo za následek vznik žádné škody“, neboť dodání přístrojů „časově korespondovalo s odevzdáním závěrečné inventarizační zprávy zřizovateli“. Ustanovení §26 odst. 2 zákona o finanční kontrole „organizace plně respektovala“ a závěr o porušení §25 odst. 1 a 2 téhož zákona žalobce považuje „za spekulativní, úmyslně poškozující odpovědné zaměstnance školy a navíc ignorující fakt, že ve školství je naprosto běžné, že vedoucí pracovníci si plní své povinnosti nejen v průběhu běžné pracovní doby, nýbrž alespoň částečně i v době čerpání dovolené či pracovní neschopnosti“. K dalšímu bodu žalobce „může pouze uvést“, že podklady pro návrhy odměn při pracovních výročích jednotlivých zaměstnanců zpracovávala hospodářka školy paní J. B., která se dopustila chyby, a žalobce „byl v tomto jmenovanou uveden v omyl, který při veškeré opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, nemohl odhalit“. Poslední vytčený nedostatek pak byl „způsoben složitým systémem zpracování mezd“, který byl prováděn externí firmou, jejíž chyba „nebyla odhalena následnou kontrolou prováděnou hospodářkou školy“, přičemž „žalobce jako ředitel tuto chybu nemohl přímo ovlivnit, mohl ji pouze po jejím zjištění následně řešit“.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 12.690,- Kč k rukám advokáta JUDr. Víta Rybáře a že „žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení“. Ve věci samé dospěl k závěru, že „ani jeden z bodů odvolání žalobce z funkce ředitele žalovaného 2) ze dne 7.2.2007 by bez dalšího nenaplňoval podmínku §166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., tedy že se jedná o závažné porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce“, přičemž „tuto podmínku by nenaplňovaly ani všechny body odvolání ve svém souhrnu“. Podle názoru soudu prvního stupně však nelze přehlédnout skutečnost, že na předcházejícím pracovišti žalobce (ZŠ v Novém Jičíně) se hospodářka školy H. B. nezákonně obohatila o 1,437.859,- Kč, „a to zejména proto, že žalobce tuto nedostatečně kontroloval a jím nastavené kontrolní mechanismy se ukázaly být nedostatečnými“; i když trestní stíhání žalobce bylo v odvolacím řízení zastaveno z důvodu promlčení, dosáhlo jeho pochybení takové intenzity, že naplnilo skutkovou podstatu trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle ustanovení §255a odst. 1 tr. zák. Přesto však v době, kdy již musel vědět o nezákonném obohacování zmíněné hospodářky školy, uzavřel žalobce se společností CLEUS NOVA s.r.o. v letech 2005 a 2006 tři smlouvy o pronájmu tenisových kurtů, „které neumožňují přesnou evidenci“, a „tyto smlouvy, resp. smlouvu poslední, přestože již bylo vůči němu vzneseno obvinění z výše uvedeného trestného činu, nezměnil“. Ačkoli „soud nepochybuje o dobrých úmyslech žalobce, systém odsouhlasení využívání kurtů, který vytvořil, umožňuje nezákonné obohacování“, přičemž „podstatné je, že tento systém žalobce vytvořil v době, kdy už mu bylo známo, že nedostatečná kontrola z jeho strany může a vede k nezákonnému obohacování jiných a zejména, že tato nedostatečná kontrola je až tak výrazná (závažná), že naplňuje podstatu trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku“. S uvedeným souvisí rovněž bod 5 odvolání, kdy žalobce „opět neprováděl dostatečnou kontrolu svých podřízených (znovu hospodářka školy) při nakládání s finančními prostředky, a to v zcela zjevných situacích“. I když soud prvního stupně „nezpochybňuje skutečnost, že žalobce svým jednání nezpůsobil větší škodu, přesto má za to, že vzhledem k jeho dosavadnímu postoji k plnění právních povinností zejména při správě cizího majetku, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, nelze po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále vykonával svoji funkci“, neboť „z tohoto úhlu pohledu body 1 a 5 odvolání žalobce z funkce již naplňují podmínku §166 odst. 5 písm. a) školského zákona“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.10.2010 č.j. 16 Co 89/2010-280 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.000,- Kč k rukám advokáta JUDr. Víta Rybáře a že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud z výsledků provedeného dokazování dovodil, že „žalobce svým jednáním popsaným v bodě 1 odvolání z funkce porušil povinnosti stanovené mu §25 odst. 2 písm. e) zákona č. 320/2001 Sb.“ (tj. zajistit hospodárné, efektivní a účelné využívání veřejných prostředků), jestliže poté, co na základě tří dohod o odvodech na veřejně prospěšnou činnost obdržel žalovaný 2) od společností SLOT GAME a.s. a CLEUS s.r.o. finanční dary ve výších 550.000,- Kč, 450.000,- Kč a 428.743,- Kč účelově určené na pronájem tenisových kurtů, uzavřel v letech 2005 a 2006 tři smlouvy o pronájmu tenisových kurtů se společností CLEUS NOVA s.r.o. „tak, že ze smlouvy pro nájemce vyplývala povinnost zaplatit nájemné předem ve výši přesně odpovídající zmíněným finančním darům, aniž byly uzavřeny dodatky ke smlouvám specifikující přesný harmonogram využití tenisových kurů, hodiny pronájmu či podmínky užívání kurtů“. Povinnosti uvedené v ustanovení §25 odst. 2 písm. e) zákona č. 320/2001 Sb. žalobce podle názoru odvolacího soudu „porušil svým zaviněním, a to ve formě vědomé nedbalosti“, když žalobce „musel při dodržení elementární opatrnosti vědět, že smlouvami o pronájmu tenisových kurtů, které uzavřel, nemůže být zajištěno hospodárné a účelné využívání veřejných prostředků, není-li specifikováno, jakým způsobem budou tyto prostředky využity“, a jestliže „nezajistil ani žádnou jinou evidenci, ze které by bylo prokazatelně zjistitelné, zda a jakým způsobem byly veřejné prostředky poskytnuté na veřejně prospěšnou činnost využity“. Po zhodnocení intenzity tohoto závadného jednání žalobce odvolací soud „usoudil, že jde o porušení závažné“, když „přihlédl k dosavadnímu postoji žalobce k plnění právních povinností vyplývajících mu ze zákona č. 320/2001 Sb. a potažmo i z ustanovení §301 a §302 zák. práce“, neboť žalobce výše zmíněné smlouvy uzavíral „na vysoké částky sám, a není zřejmé, že by např. vyhledal právní pomoc při formulacích té či oné smlouvy, aby zajistil odpovídající kvalitu uzavíraných smluv“. Ve shodě se soudem prvního stupně přihlédl rovněž k tomu, že „žalobce byl v souvislosti s trestnou činností H. B. trestně stíhán (odvolací soud přitom netvrdí, že by se snad žalobce jednání, které bylo předmětem trestního stíhání, dopustil)“ a „muselo mu tedy být z okolností případu známo, že řídící činnost ředitele školy vyžaduje důslednou kontrolní činnost“; proto „měl dbát zvýšené opatrnosti při uzavírání smluv na pronájem tenisových kurtů, protože, i když je osobou bez právnického vzdělání, musel vědět, že takto uzavřená smlouva naprosto nic nevypovídá o způsobu vynaložených veřejných prostředků, že je výhodná toliko pro pronajímatele (v jednom případě personálně propojeným se subjektem, který poskytl odvod na veřejně prospěšnou činnost), aniž je zřejmé, kolik vlastně pronájem tenisových kurtů měl ve skutečnosti stát (např. ve vztahu k odehrané hodině) a kolik žáků či zaměstnanců žalovaného 2) pronajatých kurtů využívalo“. Odvolací soud přihlédl také k osobě žalobce „v tom směru, že byl zkušeným řídícím zaměstnancem, který zastával ředitelské funkce nejprve na základní škole a potom na gymnáziu, proto měl s řízením organizace značné zkušenosti“; shledal proto „vysokou míru zavinění žalobce, šlo o hrubou nedbalost, jak je definována nyní v §16 odst. 2 tr. zák., tj. přístup žalobce k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti žalobce k zájmům chráněným zákonem č. 320/2001 Sb. a zákoníkem práce“. Za tohoto stavu byly podle názoru odvolacího soudu splněny „podmínky pro odvolání žalobce z funkce ředitele žalovaného 2) podle §166 odst. 5 písm.a) školského zákona“ a jeho odvolání z funkce ze dne 7.2.2007 je tudíž platným právním úkonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. S poukazem na judikaturu dovolacího soudu namítal, že není správný závěr odvolacího soudu o tom, že se žalobce jednáním popsaným v bodě 1 odvolání z funkce dopustil závažného porušení právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce. Podle jeho názoru odvolací soud při svém rozhodování o intenzitě porušení právních povinností ze strany žalobce „ponechal zcela stranou pozornosti závěry znaleckého posudku Doc. Ing. Dr. Renáty Hótové“, které „jednoznačně vyvrátily“ námitku žalovaného 1), že evidence využití pronajatých tenisových kurtů byla nedostatečná, a z nichž rovněž vyplynulo, že získané prostředky „byly použity zcela v souladu s účelem stanoveným dárcem“, že „výběr pronajímatele tenisových kurtů provozujícího činnost v těsné blízkosti školy je nutno hodnotit jednoznačně jako pozitivní“ a že pro celkové hospodaření školy nebyly nastaveny žádné metodické směrnice ze strany zřizovatele [žalovaného 1)]. Nepřihlédl ani k tomu, že to byl právě žalobce, kdo zajistil na základě Dohod o odvodech na veřejně prospěšnou činnost finanční prostředky pro školu a za takto získané prostředky pronajal tenisové kurty v bezprostřední blízkosti školy s možností využití jak pro výuku, tak pro volnočasové aktivity žáků a pedagogů, a že dříve za toto žalobce obdržel od žalovaného 2) dokonce peněžní odměnu ve výši 14.000,- Kč, ačkoli „při využití tenisových kurtů postupoval stále stejně“. Žalobce v této souvislosti poukázal též na skutečnost, že jeho jednáním nevznikla žalovaným žádná škoda a že, pokud kontrola žalovaného 1), po které byl žalobce z funkce odvolán, vytkla nedostatky v evidenci využití tenisových kurtů, začal žalovaný 2) vést evidenci dle požadavku žalovaného 1), ale „do té doby, kdy vše fungovalo a ze strany žalovaného 1) ani po (předchozí) provedené kontrole nebylo žádných výhrad, neměl žalobce nejmenší důvod na zavedené praxi cokoliv měnit“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 85 C 110/2007-232 zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je otázka platnosti odvolání žalobce z funkce ředitele školské právnické osoby [žalovaného 2)], učiněného rozhodnutím jejího zřizovatele [žalovaného 1)] ze dne 7.2.2007, které bylo žalobci doručeno téhož dne, je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.7.2007 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 181/2007 Sb.), a podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném do 31.7.2007 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 179/2006 Sb.) - dále jen „školského zákona“.
Podle ustanovení §166 odst. 5 písm. a) školského zákona ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu může zřizovatel odvolat z funkce v případě závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány.
V projednávané věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - řešil mimo jiné právní otázku výkladu ustanovení §166 odst. 5 písm. a) školského zákona z hlediska toho, zda se žalobce dopustil závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jím vykonávané funkce, tedy otázku naplnění míry intenzity požadované tímto ustanovením a způsobu hodnocení míry této intenzity. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil jinak, než jak je posuzována podle ustálené judikatury soudů, a protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Je mimo pochybnost, že při řešení shora nastíněné právní otázky lze vycházet z ustálené judikatury soudů zabývající se výkladem otázky intenzity porušení pracovní kázně (nyní porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) a způsobu posuzování míry této intenzity. Ve smyslu této judikatury (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, roč. 2001) patří rovněž ustanovení §166 odst. 5 písm. a) školského zákona – jak správně uvažovaly též soudy obou stupňů v projednávané věci - k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vyplývá z toho mimo jiné, že soud při zkoumání, zda došlo k porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce ředitele školské právnické osoby „závažným způsobem“, může přihlédnout k osobě ředitele, k jeho dosavadnímu postoji k plnění právních povinností, k době a situaci, v níž došlo k porušení nebo nesplnění právních povinností, k míře zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení právních povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním ředitel způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o odvolání z funkce odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli (školské právnické osobě) lze spravedlivě požadovat, aby ředitel u něho nadále vykonával svou funkci (k tomu srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.9.2008 sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 38, roč. 2009).
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce svým jednáním vytčeným v prvním bodě odvolání z funkce ze dne 7.2.2007 [spočívajícím v tom, že poté, co žalovaný 2) na základě tří dohod o odvodech na veřejně prospěšnou činnost obdržel od společností SLOT GAME a.s. a CLEUS s.r.o. finanční dary v celkové výši cca 1,500.000,- Kč účelově určené na pronájem tenisových kurtů, žalobce uzavřel dne 9.2.2005, 20.2.2006 a 13.3.2006 se společností CLEUS NOVA s.r.o. tři smlouvy o pronájmu tenisových kurtů na období od dubna do října 2005, od dubna do srpna 2006 a od září 2006 do března 2007, z nichž „vyplývala pro nájemce (žalovaného 2) povinnost zaplatit nájemné předem ve výši přesně odpovídající zmíněným finančním darům, aniž byly uzavřeny dodatky ke smlouvám specifikující přesný harmonogram využití tenisových kurů, hodiny pronájmu či podmínky užívání kurtů“] závažně porušil povinnost zajistit hospodárné, efektivní a účelné využívání veřejných prostředků v souladu se zásadami spolehlivého řízení, kterou mu ukládá ustanovení §25 odst. 2 písm. e) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků. Odvolací soud přitom přihlédl - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – k tomu, že žalobce, který „byl zkušeným řídícím zaměstnancem“, uvedené právní povinnosti „porušil svým zaviněním, a to ve formě vědomé (a hrubé) nedbalosti“, neboť „při dodržení elementární opatrnosti, i když je osobou bez právnického vzdělání, musel vědět“, že smlouvy o pronájmu tenisových kurtů, tak jak je uzavřel, „jsou výhodné toliko pro pronajímatele“ a že takovými smlouvami „nemůže být zajištěno hospodárné a účelné využívání veřejných prostředků, není-li specifikováno, jakým způsobem budou tyto prostředky využity“, a jestliže „nezajistil ani žádnou jinou evidenci, ze které by bylo prokazatelně zjistitelné, zda a jakým způsobem byly veřejné prostředky poskytnuté na veřejně prospěšnou činnost využity“. Uvedené skutečnosti pak odvolací soud hodnotil se zřetelem k tomu, že na předešlém pracovišti, kde působil rovněž jako ředitel školské právnické osoby, „byl žalobce v souvislosti s trestnou činností H. B. (hospodářky školy) trestně stíhán“ a „muselo mu tedy být z okolností případu známo, že řídící činnost ředitele školy vyžaduje důslednou kontrolní činnost“, a proto tím spíše „měl dbát zvýšené opatrnosti při uzavírání smluv na pronájem tenisových kurtů“.
Z hlediska vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ustanovení §166 odst. 5 písm. a) školského zákona, však nelze uvedenou úvahu odvolacího soudu považovat za úplnou a správnou. Odvolacímu soudu je třeba především vytknout, že při posuzování míry intenzity porušení právních povinností ze strany žalobce se nijak nevyjádřil k tomu, zda, popř. jaká škoda vytčeným jednáním žalobce žalovanému 2) vznikla. V této souvislosti zejména náležitě nezvážil, jaké důsledky pro žalovaného 2) mělo toto porušení právních povinností za situace, kdy na základě výše uvedených smluv (byť trpěly zřejmými nedostatky) za mimorozpočtové prostředky získané za přispění žalobce sponzorskými dary (účelově určenými na pronájem tenisových kurtů) v celkové výši téměř 1,5 mil. Kč získali žáci i zaměstnanci žalovaného 2) v průběhu dvou let možnost bezplatného využití tenisových kurtů „v těsné blízkosti školy“, a to jak v rámci výuky tělesné výchovy, tak ve volném čase, a kdy z obsahu spisu rovněž vyplývá, že tuto možnost též hojně využívali. Mezi okolnosti významné z hlediska stupně intenzity porušení právních povinností vytčených v prvním bodě odvolání žalobce z funkce pak bylo třeba zahrnout též dosavadní přístup zřizovatele - žalovaného 1) k této otázce, jestliže z výsledků dokazování vyplynulo, že předchozí kontrola provedená žalovaným 1) nevytkla žalobci v tomto směru žádné nedostatky, naopak byla žalobci přiznána odměna 14.000,- Kč za získání mimorozpočtových prostředků, a že ke změně praxe došlo na podnět žalovaného 1) až po odvolání žalobce z funkce. Uvažované skutečnosti tedy nejsou vzhledem k okolnostem případu úplné a neposkytují náležitý podklad pro posouzení, jakou intenzitou žalobce právní povinnosti vyplývající z jím vykonávané funkce porušil. Závěry odvolacího soudu v tomto směru jsou proto zatím nepodložené.
Protože napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu