ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3887.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3887/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce města Mikulov , se sídlem úřadu v Mikulově, Nádražní 1/158, identifikační číslo osoby 00283347, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, ul. 17. listopadu 2, proti žalované Hotel TUROLD, a. s. , se sídlem v Mikulově, Nádražní 29, identifikační číslo osoby 60699400, zastoupené JUDr. Richardem Tománkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 957/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2011, č. j. 14 Co 506/2009-491, ve znění opravných usnesení ze dne 11. února 2011, č. j. 14 Co 506/2009-496, a ze dne 25. března 2011, č. j. 14 Co 506/2009-499, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Richarda Tománka.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu - o. s. ř.).
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. 4 C 957/2004-451, zamítl žalobu na určení, že žalobce „je spoluvlastníkem, a to ideální jedné poloviny rozestavěné stavby Hotelu TUROLD, nacházející se na pozemku, zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví obec a katastrální území M.,“ a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací shora označeným rozsudkem ve znění opravných usnesení rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že je podle jeho mínění v rozporu s dřívějším rozsudkem Nejvyššího soudu v této věci ze dne 27. května 2004, sp. zn. 22 Cdo 2438/2003. V tomto rozhodnutí uložil Nejvyšší soud soudům v nalézacím řízení, aby se zabývaly otázkou, „zda předmět sporu není součástí jiné, již dříve existující stavby“. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, sp. zn. 33 Cdo 111/98, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 12/1998, v němž byl vysloven názor, že „z hlediska občanského práva je nutno stavbou rozumět výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického (nikoli tedy součást jiné věci). O stavbu ve smyslu občanskoprávním by nešlo tehdy, pokud by výsledkem stavební činnosti nebyla věc ve smyslu právním, nýbrž tento výsledek by se stal součástí jiné věci (pozemku, stavby) tak, že by k této věci podle její povahy náležel a nemohl by být oddělen, aniž by se tím věc znehodnotila“. Uvedený závěr nelze vykládat tak, že by v případě, že přístavba byla dělitelná, nemohlo jít o přírůstek původní stavby. Ve stejném rozhodnutí se totiž dále uvádí: „Od ... okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku“. Nelze též přehlédnout, že rozhodnutí, na které dovolatel poukazuje, nestanoví jako podmínku toho, že jde o součást věci, její neoddělitelnost, ale to, že součást není oddělitelná „aniž by se tím věc znehodnotila“. Dovolatel pak netvrdí, že by oddělením některé z částí rozestavěné stavby nedošlo ke znehodnocení (snížení hodnoty) celku.
Jinak řečeno, vše, co bylo přistavěno k již existující stavbě, která byla samostatným předmětem občanskoprávních vztahů (věcí), je její součástí, a to bez ohledu na to, zda je oddělení této části (za podmínek stanovených zákonem, k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2008, sp. zn. 22 Cdo 361/2007, a judikaturu tam citovanou) možné. Za situace, kdy soudy vyšly ze zjištění, že v dané věci šlo o přístavbu k již existující stavbě, je jejich právní hodnocení v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Zavázal dovolatele, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů tohoto řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta 5.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b) ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.060,- Kč představující náhradu za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů tak činí 6.360,- Kč.
Dovolací soud proto uložil žalobci, aby nahradil žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§149 odst. 1, §160 odst. 1 a §168 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu