ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1040.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1040/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. K. , bytem v N., adresa pro doručování N., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalované L. K. , bytem v N., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem se sídlem v Praze 6, Výhledské náměstí 1016, o úpravu užívání domu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 233/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 26 Co 322/2009-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.930,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Pavla Habětína.
Odůvodnění:
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu).
Žalobce se domáhal úpravy užívání domu oběma účastníky, náležejícího do jejich zaniklého, dosud však nevypořádaného společného jmění bývalých manželů. Manželství zaniklo rozvodem v roce 2003 a řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“) včetně předmětného domu dosud probíhá u Okresního soudu v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 9 C 54/2004.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 6. května 2009, č. j. 15 C 233/2005-95, zamítl žalobu, „aby žalobce byl oprávněn užívat v domě na adrese N., v suterénu domu garáž situovanou v levé části suterénu, žalovaná byla oprávněna užívat zbytek suterénu - místnost pro zahradní nářadí, prádelnu, domácí dílnu a oba sklepy na pravé straně suterénu, žalobce byl oprávněn užívat v přízemní domu pokoj situovaný vchodem oproti schodům ze suterénu o výměře 14,43 m², dále pokoj napravo od schodiště ze suterénu 9,36 m², obě místnosti situované vchod nalevo z chodby v přízemí v plánech domu označeném jako ložnice a pracovna, žalovaná oprávněna užívat v přízemí domu obývací pokoj spolu s navazující jídelnou a kuchyní, dále pak terasu, oba účastníci byli oprávněni užívat sociální zařízení domu -e koupelnu, záchod a chodbu, a každý z účastníků byl povinen užívaní nemovitosti v tomto rozsahu druhým z účastníků strpět.“ Rozhodl také o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 26 Co 322/2009-118, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
V dané věci by mohlo být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
K užívání věci náležející do zaniklého, dosud však nevypořádaného SJM bývalými manžely se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 25. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3683. Uvedl, že „podle §145 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně (po zániku manželství se do doby vypořádání společného jmění použije toto ustanovení analogicky). Toto ustanovení je obsahově shodné s §144 větou před středníkem obč. zák. ve znění do novely č. 91/1998 Sb., podle kterého platilo, že věci v bezpodílovém spoluvlastnictví užívají oba manželé společně“. Proto je stále použitelné i rozhodnutí publikované pod č. 42/1964 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze kterého se podává: „Správa jmění patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů představuje nepochybně hospodaření společným majetkem, které směřuje k využití společného jmění podle účelu, kterému ta či ona součást společného jmění má sloužit. Hospodaření zahrnuje v sobě také nakládání se společným majetkem. Poněvadž podle §144 cit. zák. oba manželé užívají společné věci v bezpodílovém spoluvlastnictví a jednou z hlavních zásad majetkového práva manželského je úplná rovnoprávnost manželů v manželských vztazích, je třeba právo užívání přiznat oběma manželům stejně k celé věci, když také účel manželství předpokládá, že manželé cestou dohody si sami upraví vhodný způsob užívání, který by oběma nejlépe vyhovoval. Pakliže by se v určitém případě o užívání nedohodli, má kterýkoliv z nich možnost obrátit se na soud se žádostí o rozhodnutí“ (k tomu viz též §20 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě však odvolací soud posoudil zamítnutí žalobu i jako přípustnou; pro ten případ uvedl, že požadovaná úprava není vhodná a vysvětlil, proč. Protože pro úpravu užívání společné věci po zániku SJM nemá zákon výslovnou úpravu, záleží úprava na úvaze soudu, kterou by v dovolacím řízení bylo možno přezkoumat jen v případě, že by byla zjevně nepřiměřená; tak tomu zjevně nebylo. Soudy vycházely ze zjištění, že žalobce dům dlouhodobě od roku 2002 neužívá, ačkoliv mu žalovaná v přístupu do domu nebránila, i když vzájemné vztahy jsou konfliktní. Žalobce bydlí u svých rodičů a výhradně může užívat chalupu účastníků. V domě bydlí žalovaná se dvěma dětmi účastníků, z nichž syn je vážně nemocen, potřebuje klid.
Konečně dovolací soud podotýká, že v řízení o vypořádání SJM účastníků byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. února 2010, č. j. 9 C 54/2004-262, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2010, schválen smír, který účastníci uzavřeli. Podle něj mimo jiné do výlučného vlastnicích žalované připadl (byl přikázán) předmětný dům do výlučného vlastnictví žalobce přikázána budova - rod. rekreace v k. ú. J., obec J. Rozhodování o užívání domu jako věci náležející do nevypořádaného SJM účastníků je tak nadále bezpředmětné.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.225,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 405,- Kč, celkem částku 2.930,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu