ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2182.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2182/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně RWE GasNet, s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, IČO: 27295567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalovanému D. J. , bytem v Ú. n. L., o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 52/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2011, č. j. 14 Co 482/2011-35, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2011, č. j. 14 Co 482/2011-35 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2011, č. j. 30 C 52/2011-19, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2011, č. j. 30 C 52/2011-19, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání „měřícího zařízení, umístěného na adrese odběrného místa v místě spotřeby č. 9302180204, Ú.“ (výrok I. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Vzal za prokázáno, že v místě spotřeby odběratele – žalovaného na adrese Ú. n. L., byl dne 16. září 2003 osazen plynoměr a byl zajištěn plombou. Dopisem ze dne 28. července 2010 sdělila žalobkyně žalovanému, že z důvodu zániku smlouvy o distribuci plynu je odběr v uvedeném odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný, a oznámila mu, že dne 18. srpna 2010 v době od 13.00 hod. do 15.00 hod. dojde v uvedeném odběrním místě k demontáži plynoměru. O demontáž plynoměru se žalobkyně neúspěšně pokusila dne 11. června 2010, 13. června 2010, 21. června 2010, 25. června 2010, 18. srpna 2010, 20. srpna 2010, 6. října 2010 a 12. října 2010.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze žalovanému uložit povinnost vydat žalobkyni měřicí zařízení, protože je pevně zabudováno do distribuční soustavy plynu, má specifický právní režim a žalovaný ani nikdo jiný není oprávněn do něj zasahovat bez předchozího souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy podle §71 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Uvedl, že zákon č. 458/2000 Sb. obsahuje zvláštní úpravu práv vlastníka měřicího zařízení, resp. provozovatele přepravní soustavy a provozovatele distribuční soustavy a tomu odpovídající úpravu povinností osob, které měřicí zařízení fakticky ovládají. Těmto osobám je pak zakázán zásah do měřicího zařízení a je jim uložena povinnost umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení jeho kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání podle §71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. Tato zákonná úprava pak podle názoru soudu prvního stupně vylučuje možnost vlastníka měřicího zařízení, provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy domáhat se vůči některé z těchto osob vydání měřicího zařízení. Ustanovení §126 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ,,obč. zák.“) je obecnou právní úpravou ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 458/2000 Sb. a nelze ji tak aplikovat. Podle soudu prvního stupně nelze připustit, aby byla žalovanému uložena povinnost demontovat zařízení a předat jej žalobkyni, protože zákon č. 458/2000 Sb. výslovně zakazuje jakýkoli zásah do měřicího zařízení. Tento zákaz není možné porušit ani soudním rozhodnutím, ukládajícím povinnost měřící zařízení vydat, neboť jeho vydání by muselo předcházet odinstalování měřícího zařízení. Legitimním nárokem žalobkyně je proto požadovat na žalovaném umožnění přístupu k měřícímu zařízení, nikoliv však jeho vydání podle §126 odst. 1 obč. zák.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. září 2011, č. j. 14 Co 482/2011-35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o tom, že zákon č. 458/2000 Sb. je vůči §126 odst. 1 obč. zák. ve vztahu speciality. Měřicí zařízení má podle odvolacího soudu specifický právní režim, který je odůvodněn nutností odborných znalostí a dovedností, jakož i specifických pracovních prostředků a postupů, bez nichž by byla jakákoliv manipulace se zařízením vysoce nebezpečná. Odvolací soud uvedl, že se na případ vztahuje zákon č. 458/2000 Sb., protože žalovaný je zákazníkem ve smyslu tohoto zákona, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o oprávněný odběr plynu či nikoliv. Podle názoru odvolacího soudu se žalobkyně domáhá zákonem nedovoleného plnění (vydání věci), které není soud žalovanému oprávněn uložit. Žalobkyně měla spíše žalovat na umožnění přístupu k předmětnému měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, nikoliv na vydání předmětného měřicího zařízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Poukázala přitom na konkrétní rozhodnutí, jimiž odvolací soudy obdobným jejím žalobám vyhověly. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto věci sui generis má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, když zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to – odlišně od odvolacího soudu, a proto v jeho rozhodnutí shledává nesprávné právní posouzení – že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění k plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat. Pokud je v praxi žalobkyně o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.
V předmětné věci soudy posuzovaly mimo jiné otázku, zda se může žalobkyně jako provozovatelka distribuční soustavy a vlastník měřícího zařízení – plynoměru – po ukončení smluvního vztahu se zákazníkem domáhat vydání tohoto plynoměru, zvláště pokud takové vydání zákazníkem požaduje za přítomnosti „svého pověřeného zástupce“. Protože vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí věci významné a nalézací soudy uvedenou otázku posoudily v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., čímž je přípustnost dovolání založena.
Dovolání je i důvodné.
Dovolací soud se totožnou právní otázkou ve skutkově shodných poměrech zabýval ve svém rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, v němž dospěl k závěru, že povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Nejpřesněji danému stavu odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už je s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku.
Dovolací soud proto na uvedené rozhodnutí a argumentaci v něm obsaženou a podrobněji rozvedenou v plném rozsahu odkazuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu podle §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2012
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu