ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1756.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 1756/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobce Mgr. T. G. , insolvenčního správce dlužníka M. G., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Kateřinou Širhalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, Gajdošova 7, o zaplacení soudního poplatku , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Cm 79/2009, k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2010, č.j. 8 Cmo 105/2010 – 107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. července 2010,
č. j. 8 Cmo 105/2010–107, změnil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–102 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 13 Cm 79/2009-57, se ve výroku III. mění tak, že žalovanému se povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení neukládá.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–102 a jeho měnícímu usnesení ze dne 15. července 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–107, týkající se zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, podal žalovaný dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu v plném rozsahu. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti napadenému pravomocnému usnesení odvolacího soudu o zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou” nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení 880 000 Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil své rozhodnutí ve výroku, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Přípustnost dovolání nesměřující do věci samé nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., neboť v uvedených právních ustanoveních možná přípustnost dovolání též nezahrnuje možnost podat dovolání proti rozhodnutí ohledně zaplacení soudního poplatku.
Nutno tedy uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237, §238, §238a a ani podle §239 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu