ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2380.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2380/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce K. S. , zastoupeného JUDr. Josefem Jančaříkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 797, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 95/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. dubna 2008, č. j. 9 C 95/2001-362, zřídil „ve prospěch vlastníka stavby – objektu bydlení č. p. 43 postaveném na p. č. 294/1, zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1620 pro obec a katastrální území H. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, věcné břemeno chůze a jízdy jednostopými a dvoustopými vozidly, které bude v souladu zejména s předpisy vodohospodářskými a předpisy o ochraně přírody a krajiny, a to přes p. č. 15925/1 zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 842 pro obec a katastrální území H. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín tak, jak je uvedeno v geometrickém plánu pro grafické vyjádření rozsahu práva č. 1102-348/2006 ze dne 3. 11. 2006 zhotoveného firmou GEODETA, spol. s r. o., který je součástí tohoto rozsudku.“ (výrok I. rozsudku). Náhradu za zřízené věcné břemeno stanovil částkou 1.500,- Kč, jejíž zaplacení uložil žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV. rozsudku).
Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce jakožto vlastník stavby k ní nemá zajištěn přístup. K přístupu užívá provizorní mostek vedoucí přes náhon žalovaného na pozemku parc. č. 15925/1; toto řešení je však v rozporu s §47 odst. 2 písm. f) zákona č. 254/2001 Sb., protože jde o závadu na vodním díle, která musí být odstraněna. Tento přístup žalobce k jeho stavbě je v rozporu s právními předpisy. Soud prvního stupně proto zřídil věcné břemeno chůze a jízdy jednostopými a dvoustopými vozidly podle §151o odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přičemž je na žalobci, jaké konkrétní řešení pro přístup v místě, označeném geometrickým plánem, jehož vymezení určuje soudem stanovený rozsah věcného břemene, zvolí. Zřízené věcné břemeno navazuje na obou stranách vodního náhonu na pozemky, jež jsou ve vlastnictví otce žalobce, který s „umístěním věcného břemene souhlasí“. Tato zvolená varianta neznamená zásah do vlastnického práva ostatních osob (mimo otce žalobce, který s ní souhlasí), znamená pokračování přístupu žalobce na obecní pozemek, který je ostatní komunikací a dále na státní silnici. V odůvodnění rozhodnutí se soud prvního stupně dále vypořádal s variantami přístupu navrženými v průběhu řízení žalovaným, jejichž opodstatněnost však neshledal. Současně určil výši náhrady za zřízené věcné břemeno a uzavřel, že bude-li v budoucnu pro vlastníky pozemku mezi řekou Bečvou a vodním náhonem žalovaného vytvořena další lávka, žalovanému to může podle §151p obč. zák. založit oprávnění žádat o zrušení věcného břemene.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „zřízení věcného břemene chůze a jízdy ve prospěch vlastníka stavby – objektu bydlení č. p. 43 post. na p. č. st. 294/1 přes p. č. 15925/1 v k. ú. H. v rozsahu dle geometrického plánu č. 1102-348-2006 ze dne 3. 11. 2006 vypracovaného firmou GEODETA spol. s. r. o.“, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že pozemek parc. č. 15925/1 je zapsán v katastru nemovitostí se způsobem využití: „koryto vodního toku umělé, druh pozemku vodní plocha“. Dospěl následně k závěru, že pozemek, který má být věcným břemenem zatížen, není způsobilým, aby na něm bylo možno vykonávat právo cesty. Smyslem práva cesty tak, jak jej umožňuje zřídit §151o odst. 3 obč. zák., je umožnit po tomto pozemku chůzi a jízdu, což v daném případě není objektivně možné, neboť se jedná o vodní dílo ve smyslu §55 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách; ustanovení §151o odst. 3 však umožňuje zřídit věcné břemeno pouze k pozemkům, nikoliv ke stavbám. Vzhledem k tomu, že se v daném případě na pozemku, který má být zatížen, nachází stavba – vodní dílo, nemůže již z toho důvodu být žaloba důvodná.
Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost, že mezi tím, oč žalobce fakticky usiluje, a mezi zněním „požadovaného petitu“ je zásadní rozdíl. Úmyslem žalobce totiž je, aby mohl nad parc. č. 15925/1 postavit můstek. V této souvislosti je nutno akceptovat, že žalovaný je oprávněn provozovat mlýnský náhon. Stavba můstku, který by umožňoval mimo jiné i jízdu dvoustopými vozidly nad vodním náhonem, v blízkosti malé vodní elektrárny, vyžaduje stavební řízení, neboť jedině v jeho rámci bude příslušný orgán oprávněn řešit přípustnost plánovaného můstku. Nedohodnou-li se účastníci, nelze vyloučit ani možnost postupu podle §108 stavebního zákona a „místo jeho výstavby“.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s přípustností podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítal, že ustálená judikatura, vyjádřená např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1593/2007, nevylučuje zřízení věcného břemene tak, aby zatěžovalo též sousedící stavbu. V daném případě je nutné omezit vlastníka stavby – vodního náhonu a až po zřízení věcného břemene v určitém místě je možné vybudovat přes vodní dílo přístup – můstek. V opačném případě by dovolatel neměl zajištěn přístup ke svému rodinnému domu, protože předmětný mlýnský náhon má délku několika kilometrů a táhne se až do katastru sousední obce Janová.
Podle názoru dovolatele není rozdíl mezi tím, oč žalobce usiloval a mezi zněním žalobního petitu. Navíc, pokud jej považoval odvolací soud za neurčitý nebo neúplný, měl žalobce poučit, aby jej upravil. Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud převzal bez jakýchkoliv důkazů tvrzení žalovaného, že žalobce usiluje o stavbu můstku v blízkosti malé vodní elektrárny, přičemž o stavbu tohoto díla žalovaný dosud ani nepožádal. Odvolací soud proto pouze spekulativně uvádí, že právě v blízkosti navrhovaného můstku bude stát vodní elektrárna.
Dovolatel vyjádřil souhlas se závěrem odvolacího soudu, že stavba můstku vyžaduje stavební řízení, ve kterém bude příslušný orgán řešit přípustnost plánovaného můstku. Nicméně stavební úřad bude prvotně požadovat po stavebníkovi můstku průkaz toho, na základě jakého titulu je oprávněn provést stavbu můstku nad vodním náhonem, tedy že má např. souhlas vlastníka náhonu ke stavbě můstku, případně zřízeno věcné břemeno. Protože však takové oprávnění žalobce dosud nemá, stavební úřad jeho žádost zamítne. Správní orgán sám pak nemůže ve správním řízení zřídit ve prospěch stavebníka věcné břemeno ani provést vyvlastnění, protože stavba můstku není veřejně prospěšnou stavbou. Dovolatel tak má pouze jednu možnost, a tou je zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek žalovaného ve smyslu §151o odst. 3 obč. zák.; navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se v plném rozsahu ztotožnil se závěry odvolacího soudu.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky, po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno včas oprávněnými osobami, přezkoumal napadený rozsudek při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §151o odst. 3 obč. zák. není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na úvaze, že pozemek ve vlastnictví žalovaného není bez dalšího objektivně způsobilým ke zřízení věcného břemene, jestliže se na tomto pozemku nachází stavba – vodní dílo, a nelze proto zřídit věcné břemeno ke stavbě ve vlastnictví žalobce.
Názor odvolacího soudu, že soud nemůže zřídit podle §151o odst. 3 obč. zák. věcné břemeno, které by zatěžovalo pozemek, na němž se nachází stavba, není správný a je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2672 vyložil, že nelze zřídit právo nezbytné cesty přes budovu, tj. tak, že by cesta využívala budovu a vedla by přes její součást.
O tento případ se však v souzené věci nejedná, neboť žalobce se nedomáhá zřízení nezbytné cesty skrze budovu ve vlastnictví žalovaného.
Dovolací soud následně v rozsudku ze dne 10. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1593/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6290 uvedl, že má-li být zřízeno právo cesty ve smyslu §151o odst. 3 obč. zák. také přes místo, kde se nachází stavba, je nutné rozlišovat, zda má jít o podjezd či průjezd stavbou (k uvedeným závěrům se pak dovolací soud přihlásil i následně např. v rozsudku ze dne 10. srpna 2008, sp. zn. 22 Cdo 4399/2007, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Od závěrů vyslovených v těchto rozhodnutích pak dovolací soud neshledal důvodu se odchýlit ani v souzené věci, neboť mutatis mutandis musí obdobná úvaha platit i pro případy, kdy se má věcné břemeno práva cesty realizovat formou nadjezdu nad stavbou.
Vyšel-li odvolací soud ve svém rozhodnutí bez dalšího ze závěru, že podle §151o odst. 3 obč. zák. je vyloučeno zřízení věcného břemene spočívající v právu cesty přes pozemek, na němž se má nacházet stavba ve vlastnictví žalovaného, jen proto, že má jít o pozemek zastavěný, nelze jeho právní posouzení věci považovat za správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Z dosavadního stavu dokazování a řízení je nadto zjevné, že ve svém důsledku se žalobci jedná o zřízení věcného břemene práva cesty, které by mu umožnilo – následně prostřednictvím stavebního řízení – realizovat přístup ke své stavbě přes pozemek žalovaného formou povolení vybudovat můstek přes koryto vodního toku - vodní náhon nacházející se na pozemku ve vlastnictví žalovaného.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále uvedl – ač na této úvaze své zamítavé rozhodnutí nezaložil – že mezi tím, oč žalobce fakticky usiluje, a mezi zněním „požadovaného petitu“ je zásadní rozdíl, když úmyslem žalobce je právě výstavba můstku nad mlýnským náhonem, která bude posuzována ve stavebním řízení. Nevyložil však, v čem by uvedený rozpor měl spočívat; naopak žalobce sám v průběhu řízení trvale a opakovaně poukazoval na skutečnost, že se domáhá zřízení věcného břemene proto, aby rozhodnutí o jeho zřízení představovalo zákonný podklad pro provedení stavby ve smyslu §110 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle kterého žádost o stavební povolení obsahuje kromě obecných náležitostí základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemcích a stavbách. K žádosti stavebník připojí doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí; je-li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, připojí také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu.
Rozhodnutí o zřízení práva nezbytné cesty, kterého se žalobce domáhá, bez dalšího nezakládá jeho oprávnění na vlastní náklady vybudovat jím uvažovaný můstek, který by přemostil pozemek žalovaného a umožnil žalobci přístup k jeho stavbě (což žalobce ani netvrdí), ale má zjevně pro účely stavebního řízení sloužit jako občanskoprávní titul pro stavební řízení, v jehož rámci bude stavební úřad žádost žalobce o povolení výstavby můstku jakožto stavby posuzovat.
Ostatně úvahou, že je zásadní rozdíl mezi tím, oč žalobce usiluje na základě vylíčených rozhodujících skutečností, a navrženým žalobním návrhem, vystihuje odvolací soud okolnost, že mezi tvrzenými rozhodujícími skutečnostmi a žalobním petitem je rozpor. I kdyby tomu tak v daném případě bylo, ačkoliv tato úvaha odvolacího soudu nebyla pro jeho zamítavé rozhodnutí podstatná, neboť byla založena na nezpůsobilosti pozemku žalovaného být zatížen právem odpovídajícím věcnému břemenu, šlo by o vadu žaloby, která by opodstatňovala postup podle §43 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný v elektronickém systému Lex Data nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 508).
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2012
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu