ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2048.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 2048/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce L. Č. , bytem v K., zastoupeného Mgr. Evou Kolbekovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti žalované Mgr. M. V. , bytem v K., zastoupené JUDr. Ladislavou Chládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husinecká 903/10, o zdržení se zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 179/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č. j. 31 Co 467/2010-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Ladislavy Chládkové.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu - o. s. ř.):
Okresní soud v Kladně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. srpna 2010, č. j. 19 C 179/2008-199, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se podmáčení žalobcovy kolny - budovy bez čísla popisného a evidenčního, stojící na pozemku, pronikáním vody z pozemku parc. na pozemky parc., vše v k. ú. D. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud po posouzení věci podle §127 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“) žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal svá tvrzení ohledně imisí z pozemku parc. č. 700/1 způsobených žalovanou, tedy že jej žalovaná obtěžuje nad míru přiměřenou poměrům pronikáním vody do základů zdi jeho kolny. Nebylo zjištěno, že by žalovaná nebo její právní předchůdci prováděli v terénu takové úpravy, které by změnily jeho svažitost; příčinou zavlhání je nedostatečná izolace žalobcovy stavby.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. ledna 2011, č. j. 31 Co 467/2010-231, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Rozhodnutí v dané věci vycházejí ze skutkového zjištění, že příčinou zavlhání žalobcovy stavby nejsou úpravy pozemku žalované, které by změnily přirozené odtokové poměry, ale nedostatečná izolace žalobcovy stavby. Pokud žalobce s tímto zjištěním polemizuje, uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému dovolací soud nemůže přihlédnout. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že zavlhání je zapříčiněno jednáním žalované, je pro posouzení uplatněného nároku lhostejné, zda jde o „běžnou“ imisi, nebo zda je stavba zavlháním vážně ohrožena.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., částku 2.250,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.550,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu