ECLI:CZ:NS:2012:21.ND.178.2012.1
sp. zn. 21 Nd 178/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobkyně J. J. , zastoupené JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 55, proti žalované DEVELOP BUILDING s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova č. 1224/42, IČO 27763056, zastoupené Mgr. Gabrielou Dudášovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 22, o 102.802, 82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 60/2012, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 3 na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 60/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 předložil Nejvyššímu soudu ČR návrh, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp.zn. 12 C 60/2012 byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Olomouci (§12 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Důvody pro delegaci vhodnou spatřuje v tom, že „žalobce má bydliště v Olomouci, zástupce žalobce má sídlo v Brně, žalovaná vyvíjí svou činnost převážně v Olomouci, kde se nalézá i její kancelář (srov. její webové stránky)“ a že „s ohledem na charakter nároku se řízení neobejde bez ohledání na místě samém a bez znaleckého zkoumání (i za situace, kdy každý z účastníků již nyní patrně disponuje vlastním posudkem), které bude potřeba provádět v obvodu Okresního soudu v Olomouci“. Podle Obvodního soudu pro Prahu 3 lze mít za to, že projednání věci před Okresním soudem v Olomouci bude účelnější a hospodárnější. Pro úplnost pak uvádí, že „z úřední činnosti je mu známo, že sídlo žalované zapsané v obchodním rejstříku, které formálně zakládá místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3 ve smyslu §84, §85 odst. 3 o.s.ř., je tzv. virtuální sídlo, neboť na adrese Praha 3, Kubelíkova 1224/42 je evidováno v živnostenském rejstříku sídlo nebo místo podnikání 1034 podnikatelů“.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vhodnou souhlasila a navrhla před předložením věci Nejvyššímu soudu ČR spojit ke společnému řízení „i dalších 14 obdobných věcí“ vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3, neboť tyto věci mají stejnou žalovanou, obdobný předmět a skutkově spolu souvisí. Žalovaná s tímto návrhem nesouhlasila, neboť má sídlo, bydliště statutárního orgánu i sídlo právního zástupce v Praze. Uvedla, že nemá kancelář v Olomouci (údaj na webových stránkách není aktuální) a že znalecké zkoumání již bylo provedeno, neboť si žalovaná i žalobkyně již nechaly vyhotovit znalecké posudky k vadám na nemovitostech, které jsou předmětem sporu. Podle názoru žalované již tedy není potřebné ani hospodárné provádět ohledání na místě samém soudem.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a Okresnímu soudu v Olomouci návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu lze však přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vhodnost takového postupu je třeba zvážit i z pohledu účastníků řízení, a proto je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci i jiných okolnostech; rozhodné jsou ty skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Nejvyšší soud České republiky je toho názoru, že skutečnosti uváděné v návrhu Obvodního soudu pro Prahu 3 neodůvodňují dostatečně průlom do zásady zákonného soudce. Skutečnost, že účastník řízení (žalobkyně) nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, nemůže sama o sobě přikázání věci jinému soudu odůvodnit, neboť tuto situaci je případně možno řešit institutem dožádání podle §39 o. s. ř., obdobně je tomu i v případě ohledání na místě samém. Pokud Obvodní soud pro Prahu 3 poukazoval na potřebu znaleckého zkoumání a ohledání na místě samém, má Nejvyšší soud ČR navíc za to, že z obsahu spisu nevyplývají žádné důkazní návrhy, jejichž provedení by bylo nutné u Okresního soudu v Olomouci. Významná by nebyla ani ta skutečnost, pokud by sídlo žalované bylo pouze „virtuální“, je-li jako sídlo právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku spojeno s právními účinky (doručování apod.).
Z výše uvedených důvodů a vzhledem k zásadně nesouhlasnému stanovisku žalované Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci nejsou splněny. Nejvyšší soud ČR tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2012
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu