ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1128.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1128/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. I. Č. , zastoupeného JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, proti žalovanému NERUS klub potápěčů Poděbrady, se sídlem v Poděbradech, IČO 00508578, zastoupenému JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburku, Boleslavská 137, o zřízení věcného břemene cesty, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 184/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 28 Co 474/2009-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Bohuslava Sedlatého.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“).
Okresní soud v Nymburce („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. července 2009, č. j. 15 C 184/2008-158, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zřízení věcného břemene cesty (průchodu a průjezdu) po pozemcích parc. č. 4967/2 a 4967/29 v k. ú. Poděbrady ve prospěch vlastníka stavby studny a hlavní domovní kabelové skříně včetně kabelů elektro nízkého napětí umístěné na pozemku parc. č. 4967/15 v k. ú. Poděbrady v rozsahu stanoveném geometrickým plánem zpracovaným za tímto účelem, který je nedílnou součástí rozsudku, a to za náhradu 5.000,- Kč ročně. Výrokem pod bodem II. soud zamítl vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhal zřízení věcného břemene cesty po po pozemku parc. č. 4967/15 v k. ú. Poděbrady ve prospěch vlastníka stavby bez č. p./ č. e., způsob využití jiná stavba, na st. parc. č. 4967/3 a 4967/16 v k. ú. Poděbrady za náhradu 5.000,- Kč. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 28 Co 474/2009-191, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 779). To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu ( rozsudek ze dne 24. června 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2021).
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, mimo jiné uvedl, že přístup žalobce k pozemku, na kterém jsou stavby v jeho vlastnictví, lze zajistit i jinak. Za významnou v tomto směru považoval soud i skutečnost, že takový přístup je představitelný i přes pozemky parc. č. 4967/17, 4967/38 a 4967/36 ve vlastnictví manželů K. a S., kteří jsou i spoluvlastníky předmětných staveb, a také přes cestu ve vlastnictví města Poděbrady. S tímto zjištěním dovolání nepolemizuje; ostatně jde o zjištění skutkové, které nelze uplatnit v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za této situace je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s výslovným zněním zákona, podle něhož „není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek“ (§151o odst. 3 obč. zák.; viz též např. R 32/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Jestliže soud zamítne žalobu na zřízení práva nezbytné cesty proto, že cestu lze zajistit jinak, a dovolací soud nemůže tento důvod přezkoumat, je nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími důvody, neboť zamítnutí žaloby je za této situace věcně správné a dovolání nemůže být úspěšné.
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463). Tak tomu bylo i v dané věci, neboť dovolatel takovou právní otázku výslovně nevymezil.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady představují odměnu za jeho zastoupení advokátem, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 64/2011 Sb.), částku 2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2.550,- Kč. Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. v částce 510,- Kč a celkem činí 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu