ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2667.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2667/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně RWE GasNet, s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, IČO: 27295567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Plynární 2784/6, proti žalovanému J. H. , bytem v Ú. n. L., L. 2538/22, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 473/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. března 2012, č. j. 12 Co 490/2011-43, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. března 2012, č. j. 12 Co 490/2011-43, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2011, č. j. 10 C 473/2010-23, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. března 2011, č. j. 10 C 473/2010-23, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání „měřícího zařízení, kód typu ME_159_PR-BD G 4, výrobní číslo 3686515, umístěného na adrese odběrného místa Ú. n. L., L. 2538/22, v místě spotřeby č. , a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně“ (výrok I. rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Vzal za prokázáno, že z důvodu přerušení dodávky pro neplacení mělo být demontováno měřící zařízení výrobního č., přičemž o demontáž plynoměru se žalobkyně neúspěšně pokusila dne 29. ledna 2010 a dne 8. února 2010. Oznámením o neoprávněném odběru a distribuci plynu ze dne 3. března 2010 sdělila žalobkyně žalovanému, že z důvodu zániku smlouvy o distribuci plynu je odběr v uvedeném odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný, a dne 22. března 2010 v době od 9:00 do 11:00 hod dojde k demontáži plynoměru. Žalobkyně se následně pokusila o demontáž plynoměru v dohodnutý termín 22. března 2010 a dále 9. dubna 2010 a 12. dubna 2010, všechny tyto její pokusy však byly bezúspěšné.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanému nelze uložit povinnost vydat žalobkyni měřící zařízení, protože zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), výslovně zakazuje jakýkoliv zásah do měřícího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy. Zákon jednoznačně vymezuje oprávnění vlastníka zařízení, resp. provozovatele distribuční soustavy domáhat se umožnění přístupu k zařízení a vylučuje, aby zákazník (či jiná osoba) měřící zařízení vydal, pokud je pevně zabudováno do distribuční soustavy. Uvedl, že se nelze domáhat vydání věci podle §126 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ,,obč. zák.“), protože jde ve vztahu k zákonu č. 458/2000 Sb. o právní úpravu obecnou a speciální zákon č. 458/2000 Sb. vylučuje její aplikaci. Vydání měřícího zařízení by se tak podle názoru soudu prvního stupně mohla žalobkyně domáhat jen v případě, pokud by toto již bylo vymontováno z distribuční soustavy a dosud jí nebylo odevzdáno. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze žalovanému uložit povinnost, která je v rozporu se zákonem. Legitimním nárokem žalobkyně je proto jen požadovat na žalovaném umožnění přístupu k měřícímu zařízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. března 2012, č. j. 12 Co 490/2011-43, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o tom, že vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 458/2000 Sb., který vylučuje domáhat se na žalovaném vydání měřícího zařízení podle obč. zák. Nelze totiž požadovat na zákazníkovi, aby demontoval měřící zařízení, neboť by se jednalo o zásah do měřícího zařízení, který žalovaný není oprávněn učinit, resp. taková činnost je mu přímo zákonem zakázána. Podle názoru odvolacího soudu nemá žalobní petit tak, jak je formulován, žádnou oporu v hmotném právu, pokud se žalobkyně domáhá vydání předmětného měřícího zařízení a nikoliv uložení povinnosti žalovaného umožnit žalobkyni přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho demontáže.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Poukázala přitom na konkrétní rozhodnutí, jimiž odvolací soudy obdobným jejím žalobám vyhověly. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda vlastník plynoměru jakožto věci sui generis má možnost domáhat se jejího vydání podle obecné právní úpravy, když zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to – odlišně od odvolacího soudu, a proto v jeho rozhodnutí shledává nesprávné právní posouzení – že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění k plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat. Pokud je v praxi žalobkyně o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.
V předmětné věci soudy posuzovaly mimo jiné otázku, zda se může žalobkyně jako provozovatelka distribuční soustavy a vlastník měřícího zařízení – plynoměru – po ukončení smluvního vztahu se zákazníkem domáhat vydání tohoto plynoměru, zvláště pokud takové vydání zákazníkem požaduje za přítomnosti „svého pověřeného zástupce“. Protože vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí věci významné a nalézací soudy uvedenou otázku posoudily v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., čímž je přípustnost dovolání založena.
Dovolání je důvodné.
Dovolací soud se totožnou právní otázkou ve skutkově shodných poměrech zabýval ve svém rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, v němž dospěl k závěru, že povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Nejpřesněji danému stavu odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už je s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku.
Dovolací soud proto na uvedené rozhodnutí a argumentaci v něm obsaženou a podrobněji rozvedenou v plném rozsahu odkazuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu podle §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2012
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu