ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2252.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2252/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Družba Pardubice, IČO 00044997, se sídlem v Pardubicích, J. Potůčka 259, zastoupeného Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovanému R. P., bytem v P., zastoupenému JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 2, Střelecká 672, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 69/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. ledna 2010, č. j. 18 Co 522/2009-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. srpna 2009, č. j. 15 C 69/2009-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště P., pro obec a k. ú. P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. ledna 2010, č. j. 18 Co 522/2009-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.
Žalobce opíral vlastnické právo především o kupní smlouvu, která podle něj byla uzavřena, ale nedochovala se. Odvolací soud konstatoval, že žalobci se existenci smlouvy nepodařilo prokázat. Tím, že dovolatel se skutkovým zjištěním odvolacího soudu ohledně existence smlouvy polemizuje, uplatňuje ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému při úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí nelze přihlédnout.
Dobrá víra je psychický stav držitele, takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Povinnost tvrdit a prokázat tyto okolnosti přitom tíží toho, kdo tvrdí, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98, Soudní rozhledy č. 8/2001).
Žalobce v řízení, a to i na výzvu odvolacího soudu, uváděl různé skutečnosti, od kterých odvozoval svoji dobrou víru; právní důvod jinak způsobilý k nabytí vlastnického práva neuvedl a jeho tvrzeními v uvedeném směru se odvolací soud řádně vypořádal. S tvrzením, že titulem držby mělo být (z hlediska konkrétního právního titulu blíže nespecifikované) sloučení se Stavebním bytovým družstvem občanů v Pardubicích k 1. 1. 1978, přichází až v dovolacím řízení, které má však přezkumnou povahu a nové skutečnosti v něm nelze uvádět (§241a odst. 4 o. s. ř.); to platí i o tvrzení, že žalobce nabyl vlastnictví zpracováním cizí věci podle §125 obč. zák. č. 141/1950 Sb. Tento způsob nabytí nebyl předmětem nalézacího řízení, a dovolací soud se jím tak nemohl zabývat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu