ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2755.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2755/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně ČKD Kutná Hora, a.s. , se sídlem Kutná Hora, Karlov č.p. 197, PSČ 284 49, identifikační číslo osoby 00508055, proti žalované AVIA, a.s. , se sídlem Praha - Letňany, Beranových 140, PSČ 199 03, identifikační číslo osoby 45273227, o zaplacení částky 675 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 80/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č.j. 2 Cmo 289/2010 – 107, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2009, č.j. 3 Cm 80/2007-50 a ze dne 23. dubna 2010, č.j. 3 Cm 80/2007-71, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č.j. 2 Cmo 289/2010 – 107 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. ledna 2011, č.j. 2 Cmo 289/2010 – 107, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2010, č.j. 3 Cm 80/2007-77, kterým byla žaloba o zaplacení 675 000 Kč spolu s úroky z prodlení zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že je důvodná žalovanou vznesená námitka promlčení uplatněného nároku. Vyšel ze skutkových zjištění, že v žalobě uplatnila žalobkyně vůči žalované svůj nárok jako vůči dlužníkovi z titulu smluvní pokuty, vyplývající z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní, jako prodávající, a předchůdkyní žalované, jako kupující, dne 16.9.1997. Smluvní pokuta byla vyúčtována podle čl. VII. bodu 7.1. předmětné kupní smlouvy fakturou č. 1053200383 se splatností dne 30.1.2006, jako sankce za neodebrání 450 kusů dolních kyvných ramen pravých v roce 2002 kupující (žalovanou) od prodávající (žalobkyně). Dne 5.10.2006 na základě smlouvy o prodeji části podniku žalované byla v souladu s §476 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) převedena na společnost CXA TRADING, s. r. o. (nyní AVIA Ashok Leyland Motors s.r.o.) i část podniku realizující činnosti a služby spojené s výrobou a prodejem nákladních vozidel včetně výroby náhradních dílů. Oba soudy vyšly při právním posouzení věci ze závěru, že žalovaná pohledávka přešla postupem podle §476 obch. zák. na jmenovanou společnost.
Odvolací soud dále vyšel z usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.12.2009, č.j. 3 Cm 80/2007-50, které nabylo právní moci dne 20.1.2010, jímž soud prvního stupně nepřipustil vstup jmenované společnosti podle §107a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do řízení namísto žalované, a to s odůvodněním, že nebyl splněn předpoklad přechodu práv a povinností na jiný subjekt až po zahájení řízení, došlo-li k přechodu povinnosti podle podané žaloby na tuto společnost 5.10.2006, v době před zahájením řízení 21.12.2006.
Odvolací soud vyšel dále z navrženého procesního postupu žalobkyně, která podáním ze dne 26.3.2010 změnila svá skutková tvrzení tak, že není pasivně legitimována ve sporu jako dlužník, ale je legitimována z titulu ručení podle §477 odst. 3 obch. zák. Smluvní pokuta, která je pohledávkou žalobkyně podle podané žaloby, byla vyúčtována fakturou č. 1053200383 je písemnou výzvou, kterou byl dlužník vyzván k zaplacení částky 675 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením změny žalobních tvrzení jako změny podléhající režimu §95 o. s. ř., jak učinil soud prvního stupně, který připustil změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení, kdy žalovaná je žalována jako ručitel za závazek dlužníka – společnost AVIA Ashok Leyland Motors s.r.o.
Odvolací soud dále posoudil nesouhlasné stanovisko žalobkyně, týkající se důvodnosti vznesené námitky promlčení. Konstatoval, že vůči žalované, jako ručitelce, byl návrh žalobkyní uplatněn až podáním ze dne 26.3.2010, doručeným soudu dne 30.3.2010 (nikoliv rozhodnutím soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby ze dne 23.4.2010). Faktura, jíž byla smluvní pokuta vyúčtována měla stanovenou splatnost 20.1.2006. Ztotožnil se soudem prvního stupně, že za počátek běhu promlčecí doby vůči žalované jako ručitelce je třeba považovat den 21.1.2006, jako první den prodlení s úhradou faktury, kterou byl dlužník vyzván k zaplacení s datem splatnosti 20.1.2006. Byl-li návrh na změnu žaloby uplatněn žalobkyní až podáním ze dne 26.3.2010, doručeným soudu dne 30.3.2010, a čtyřletá promlčecí doba uplynula dne 21.1.2010, považoval odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o důvodné námitce promlčení uplatněného nároku vůči žalované jako ručitelce.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že řízení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu tím zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda změna právní kvalifikace spočívající v tom, že pokud není žalovaný ve sporu pasivně legitimován jako dlužník pohledávky žalobce, je pasivně legitimován jako její ručitel, je změnou žaloby ve smyslu §95 o. s. ř. a zda v takovém případě došlo k promlčení nároku žalobce. Má za to, že tuto otázku vyřešily oba soudy v rozporu s ustálenou judikaturou.
Žalobkyně je přesvědčena, že doplnění žalobních tvrzení ze dne 26.3.2010, které učinila na základě výzvy soudu prvního stupně, není změnou žaloby ve smyslu ustanovení §95 o. s. ř. Má za to, že soud prvního stupně i odvolací soud pochybil, jestliže posoudil změnu právní kvalifikace učiněnou žalobkyní jako změnu žaloby. Zdůraznila, že změnu opírala stále o tentýž skutkový děj, který popsala v žalobě, pouze doplnila žalobní tvrzení. I doplněná tvrzení měla oporu v již provedením dokazování, pouze navrhla provedení ještě jednoho nového důkazu, který však nebyl podle dovolatelky pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně podle ustanovení §477 odst. 3 obch. zák. rozhodující a ani nutný k právnímu posouzení. Z uvedených důvodů se domnívá, že je řízení postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o otázce promlčení nároku. Je přesvědčena, že nesprávným procesním postupem soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení. Za vadu řízení považuje i nedostatečná skutková zjištění o tom, zda žalovaná pohledávka skutečně náležela do části podniku, která přešla smlouvou o prodeji podniku na kupující společnost AVIA Ashok Leyland Motors s.r.o.
Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí o změně žaloby bylo provedeno chybně. Soud prvního stupně podle dovolatelky nesprávně vyhodnotil doplnění žalobních tvrzení ze dne 26.3.2010 jako změnu skutkových tvrzení žalobkyně, ale přitom se jednalo o uplatnění alternativního právního titulu pro domáhání se žalovaného nároku pro případ, že by soud dovodil, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována jako dlužník. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že se námitkou, že v napadeném rozhodnutí se jednalo o alternativní právní kvalifikaci nároku, nijak nevypořádal. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka podle obsahu dovolání ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. vznáší především námitky proti rozsudku soud prvního stupně spojené s námitkami proti pravomocnému usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.12.2009, č.j. 3 Cm 80/2007-50, kterým soud nepřipustil procesní nástupnictví na straně žalované s ohledem na ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. a proti usnesení soudu prvního stupně vyhlášené na jednání před soudem prvního stupně dne 23.4.2010 (č.l. 71 spisu), jímž byla připuštěna změna žaloby ve smyslu §95 o. s. ř., spočívající ve změně skutkových tvrzení, kdy žalovaná je žalována jako ručitel závazku nového dlužníka, a to AVIA Ashok Leyland Motors s.r.o., a to ve znění skutkových tvrzení žalobkyně v jejím podání ze dne 26.3.2010.
Jestliže dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), nelze jím úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání takového „dovolání“. Funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112).
Za této procesní situace, kdy byla pravomocně připuštěna změna žaloby vůči žalované na zaplacení částky 675 000 Kč s příslušenstvím z titulu ručení, a kdy toto rozhodnutí nemůže podléhat dovolacímu přezkumu, nemohla být v rámci dovolacího řízení řešena ta část otázky položená žalobkyní, týkající se správného postupu soudu prvního stupně při připuštění změny žaloby ve smyslu §95 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním žalobkyně, směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., byl-li ve věci samé vydán soudem prvního stupně jediný rozsudek.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, jestliže se ztotožnil se soudem prvního stupně v posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení uplatněného nároku vůči žalované, která po připuštěné změně žaloby byla žalována jako ručitel podle §477 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud správně konstatoval, že hmotněprávní účinky změněného návrhu nastávají dnem, kdy soudu došla písemná změna návrhu, popřípadě dnem, kdy žalobce učinil toto podání ústně do protokolu, což bylo v daném případě dne 30.3.2010, kdy žalobkyně požadovala stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než vylíčila v žalobě.
Odvolací soud správně aplikoval §303 obch. zák., podle kterého je závazek ručitele ve vztahu k závazku dlužníka závazkem akcesorickým, což platí i v případě ručení podle §477 odst. 3 obch. zák.
Odvolací soud rovněž správně odkázal na §306 odst. 1 obch. zák., podle něhož je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není podle uvedeného ustanovení třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.
V daném případě byla podle skutkových zjištění soudů splatnost žalované pohledávky určena ve faktuře, jíž byla smluvní pokuta (žalovaná částka) vyúčtována, a to na den 20.1.2006. Počátek běhu promlčecí doby vůči žalované jako ručitelce tedy s ohledem na §340 odst. 2 obch. zák. odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně správně určil na den 21.1.2006, jako první den prodlení s úhradou faktury, kterou byl dlužník vyzván k zaplacení s datem splatnosti 20.1.2006, je-li podle tohoto ustanovení věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán, není-li doba plnění ve smlouvě určena, jako to bylo v posuzovaném případě.
Čtyřletá promlčecí doba podle §397 obch. zák. pro vymáhání uplatněné pohledávky uplynula tedy dne 21.1.2010, proto, byl-li návrh na změnu žaloby uplatněn žalobkyní až podáním ze dne 26.3.2010, doručeným soudu dne 30.3.2010, odvolací soud v souladu se zákonem učinil správný závěr, že soud prvního stupně v souladu se zákonem posoudil vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku vůči žalované jako ručitelce a žalobu zamítl, neboť právo na zaplacení žalobou požadované částky vůči žalované jako ručitelce je promlčeno.
Namítá-li dovolatelka neúplné dokazování v dané věci, které mělo spočívat v tom, že nebylo dostatečně prokázáno, že žalovaná pohledávka skutečně náležela do prodávané části podniku, mohou tyto námitky sice odůvodnit dovolací důvod, jímž lze poukazovat na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale zároveň je třeba uvést, že z důvodu zakotveného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu.
Je namístě též konstatovat, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Ze skutkových zjištění obou soudů, jak výše uvedeno, vyplynulo, že na základě smlouvy o prodeji části podniku žalované byla dne 5.10.2006 převedena na společnost AVIA Ashok Leyland Motors s.r.o. i část podniku realizující činnosti a služby spojené s výrobou a prodejem nákladních vozidel včetně výroby náhradních dílů a že žalovaná pohledávka přešla na jmenovanou společnost. Tento skutkový závěr, jak výše zdůvodněno, nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve věci samé přípustné. Z tohoto důvodu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu