ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2506.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2506/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně UNIQA pojišťovna, a.s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791, proti žalované JDK, spol. s r.o. , se sídlem v Nymburce, Pražská 2161, PSČ 288 00, identifikační číslo osoby 18621066, zastoupené Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 1, o zaplacení částky 75.817,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 47/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. 29 Co 762/2010-141, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.420,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem pro uznání ze dne 30. září 2010, č. j. 12 C 47/2010 – 116, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 75.817,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti tomuto rozsudku, výslovně v plném rozsahu, podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka zastává názor, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, ani podmínky pro postup dle ustanovení §114b odst. 2 a 5 a §153a odst. 3 o. s. ř. a rozsudek trpí vadou dle ustanovení §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť nebyly splněny podmínky řízení. Dovolatelka snáší argumenty (resp. opakuje odvolací argumentaci) na podporu svých námitek a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a dovolání za nepřípustné, případně nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalované v této věci přípustné není.
Dovolání žalované směřující proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné, když přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena - úpravou obsaženou v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč. K příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde z procesního hlediska o obchodní věc, neboť předmětem řízení je nárok na zaplacení náhrady škody z Rámcové kupní smlouvy č. SR02/2003 ze dne 22. září 2003 uzavřené podle ustanovení §409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy z obchodního závazkového vztahu (§261 odst. 1 obch. zák.) mezi pojištěným a žalovanou, když toto právo na náhradu škody přešlo dle ustanovení §827 občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, resp. ve znění do účinnosti zákona č. 37/2004 Sb. (od nabytí účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tento přechod práva upravuje jeho ustanovení §33), z pojištěného na pojistitele (žalobkyni) [jedná se o tzv. cessi nároku na náhradu škody].
Bylo-li proto žalovanou napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o jistině ve výši 75.817,- Kč, přičemž k úrokům z prodlení, jež jsou podle ustanovení §121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalované podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o opravném prostředku proti jeho rozsudku (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.050,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.070,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu