ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1453.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1453/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně DOMEC s.r.o. , se sídlem Pardubice - Bílé Předměstí, Na Vrtálně 84, PSČ 530 03, identifikační číslo osoby 46507230, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, proti žalované Casa Serena s.r.o. , se sídlem, Vidice - Roztěž 1, PSČ 284 01, identifikační číslo osoby 25094114, zastoupené JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem se sídlem Beroun, Havlíčkova 1732, o zaplacení částky 3 901 567 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 55 Cm 181/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 1 Cmo 28/2010-899, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253.
Odůvodnění:
Dovoláním napadeným výrokem I. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 1 Cmo 28/2010-899, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2009, č. j. 55 Cm 181/2006-821, v části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 3 901 567 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 15.1.2006 do 30.6.2006 a dále od 1.7.2006 do zaplacení v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovení ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšení o sedm procentních bodů.
Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že na základě skutkových zjištění, zejména s ohledem na obsah smlouvy o dílo, sjednané mezi účastníky, má žalobkyně právo na zaplacení ceny díla snížené o slevu z ceny díla pro vady díla, a proto se ztotožnil se soudem prvního stupně v té části právního závěru, podle něhož byla žalobkyni přiznána částka 3 901 567 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud vyšel při zjišťování skutečnosti ohledně předání a převzetí díla z obsahu ujednání v čl. 10.4., 10.5. a 10.6. smlouvy o dílo č. SZPED-CSP2-01 ze dne 10.6.2003, ve znění jejích dodatků, podle níž bylo mezi účastníky dohodnuto, že doba na odstranění všech menších vad a nedostatků je 5 pracovních dnů po datu předání díla, a pokud není během předání díla stanoveno jinak, vydá po odstranění všech menších vad a nedostatků objednatel zhotoviteli protokol o dokončení etapy a po přijetí kompletního díla a odstranění všech menších vad a nedostatků vydá objednatel zhotoviteli prozatímní schvalovací protokol. V návaznosti na toto ujednání bylo v čl. 8.4. a 8.5. smlouvy dohodnuto, že den schválení prozatímního schvalovacího protokolu je dnem skutečného zdanitelného plnění a že konečný daňový doklad vydá zhotovitel objednateli během 15 dnů po datu předání díla.
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení tří faktur. Faktura č. 2005000277, znějící na částku 2 191 294,50, byla vystavena na cenu B rozpočtů (s výjimkou rozpočtu B 10) po snížení pozastávky ve výši 5 % ceny dle B rozpočtů. Vrchní soud v Praze se ztotožnil se soudem prvního stupně, že dohody účastníků o B rozpočtech neobsahovaly změnu ujednání o vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla, a proto v souladu se základní smlouvou žalobkyni vznikl nárok na zaplacení prací jejich dokončením. Z předávacího protokolu ze dne 31.5.2005, podepsaného za žalovanou oprávněnými osobami, učinil odvolací soud ve shodě se soudem 1. stupně závěr, že k tomuto dni došlo k předání díla podle smlouvy o dílo ve znění dodatků č. 1-3, a to i prací podle B rozpočtů, vyjma rozpočtu B 10 - oplocení. Součástí předávacího protokolu byl i soupis vad a nedodělků, které podle závěru soudu prvního stupně, učiněného na základě výpovědí svědků, byly vadami drobnými, nebránící dalšímu užívání díla, přičemž ty byly následně podle zjištění obou soudů zhotovitelem odstraněny, o čemž svědčí zápis ve stavebním deníku ze dne 14.7.2005, který byl podepsán za žalovanou oprávněným zástupcem. V důsledku toho vzniklo podle závěru odvolacího soudu žalobkyni právo na zaplacení faktury č. 2005000277.
Dále odvolací soud vyšel ze zjištění, že podle dohody v čl. 7 smlouvy o dílo vzniklo žalobkyni, jako zhotovitelce, právo na zaplacení části díla (milník C12) vyúčtované fakturou č. 2005000280, znějící na částku 1 492 185,50 Kč, po dodání a dokončení prací na této části díla. Splnění této části bylo podle závěru obou soudů potvrzeno oběma účastníky dne 5.6.2005 podepsáním etapového protokolu.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že i faktura č. 2005000279, znějící na částku 867 272 Kč, byla žalobkyní vystavena po právu a ta má nárok na její zaplacení. Ztotožnil se soudem prvního stupně, že práce rozpočtu B 10, týkající se oplocení, byly provedeny, a to v souladu s nákresem zpracovaným architektem T., odsouhlaseným žalovanou, o čemž svědčí zápis z kontrolního dne konaného 27.1.2005, kde bylo uvedeno, že oplocení bude provedeno průmyslově vyráběným plotem.
Odvolací soud vyšel dále ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že následně byly žalovanou zjištěny vady díla, které žalovaná žalobkyni v říjnu 2005 oznámila, čímž došlo k uplatnění práva z odpovědnosti za vady díla ve smyslu §564 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a žalované tak vzniklo právo na slevu z ceny díla ve smyslu §439 odst. 2 obch. zák. Výši této slevy zjistil soud prvního stupně především na základě znaleckého posudku, v němž znalec ohodnotil slevu z cena díla na částku 896 900 Kč. Uvedenou výši slevy soud prvního stupně na základě dalších provedených důkazů ponížil celkem na 637 185 Kč, když nepřiznal žalované slevu díla ve výši 70 000 Kč za opravu oltáře, 12 000 Kč za opěrnou zeď v zahradě, 117 715 Kč a 48 000 Kč za opravu oken a 12 000 Kč za truhlářské práce v knihovně. Se závěry ohledně slevy z ceny díla se odvolací soud ztotožnil, vyjma závěru o opěrné zdi. Odvolací soud dovodil, že do slevy nelze započítat částku ve výši 12 000 Kč, týkající se uvedené opěrné zdi, neboť skutkové zjištění o příčině praskliny zdi nemá oporu v provedeném dokazování, zejména ve znaleckém posudku, a proto kromě částky 12 000 Kč s příslušenstvím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný a v rozsahu 12 000 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má v napadené části ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval §439 odst. 2 obch. zák. zřejmě ve spojení s nesprávnou aplikací §548 obch. zák., aniž by řádně zohlednil dohodu stran ve smlouvě o dílo, podle níž primární podmínkou vzniku nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla bylo řádné dokončení a předání díla. Odvolací soud přitom připustil existenci přetrvávajících vad, na základě nichž dovodil nárok žalované na slevu z ceny díla. Podle názoru dovolatelky smluvním ujednáním ve smlouvě o dílo účastníci usilovali o to, že žalovaná má právo nezaplatit žalobkyni celou cenu díla, na němž váznou neodstraněné vady. Poukazuje na to, že vady díla nebyly ani do okamžiku vydání rozhodnutí odvolacím soudem odstraněny. Je přesvědčena, že podmínkou vzniku nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla je řádně dokončené dílo, tedy dílo bez vad. Jestliže odvolací soud část žalobního nároku zamítl a potvrdil, že žalobkyně část existujících vad neodstranila, nemohly být podle dovolatelky naplněny předpoklady pro vznik nároku na zaplacení žalované ceny díla, a to i za situace, kdy předmětné dílo bylo považováno odvolacím soudem za převzaté. Připomíná, že účastníci si jednoznačně sjednali podmínky, zahrnující předání bezvadného díla nebo v případě, že by objednatelka převzala dílo s drobnými vadami, zahrnující i odstranění veškerých vad na díle váznoucích. Podle zjištění soudu ale takový stav, že by žalobkyně, jako zhotovitelka, po předání díla odstranila veškeré žalovanou uplatněné vady, nenastal. Dovolatelka namítá nesplnění předpokladů pro vznik nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla především v souvislosti s fakturou č. 2005000277 a fakturou č. 2005000280, neboť nárok na zaplacení ceny díla mohl žalobkyni vzniknout až poté, kdy dojde k předávní celého díla včetně tzv. B-rozpočtů po odstranění všech případných vad a nedodělků díla a po podpisu tzv. prozatímního schvalovacího protokolu podle čl. 10.6. smlouvy.
Jestliže nebyly naplněny předpoklady pro vznik nároku na zaplacení ceny díla, nemohlo být podle dovolatelky aplikováno ustanovení o slevě z ceny díla, proto dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc byla tomuto soudu v napadeném rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání postrádá otázku zásadního právního významu a není přípustné. Poukazuje na to, že dovolatelka zakládá nesprávnost právního posouzení na vlastních skutkových závěrech, přičemž skutkový závěr soudu nepodléhá v rámci uvažované přípustnosti dovolání dovolacímu přezkumu. Dovolatelka pomíjí dohodnutá smluvní ujednání pro naplnění práva na zaplacení ceny díla, která byla sjednána odlišně od dispozitivního ustanovení §458 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání podané proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že dílo, jehož zaplacení se žalobkyně domáhá, bylo dokončeno dnem 14.7.2005 bez vad a nedodělků, kdy žalovaná dílo převzala. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že z předávacího protokolu ze dne 31.5.2005, podepsaného za žalovanou oprávněnými osobami, vyplývá, že ke dni 31.5.2005 došlo k předání díla podle smlouvy o dílo, jakož i podle B rozpočtů (kromě rozpočtu B 10). Drobné vady a nedodělky zjištěné při předání díla byly následně podle zjištění obou soudů zhotovitelem odstraněny, o čemž svědčí zápis ve stavebním deníku ze dne 14.7.2005, podepsaný oprávněnými osobami. Odvolací soud proto na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně vyšel ze stejného skutkového závěru jako soud prvního stupně, že dílo bylo dokončeno u všech částí díla, jejichž zaplacení je požadováno třemi fakturami.
Dovolatelka ale zakládá své dovolací námitky nesprávného právního posouzení na vlastním skutkovém závěru, že dílo nebylo řádně dokončeno, jestliže i v době rozhodnutí odvolacího soudu mělo dílo vady. Pomíjí však skutkový závěr soudů, že dokončení všech částí díla, jejichž zaplacení je požadováno, bylo potvrzeno oběma smluvními stranami v předávacím protokolu ze dne 31.5.2005 a následně po odstranění drobných vad a nedodělků bylo dne 14.7.2005 oběma smluvními stranami konstatováno dokončení díla bez vad a nedodělků.
Vyplývá-li tedy ze skutkových zjištění, která nemohou být v dané věci předmětem dovolacího přezkumu, jak výše uvedeno, že dílo bylo dnem 31.5.2005 žalovanou předávacím protokolem převzato a drobné vady a nedodělky byly dnem 14.7.2005 odstraněny a oběma stranami bylo ke dni 14.7.2005 konstatováno dokončení díla s výjimkou víceprací rozpočtu B 10, nelze přisvědčit dovolatelce, že by žalobkyně neměla nárok na zaplacení provedeného díla. Právní závěr odvolacího soudu je v souladu s §548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Jen pokud ze smlouvy nebo obchodního zákoníku nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Namítá-li dovolatelka, že nárok na zaplacení ceny díla mohl žalobkyni vzniknout podle čl. 10.6. smlouvy o dílo až po podpisu tzv. prozatímního schvalovacího protokolu, pak takový skutkový závěr o sjednání doby zaplacení ceny díla odvolací soud ze smlouvy o dílo neučinil, když vyšel z obsahu ujednání v čl. 10.6. smlouvy, které stanovilo, že během pěti pracovních dnů po úspěšném předání díla a přijetí kompletního díla a po odstranění všech menších vad a nedostatků vydá objednatel zhotoviteli prozatímní schvalovací protokol.
Z uvedeného zjištění vyplývá, že účastnice si nesjednaly povinnost zaplatit zhotovitelce cenu díla v závislosti na podepsání tzv. prozatímního schvalovacího protokolu; nevyužily tedy dispozitivního ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. a nesjednaly si vznik nároku na zaplacení ceny díla jinak, než provedením díla.
Vyplývá-li dále ze skutkového zjištění odvolacího soudu, že k uplatnění vad díla, s ohledem na něž byla přiznána sleva z ceny díla, došlo následně po dokončení díla, podle zjištění soudu prvního stupně v říjnu 2005, nelze odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení, jestliže odvolací soud v souladu s §564 obch. zák. správně dovodil, že tím došlo k uplatnění práva z odpovědnosti za vady zhotoveného díla a za použití §439 odst. 2 obch. zák. má žalovaná nárok na slevu z ceny díla. Nelze tedy přisvědčit žalované, že by odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení obchodního zákoníku upravující podmínky pro přiznání slevy z ceny díla.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy v napadeném rozsahu s ohledem na výše uvedené ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 25. září 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu