ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3448.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 3448/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce J. H. , bytem v R., zastoupeného JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalovanému Z. M. , bytem ve V., o určení důvodnosti námitky ve stavebním řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 237/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 12 Co 324/2009-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. června 2009, č. j. 17 C 237/2008-63, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „je oprávněná námitka uplatněná žalobcem ve stavebním řízení vedeném u odboru výstavby Městského úřadu v Šumperku č. j. MUSP 78733/2008, sp. zn. 5654/04 VYS/VEKR. o dodatečném povolení nástavby a stavebních úprav domu, R., že stavební povolení vydané odborem výstavby ONV v Šumperku č. j. Výst./1982/Ž ze dne 12. 8. 1982 a podmínky ujednané v zápise ze dne 11. 8. 1982, že celá přístavba k rodinnému domu bude max. vysoká 330 cm od stávajícího terénu s tím, že nad touto přístavbou nebude v budoucnosti provedena žádná nástavba, ani vytvářeno žádné uzavřené závětří, zavazují i žalovaného.“ Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. února 2010, č. j. 12 Co 324/2009-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že dohodou uzavřenou mezi žalobcem jako vlastníkem domu a zahrady a R. V. - právním předchůdcem žalovaného, nemohlo být zřízeno věcné břemeno. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření dohody, vznik věcného břemene písemnou smlouvou neumožňoval (a dovolatel ani netvrdí, že by věcné břemeno vzniklo). Podle §495 tohoto zákona věcná břemena mohla vznikat jen ze zákona. Dohoda z 11. 8. 1982 tak byla závazkovým právním úkonem, kterým nemůže být žalovaný jako pozdější vlastník domu č. 435 z občanskoprávního hlediska vázán (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 21. února 1967, sp. zn. Pls 1/67, publikované ve Sborníku směrnic, usnesení, rozborů a zhodnocení soudní praxe pléna a presidia Nejvyššího soudu 1965 - 1967 vydaného Nejvyšším soudem ČSSR, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 3538/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 5455). Na tom nic nemohl změnit ani úmysl účastníků vázat dohodou i právní nástupce.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2012
JUDr. Jiří Spáčil., CSc.
předseda senátu