ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.4688.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4688/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně O. K., zastoupené Mgr. Danielem Šimánkem, advokátem se sídlem v Čelákovicích, Vašátkova 176, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Petrem Maiem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Nám. Winstona Churchilla 2, o určení vlastnictví k bytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 245/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2010, č. j. 19 Co 155/2010-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Maie.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 2. září 2009, č. j. 5 C 245/2006-110, Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále „soud prvního stupně“), kterým zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí „bytové jednotky č. 1384/26 ve 3. nadzemním podlaží domu č. p 1384 na pozemku parc. č. 1055 o výměře 795 m2 se spoluvlastnickým podílem id. 331/37799 na společných částech domu č. p. 1384 a se stejným spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. 1055, vše zapsáno na LV č. 1044 k. ú. H., obec P.“. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalovaného tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolatelka napadá právní závěr odvolacího soudu, že dohoda o vypořádání společného jmění, kterou účastníci uzavřeli ohledně bytové jednotky 3. 10. 2002 podle §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, je neplatná pro neurčitost podle §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“). Dovolatelkou předestřená právní otázka však zásadní význam rozsudku odvolacího soudu nezakládá, neboť její řešení nemůže mít vliv na věcnou správnost tohoto rozsudku. Podle §3 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, se právní vztahy k jednotkám řídí, pokud zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších předpisů, které se týkají nemovitostí. Proto je nutné, aby vlastnické právo z dohody manželů o vypořádání k jednotce bylo podle §150 odst. 1 obč. zák. vloženo do katastru nemovitostí; i na základě dohody manželů o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu jejich manželství podle §24a odst. 1 zákona o rodině lze nabýt vlastnické právo k nemovitostem v zásadě jen na základě vkladu do katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. 30 Cdo 2193/2005; shodně Hrušáková, M., a kol.: Zákon o rodině. Komentář. Praha: C. H. Beck, 1997, vydání první, s. 66). Žalobkyně již návrh na vklad práva podle dohody z 3. 10. 2002 podala a návrh byl zamítnut rozhodnutím Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, z 27. 4. 2004, sp. zn. V 7516/2003. V důsledku tohoto zamítnutí nedošlo ve lhůtě tří let od zániku manželství k vypořádání společného jmění k jednotce dohodou manželů, podle které se žalobkyně měla stát její výlučnou vlastnicí; žalobkyně tak nemůže být výlučnou vlastnicí jednotky, a to bez ohledu na platnost předmětné dohody.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vznikly při jeho zastoupení advokátem. Sestávají z odměny 5.000,- Kč určené podle §5 písm. b), 10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 64/2012 Sb. (srov. čl. II. této vyhlášky) a paušální částky náhrady hotových výdajů 300,- Kč za jeden úkon právní služby (převzetí věci) podle §11 odst. 1 písm. a) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl jako osoba neznámého pobytu v odvolacím řízení zastoupen opatrovníkem, kterým byl ustanoven advokát JUDr. Jan Pavlok, Ph.D. Toto zastoupení však pravomocným skončením věci (22. 7. 2010) zaniklo a pro dovolací řízení opatrovníkem ustanoven nebyl. Vyjádření k dovolání, které podal 19. 10. 2010, tak nelze považovat za úkon soudem ustanoveného opatrovníka, za který mu náleží odměna. Žalovaný předložil dovolacímu soudu 29. 2. 2012 plnou moc, kterou udělil 7. 2. 2012 advokátovi JUDr. Petru Maiovi.
Dovolací soud proto uložil žalobkyni, aby nahradila žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta (§160 odst. 1 a §149 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. září 2012
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu