ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.4220.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 4220/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Z. P., ve věci žalobkyně Ing. Bc. Z. F. , bytem v K., zastoupené Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Ruská 87/11, s adresou pro doručování: Frýdek-Místek, O. Lysohorského 702, proti žalované H. M. , bytem v K., zastoupené JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská 49, o zúžení rozsahu věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 201/2008, v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 8 Co 373/2010-118, o nákladech dovolacího řízení takto:
I. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 1300/2011 částku 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Haně Sayehové.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 4220/2011.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 22 Cdo 1300/2011-164, rozhodl pod bodem II. výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odkázal přitom na ustanovení §146 odst. 1 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 věty prvé a §224 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Proti výroku II. o nákladech řízení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, č. j. 22 Cdo 1300/2011-164, podala žalovaná ústavní stížnost.
Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 14. listopadu 2011, sp. zn. III. ÚS 2153/11, výrok o nákladech dovolacího řízení zrušil s tím, že mělo být postupováno podle §146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala zpět dovolání, a neučinila tak v reakci na chování stěžovatelky.
Nejvyšší soud proto postupem podle §243b odst. 5, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Přitom vycházel z toho, že dovolací řízení muselo být zastaveno z důvodu tzv. procesního zavinění žalobkyně (byla to ona, kdo vzala dovolání zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalované) a že žalované vznikly náklady představované odměnou advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §7 písm. f), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 1.875,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a celkem činí 2.175,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů tohoto dalšího dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že v něm účastníkům žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. František B a l á k
předseda senátu