ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3431.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 3431/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., se sídlem Ostravě- Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, adresa pro doručování Ostrava- Moravská Ostrava, Plynární 2748/6, proti žalované M. R., o vydání měřícího zařízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 217/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2010, č. j. 42 Co 64/2010-39, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2010 č. j. 42 Co 64/2010-39, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku (soud prvního stupně) domáhala, aby žalované bylo uloženo vydat jí jako vlastnici – provozovatelce distribuční soustavy plynu podle §126 občanského zákoníku (dále obč. zák.“) specifikované zařízení měřící spotřebu zemního plynu, osazené v odběrném místě - nemovitosti žalované. Tvrdila, že obchodník s plynem Severomoravská plynárenská a. s. ukončil se žalovanou kupní smlouvu o dodávce plynu a požádal žalobkyni o odpojení odběrného místa. Tím zanikla 25. 9. 2008 smlouva o distribuci plynu uzavřená mezi žalobkyní a obchodníkem s plynem. Od 26. 9. 2008 jde tak o neoprávněný odběr a neoprávněnou distribuci plynu podle §74 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. To žalobkyně písemně dne 6. 10. 2008 oznámila žalované současně s výzvou, aby jí podle §71 odst. 9 energetického zákona umožnila přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho demontáže. Ani na její další výzvy však žalovaná nereagovala.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 17 C 217/2009-22, žalobu, aby žalovaná M. R. vydala žalobkyni za účastí jí pověřeného zástupce měřící zařízení, kód typu ME_151-PR-MKM-G2.5, výrobní číslo 6502188, umístěné na adrese odběrného místa, v místě spotřeby č. 9300782823, na ul. J. O., ve F., a to za účasti pověřeného zástupce žalobce, zamítl.
Zjistil z provedených důkazů navržených žalobkyní, a to z protokolu o montáži měřícího zařízení z roku 2003, že bylo osazeno v předmětném odběrném místě v roce 2003, z oznámení z 6. 10. 2008, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o zániku smlouvy o distribuci plynu a z toho vyplývajícím neoprávněném odběru a distribuci plynu. Vyzvala jí také k tomu, aby jí umožnila demontáž měřícího zařízení, k tomu však podle protokolů z 27. 10. 2008 a 13. 3. 2009 nedošlo. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že předpokladem pro demontáž a vydání měřícího zařízení z titulu neoprávněného odběru plynu žalovanou z předmětného odběrného místa je zánik kupní smlouvy o dodávce plynu, uzavřené mezi žalovanou a obchodníkem s plynem. Žalobkyně však kupní smlouvu o dodávce plynu, a zejména o zániku této smlouvy, na výzvu soudu nepředložila, pouze sdělila, že listiny nemá v držení. Sama je však od obchodníka s plynem nevyžádala a ani nenavrhla, aby tak učinil soud. Rovněž nepředložila žádost obchodníka s plynem o odpojení odběrného místa a doklad o doručení oznámení z 6. 10. 2008 žalované. Neunesla tak důkazní břemeno, neboť neprokázala tvrzené skutečnosti. Tím, že se opakovaně nedostavila k ústnímu jednání se zbavila možnosti procesního poučení podle §118a odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“).
V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně připustila, že sice nepředložila přímý důkaz o odstoupení obchodníka s plynem – Severomoravské plynárenské a. s. od smlouvy o dodávce plynu uzavřené se žalovanou. Poskytla však nepřímé důkazy, ze kterých bylo možné tuto skutečnost dovodit. Obchodník s plynem si jako člen skupiny RWE nemůže dovolit svévolně odstoupit od smlouvy o dodávce zemního plynu, standardně zasílá upomínky o zaplacení plynu a odstoupení od smlouvy prostřednictvím pošty doporučenými zásilkami. Kromě toho podle §59a energetického zákona, novelizovaného zákonem č. 670/2004 Sb., došlo s účinnosti od 1. 1. 2007 k odloučení žalobkyně jako distributora zemního plynu od obchodníka s plynem (Severomoravská plynárenská a. s. vložila k tomuto datu část svého podniku do společnosti žalobkyně). Podle žalobkyně „nadále trvá vzájemně propojený zákaznický systém informační systém, komunikace mezi společnostmi probíhá v rámci tohoto sytému“, a proto nelze doložit žádost obchodníka o odpojení odběrného plynového zařízení. Rovněž oznámení z 6. 10. 2008 o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci zaslala žalobkyně žalované doporučeně prostřednictvím pošty, to znamená, že se dostalo do sféry dispozice žalované. Žalobkyně dále poukázala na to, že jako distributor plynu nemá a nemůže mít v držení kupní smlouvu o dodávce plynu, neboť by tím porušovala směrnice Evropského parlamentu a rady o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, které vyžadují nezávislost distributora na jiných činnostech.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. dubna 2010, č. j. 42 Co 64/2010-39, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uvedl, že „důkazy navržené žalobkyní v odvolacím řízení neprováděl, neboť se jedná o nepřípustné novoty (205a občanského soudního řádu – dále „o .s. ř.“.); nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a nejedná se o žádnou výjimku uvedenou v §205a odst. 1 o. s. ř.“ Mimo to podle jeho názoru nebyly pro posouzení věci významné.
Dospěl k závěru, že z žádného ustanovení energetického zákona nevyplývá povinnost žalované jako odběratele zemního plynu vydat provozovateli distribuční soustavy měřící zařízení, naopak §71 odst. 7 tohoto zákona zakazuje jakýkoliv zásah do tohoto zařízení bez souhlasu provozovatele; odběratel nemá povinnost zařízení provozovateli vydat, ale podle §71 odst. 8 téhož zákona je povinen umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k tomuto zařízení za účelem jeho demontáže. Pokud žalovaná porušila svoji povinnost umožnit žalobkyni přístup k měřícímu zařízení a jeho demontáž, může se žalobkyně domáhat, kromě uložením pokuty za správní delikt, splnění toto povinnosti rovněž soudní cestou. Nemůže se však domáhat samotného vydání měřícího zařízení. Z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda se vlastník měřícího zařízení jakožto věci sui generis může domáhat jejího vydání podle obecné právní úpravy, jestliže zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to, že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění měřícího zařízení), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání měřícího zařízení). K tomu, že odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat, a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat, a že navíc lze její souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán tím, že žalobkyní předestřená otázka bylo již dovolacím soudem rozhodnuto rozdílně oproti tomu, jak ji řešil odvolací soud. Dovolání je tak podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu přípustné a zároveň podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, vydaným v typově totožné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaný žalobkyni vydal plynoměr, a to ať už s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaný vydání plynoměru uskutečnil, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnil přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalovaného plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaný buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sám (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinen (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinen jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z §567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. §345 a §351 o. s. ř.).
Jestliže odvolací soud, veden jiným právním názorem, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, jde o rozhodnutí nesprávné v důsledku nesprávného právního posouzení věci. Proto je dovolací soud podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se bude dále zabývat přezkumem dalšího důvodu, který vedl soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu