ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3009.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3009/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. R. S. , zastoupeného Mgr. Janem Arientem, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, proti žalovaným: 1) Ing. K. J. a 2) Mgr. P. J. , zastoupeným JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 49/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2008, č. j. 13 Co 163/2008-82, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2008, č. j. 13 Co 163/2008-82, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. října 2007, č. j. 30 C 49/2006-40, zamítl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k domu č. p. 901 na pozemku parc. č. 608 a k pozemku parc. č. 608, zapsaným na LV č. 602 pro obec P. a kat. území B. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobce v rozsahu jedné poloviny a každý ze žalovaných v rozsahu jedné čtvrtiny. Dopisem žalovaných ze dne 6. října 2005, adresovaným žalobci a označeným jako nabídka využití předkupního práva, žalovaní nabídli žalobci ke koupi své spoluvlastnické podíly za kupní cenu 5.500.000,- Kč s tím, aby tato částka byla zaplacena nejpozději do dvou měsíců ode dne doručení nabídky na blíže označený bankovní účet. Tuto nabídku žalovaní učinili žalobci opakovaně dopisem ze dne 29. listopadu 2005. Žalobce dopisem ze dne 13. prosince 2005, adresovaným žalovanému 2), a dopisem ze dne 6. března 2006, adresovaným žalovanému 1), požádal žalované o jednání o konkrétních podrobnostech možného odkupu jejich podílů. Kupní smlouvou ze dne 2. března 2006 žalovaní prodali své spoluvlastnické podíly M. B. Návrh na vklad vlastnického práva podle této smlouvy byl podán u katastrálního úřadu dne 3. března 2006, dosud nebyl proveden s ohledem na skutečnost, že dne 16. března 2006 žalobce podal u katastrálního úřadu návrh na provedení zápisu – poznámky o podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k zániku předkupního práva žalobce, neboť ten nereagoval na nabídky žalovaných ze dne 6. října 2005 a 29. listopadu 2005 a do dvou měsíců žalovanými požadovanou částku nezaplatil. Vzhledem k tomu, že podle kupní smlouvy ze dne 2. března 2006 nebylo vlastnické právo M. B. do katastru nemovitostí zapsáno a vlastnictví k nemovitostem se nabývá až zápisem do katastru nemovitostí, žalovaní jsou stále spoluvlastníky předmětných nemovitostí. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl podle §142 odst. 2 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“), neboť „by zrušení podílového spoluvlastnictví nemělo žádný smysl. Soud by totiž nemohl provést vypořádání tak, jak navrhoval žalobce a o jiný způsob vypořádání by nestál ani jeden z účastníků“.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. července 2008, č. j. 13 Co 163/2008-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k názoru, že závěr soudu prvního stupně o prekluzi žalobcova předkupního práva v souvislosti s nabídkami žalovaných ze dne 6. října 2005 a 29. listopadu 2005 není správný. V přípisu tehdejšího právního zástupce žalovaných ze dne 5. ledna 2006 právnímu zástupci žalobce, doručeným dne 6. ledna 2006, byly oproti dřívější nabídce předkupního práva uvedené nové podmínky, pro žalobce výhodnější, které pak žalovaní dojednali s M. B. a učinili je součástí kupní smlouvy ze dne 2. března 2006. Od doručení tohoto přípisu, který je třeba považovat za novou nabídku výkonu předkupního práva, běžela žalobci nová dvouměsíční prekluzivní lhůta pro vyplacení nemovitostí, která měla skončit dne 5. března 2006. Pokud návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 2. března 2006 podali žalovaní v pátek dne 3. března 2006, učinili tak předčasně, neboť dvouměsíční lhůta podle §605 obč. zák. by podle §122 odst. 3 obč. zák. uplynula až v pondělí dne 6. března 2006. Uzavřením kupní smlouvy s M. B. žalovaní porušili předkupní právo žalobce, což „nemělo za následek neplatnost kupní smlouvy ze dne 2. března 2006 jako projevu vůle vlastníků zcizit své spoluvlastnické podíly na nemovitostech“. Podle odvolacího soudu tato „kupní smlouva představuje důvod zvláštního zřetele hodný k zamítnutí žaloby“. Poukázal na to, že po vložení vlastnického práva M. B. k nemovitostem do katastru nemovitostí zůstává žalobci právo domáhat se po M. B., aby žalobci nabídl ke koupi spoluvlastnické podíly nabyté od žalovaných (§603 odst. 3 obč. zák.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že žaloba na plnění byla podána důvodně a otázkou platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými a třetí osobou v době před uplynutím lhůty pro využití předkupního práva žalobcem se soud měl zabývat jako otázkou předběžnou. Soud prvního stupně se touto otázkou vůbec nezabýval a odvolací soud bez bližšího zkoumání a zdůvodnění pouze konstatoval, že se jedná o smlouvu platnou. Žalobce je toho názoru, že kupní smlouva ze dne 2. března 2006 je absolutně neplatná, není důvodem zvláštního zřetele hodným ve smyslu §142 odst. 2 obč. zák. a důvodem pro zamítnutí žaloby nemůže být ani právní názor odkazující na možnost uplatnění práva v jiném řízení. Pokud soud nedospěl k závěru, že žalovaní ve věci nejsou pasivně legitimováni, nemohl odmítnout vydat rozhodnutí vztahující se k aktuálnímu stavu spoluvlastnických vztahů. V době zahájení řízení i v době rozhodování odvolacího soudu spoluvlastníky nemovitostí byli žalovaní nikoli nový nabyvatel. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem a neodpovídá judikatuře dovolacího soudu; v podstatné části je také důvodné.
Dovolací soud vázán rozsahem uplatněných dovolacích důvodů přezkoumal ty závěry odvolacího soudu, které dovolatel napadl a které nevyznívají v jeho prospěch.
Podle §40a věty prvé obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §49a, §140, §145 odst. 2, §479, §589, §701 odst. 1, §775 a §852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.
Podle §140 věty prvé obč. zák. převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, 117).
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a jeho interpretace rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000, uvedeného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor“), pod pořadovým č. C 578, podle kterého, „převedl-li jeden z podílových spoluvlastníků svůj spoluvlastnický podíl bez toho, že by ho nabídl ostatním podílovým spoluvlastníkům, mají tito spoluvlastníci možnost domáhat se na nabyvateli, aby jim spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi, aniž by se museli dovolat relativní neplatnosti smlouvy, na jejímž základě nabyvatel spoluvlastnický podíl získal“, lze mít za to, že odvolací soud z porušení předkupního práva žalobce sice správně nedovodil absolutní neplatnost sporné převodní smlouvy, avšak nezabýval se již (nesprávně), zda tato smlouva není neplatná relativně. Z uvedeného rozhodnutí totiž nevyplývá, že by podílový spoluvlastník, který je oprávněný domáhat se odkoupení převedeného podílu, nemohl uplatnit námitku relativní neplatnosti převodu učiněného druhým spoluvlastníkem. Záleží totiž jen na něm, kterou z obou možností v případě, že jeho předkupní právo bylo porušeno, zvolí. Z ničeho také nevyplývá, že by žalobce uplatnil odkoupení podílů převedených žalovanými na M. B. od jmenovaného.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 2474/2000, publikovaného v Souboru pod pořadovým č. C 778, „právní účinky dovolání se neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu pro nedodržení předkupního práva podílového spoluvlastníka nastávají okamžikem, kdy projev vůle dotčeného spoluvlastníka, jímž se dovolává tohoto důvodu, dojde převodci i nabyvateli převedeného podílu. Není významné, zda se dovolávající spoluvlastník mylně domnívá, že takto uplatněná neplatnost je neplatností absolutní, ač jde o neplatnost relativní. Podstatné je, že namítá neplatnost převodu spoluvlastnického podílu.“
V posuzované věci se dovolatel dovolával absolutní neplatnosti sporné převodní smlouvy, přičemž je zřejmé, že tak učinil vůči žalovaným, protože podle něj nerespektovali jeho předkupní právo. Jestliže pak odvolací soud nepostavil na jisto, zda se žalovaný nedovolal účinně relativní neplatnosti sporné smlouvy ve smyslu §40a obč. zák. a tak vůbec neuvažoval o této neplatnosti, ač se zjevně nabízí, je právní posouzení věci uvedeným soudem neúplné a tudíž nesprávné. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
K závěrečné dovolací námitce žalovaného dovolací soud pro úplnost poznamenává, že žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví může být zamítnuta nejen z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaných (t. j. z jiného důvodu než je uveden v §142 odst. 2 obč. zák.), ale i z toho důvodu (který lze podřadit pod právě uvedené ustanovení), že v průběhu řízení došlo k platnému převodu spoluvlastnického podílu žalovaného na jinou osobu, ale k jeho účinnosti, resp. ke změně vlastnického práva s ohledem na přerušené vkladové řízení může dojít až po skončení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nebylo by totiž dobře ospravedlnitelné, bránit dokončení platného převodu spoluvlastnického podílu, jestliže porušení předkupního práva nebylo shledáno a v průběhu neskončeného řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak nelze ani uplatnit „záměnu“ účastníků ve smyslu §107a o. s. ř., neboť pro ni nejsou naplněny předpoklady v tomto ustanovení uvedené – v průběhu nalézacího řízení nedošlo k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práv, o něž v řízení jde (nedošlo ke vkladu sporné smlouvy do katastru nemovitostí). Ostatně řízení o provedení potřebného vkladu katastrální úřad přerušil z podnětu žalobce.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2012
JUDr. František Balák
předseda senátu