ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2607.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2607/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobce Ing. M. M. P., zastoupeným Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí č. 88, proti žalované J. L., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní č. 127/2206, o zaplacení částky 36.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 87/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2012, č. j. 20 Co 22/2012 - 178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. ledna 2012,
č. j. 20 Co 22/2012 – 178, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. prosince 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 166, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. září 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 152, podané žalovanou dne 28. listopadu 2011 bylo jako opožděné odmítnuto ve smyslu ust. §208 odst. 1 o. s. ř.
Přes poučení, že proti rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c), §239 odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí jím ale není. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě - §79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88). Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 36.429,- Kč s příslušenstvím, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o zmeškání lhůty a odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto z důvodu opožděnosti. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §238, 238a a §239. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a dále bylo odmítnuto odvolání žalované proti o rozhodnutí soudu prvního, neboť bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení (vyjádření k dovolání)ve výši 3.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (advokátní tarif), dále jednom paušálu hotových výloh podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč a z částky 660,- Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty podle §13 odst. 3 o. s. ř., §37 z.č. 235/2004 Sb., v platném znění, tedy celkem 3.960,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu