ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1240.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1240/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. ve věci žalobce A. B. P. , zastoupeného Mgr. Matějem Váchou, advokátem se sídlem Praha 1, Újezd 450/40, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s. , se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 88/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2010, č.j. 35 Co 346, 347/2010-382, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2010, č.j. 35 Co 346, 347/2010-382, potvrdil výrokem I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. září 2009, č.j. 18 C 88/2003-340, doplněného usnesením ze dne 10. května 2010, č.j. 18 C 88/2003-368, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; v další části výroku I. změnil Městský soud v Praze výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení státu tak, že žalobci se povinnost jejich úhrady neukládá; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy neshledaly důvodnou žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14.9.2000, jejímž předmětem bylo pojištění úrazu.
Oba soudy při právním posouzení vyšly ze závěru znaleckého posudku a jeho doplňku znalce Doc. MUDr. Rudolfa Ditmara, CSc. a Doc. MUDr. Svatopluka Loyka, a především výslechu znalce Doc. MUDr. Rudolfa Ditmara, že u žalobce byly v operačním protokolu o jeho operaci (artroskopii) kolene popsány degenerativní změny v oblasti kloubní chrupavky a předního křížového vazu, takže u žalovaného se dne 12.1.2001 při cvičení na posilovacím stroji nejednalo o úraz, ale o událost, která byla následkem degenerativních změn v jeho levém kolenním kloubu. Dále vyšel odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, podle něhož žalobce navštívil dne 13.9.2000, den před uzavřením pojistné smlouvy, ortopeda MUDr. P. S. kvůli potížím, které se projevovaly bolestí v levém koleni a rezistencí v podkolenní jamce. Žalobce v dotazníku k pojistné smlouvě neuvedl, že byl léčen s levým kolenem, uvedl pouze úraz a následnou operaci ohledně předloktí.
Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně podle závěru odvolacího soudu správně s odkazem na §793 odst. 1 a §802 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), účinného ke dni 31.12.2004, dospěl k závěru, že žalovaná byla oprávněna odmítnout pojistné plnění z uzavřené pojistné smlouvy, protože žalobce při sjednávání pojistné smlouvy neuvedl úplné a pravdivé informace o svém zdravotním stavu, když tyto informace byly pro uzavření pojistné smlouvy podstatné. Přitom potíže s levým kolenem, kterými žalobce trpěl před předmětnou událostí dne 12.1.2001, byly příčinnou této události.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.].
Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že nebyla správně aplikována ustanovení §793 obč. zák. ve spojení s §802 obč. zák.
Dovolatel má za to, že povinnost pravdivě a úplně odpovědět na písemné dotazy pojistitele je nutno chápat subjektivně a nikoliv objektivně, jak ji vyložily soudy v dané věci. Je přesvědčen, že smyslem tohoto ustanovení není, jaký byl skutečný zdravotní stav pojistníka, resp. pojištěného v okamžiku uzavírání smlouvy o úrazovém pojištění, ale je podstatné, jaké informace o svém zdravotním stavu jsou pojištěnému známy. Zdůrazňuje, že před uzavřením pojistné smlouvy neměl k dispozici žádný podklad o jakýchkoliv degenerativních změnách ve svém levém koleni a ani nevěděl, že existuje větší či menší riziko úrazu kolene za takového stavu. Pokud odvolací soud vychází ze skutečnosti, že dne 13.9.2000, den před uzavřením pojistné smlouvy, navštívil žalobce ortopeda, pak se ohrazuje vůči tomu, že by věděl na základě tohoto vyšetření o degenerativních změnách v levém koleni, o což oba soudy opřely své rozhodnutí, neboť závěr z vyšetření byl – zánět levého kolene, který lze běžnou léčbou vyléčit. Brojí tedy proti tomu, že by vědomě nepravdivě nebo neúplně odpověděl na písemní dotazy žalované při uzavírání pojistné smlouvy. Dovolatel je přesvědčen, že žalovaná nebyla oprávněna odmítnout na základě uvedených skutečností pojistné plnění podle §802 obč. zák., a proto navrhl, aby oba rozsudky vydané v dané věci byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po té, co zjistil, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně v novém řízení, poté, co jeho dřívější rozsudek byl zrušen odvolacím soudem, nebyl vázán právním názorem odvolacího soudu a navíc i v následném rozsudku nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladno uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je-li přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá z toho, že dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Nutno rovněž připomenout, že přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Odvolací soud s ohledem na uzavření pojistné smlouvy dne 14.9.2000 aplikoval ustanovení §793 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31.12.2004 (dále též jen „obč. zák.“), podle něhož, kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění.
Ve spojení s §793 obč. zák. aplikoval dále odvolací soud §802 obč. zák., který stanovil, že při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení §793 obč. zák. může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo zanikne (odst. 1). Dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne (odst. 2).
Dovolatel namítá nesprávnou aplikaci uvedených ustanovení s námitkou, že při sjednávání pojistné smlouvy neuvedl neúplné a nepravdivé informace o svém zdravotním stavu. Tím ale napadá skutkový závěr soudů, že při sjednávání pojistné smlouvy neuvedl úplné a pravdivé informace o svém zdravotním stavu. Jak výše uvedeno, tento skutkový závěr odvolacího soudu nepodléhá dovolacímu přezkumu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy v souladu s §802 odst. 2 obč. zák. dovodily, že žalovaná oprávněně odmítla plnění z pojistné smlouvy uzavřené s žalobcem dne 14.9.2000, jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalobce ve smyslu §793 odst. 1 obč. zák. nesplnil povinnost odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění, jestliže na dotaz žalované před uzavřením pojistné smlouvy o pojištění úrazu, zda byl v posledních 10 letech vyšetřován či léčen s onemocněním pohybového aparátu, žalobce neuvedl nic o léčení levého kolene, ač den předtím dne 13.9.2000 s bolestmi v levém koleni navštívil ortopeda, a pouze uvedl operaci pravého předloktí a potíže s pravým loktem (viz č. listu 343 a 344 spisu). Přitom právě zdravotní stav levého kolene již před uzavřením pojistné smlouvy byl příčinou parciální ruptury vnitřního menisku v zadní polovině levého kolene dne 12.1.2001, jak vyplynulo ze skutkového zjištění - ze znaleckého posudku, jehož závěry též nelze v rámci přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat.
Odvolací soud tedy na základě výše uvedených skutkových zjištění nerozhodl v rozporu s §793 a §802 obč. zák., potvrdil–li rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal poskytnutí plnění z pojistné smlouvy.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalobce nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, není tudíž přípustné, a proto jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu