ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2245.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 2245/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, adresa pro doručování Ostrava - Moravská Ostrava, Plynární 2784/6, proti žalované J. B., o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 404/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2010, č. j. 57 Co 284/2010-44, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2010, č. j. 57 Co 284/2010-44, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 12. 2009, č. j. 16 C 404/2009-17, žalované uložil, aby vydala žalobci specifikované zařízení měřící odběr plynu. Zjistil, že odběrné místo (bydliště žalované) bylo v roce 2002 osazeno měřícím zařízením, jehož vlastníkem je žalobkyně. Pro neplnění povinností z kupní smlouvy o dodávce plynu žalovanou došlo „k zániku smlouvy ke dni 11. 9. 2007“. Žalobkyně dne 19. února 2009 zaslala žalované oznámení, že je neoprávněnou odběratelkou plynu, a výzvu, aby jí umožnila přístup k tomuto zařízení za účelem jeho demontáže, což jí žalovaná neumožnila. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění s odkazem na §71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který zákazníkovi ukládá, aby umožnil provozovateli distribuční soustavy, kterým je žalobkyně, přístup k měřícímu zařízení mimo jiné za účelem jeho odebrání, a §126 odst. 1 obč. zák. žalobě o vydání měřícího zařízení vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem z 5. 10. 2010, č. j. 57 Co 284/2010-44, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Soud prvního stupně sice učinil správný závěr, že v důsledku zániku kupní smlouvy o dodávce plynu žalovaná užívá měřící zařízení žalobkyně bez právního důvodu. Avšak žalobkyni podle §71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) svědčí pouze právo na přístup k plynoměru za účelem jeho odebrání, nikoliv však právo na jeho vydání podle §126 odst. 1 obč. zák. Tento názor opřel o zákaz disponovat s plynoměrem bez souhlasu žalobkyně, vyplývající z §71 odst. 7 energetického zákona.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatňuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a také proto, že rozsudek má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Žalobkyně podala již stovky žalob, kterým soudy prvních stupňů až na 15 případů žalobě vyhověly, odlišně rozhodl také Krajský soud v Plzni. V této věci odvolací soud vycházel striktně z energetického zákona jako specielní právní úpravy, aniž poskytl žalobkyni ochranu podle §126 obč. zák. jako předpisu obecné povahy. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto věci sui generis má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, jestliže zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to, že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). K tomu, že odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat jej) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaná si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat, a že navíc lze její souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a zároveň podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, vydaném v typově totožné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalované byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaná žalobkyni vydala plynoměr, a to ať už s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaná vydání plynoměru uskutečnila, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnila přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalované plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaná buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sama (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinna (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinna jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z §567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaná není povinna ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. §345 a §351 o. s. ř.).
Jestliže odvolací soud, veden jiným právním názorem, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, je jeho rozhodnutí nesprávné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu