ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2760.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2760/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně MEŠ, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 1786/2, IČO 25065301, zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech – Dvory, Cihelní 14, proti žalovanému JUDr. P. Č. , zastoupenému JUDr. Alešem Mendelem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, IČO 47116617, o zaplacení částky 1 952 552 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 158/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-175, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-181, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-175, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-181, se ve výroku pod bodem III v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba o částku 562 425 Kč s 2% úrokem z prodlení od 13. 10. 2001 do zaplacení, a ve výrocích pod body IV, V a VI zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 2009, č. j. 17 Cm 158/2004-131, ve znění usnesení ze dne 31. března 2009, č. j. 17 Cm 158/2004-141, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 952 552 Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 13. 10. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III a IV) .
Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaný jako její právní zástupce v soudním řízení, které bylo proti ní vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 21 Cm 47/2001 žalobkyní ŠLULKNOVSKOU DŘEVAŘSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., se sídlem ve Šluknově, Zeyerova 234, IČO 47306530, o zaplacení částky 1 858 270 Kč s příslušenstvím, nepodal přes výzvu soudu učiněnou podle §114b občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve stanovené lhůtě písemné vyjádření, což mělo za následek vydání rozsudku pro uznání podle §153a o. s. ř., kterým Městský soud v Praze uložil žalobkyni (v uvedeném řízení jako žalované) zaplatit ŠLUKNOVSKÉ DŘEVAŘSKÉ SPOLEČNOSTI, s.r.o., částku 1 858 270 Kč a na nákladech řízení částku 94 282 Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně, která byla citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, zavázána k platbě částky 1 858 270 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení v důsledku procesního pochybení žalovaného jako advokáta, by uvedené částky nemusela platit v případě včasného vyjádření k soudu vypracovaného žalovaným. Nárok tvrzený ŠLUKNOVSKOU DŘEVAŘSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., se totiž opíral o neplatnou smlouvu o dílo ze dne 12. 9. 1996 a o neplatné ujednání o smluvní pokutě. ŠLUKNOVSKÁ DŘEVAŘSKÁ SPOLEČNOST, s.r.o., zahájila proti žalobkyni exekuční řízení, v jehož rámci došlo k vydražení věcí žalobkyně - sušičky dřeva s příslušenstvím a linky na výrobu spárovky se souvisejícími komponenty.
Soud prvního stupně uzavřel, že provedenou exekucí vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 520 830 Kč představující rozdíl mezi odhadní cenou sušičky stanovenou ke dni dražby ve výši 655 200 Kč a částkou 300 000 Kč, za kterou byla sušička vydražena, a dále představující rozdíl mezi odhadní cenou spárovky a souvisejících komponentů stanovenou ke dni dražby na částku 235 630 Kč a částkou 70 000 Kč, za kterou byla spárovka i komponenty vydražena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neuhrazením předmětných částek podle citovaného rozsudku svým vlastním chováním vyvolala exekuční řízení a v této nečinnosti spatřuje soud prvního stupně přetržení příčinné souvislosti mezi protiprávním chováním žalovaného jako advokáta a škodou vzniklou žalobkyni; žalobkyni se tak nepodařilo prokázat splnění zákonných podmínek odpovědnosti žalovaného jako advokáta za způsobenou škodu podle §24 odst. 1 zákona o advokacii.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-175, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. února 2010, č. j. 1 Cmo 58/2009-181, zastavil odvolací řízení ohledně částky 1 061 722 Kč s 2% úrokem z prodlení od 13. 10. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem I změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 328 405 Kč s 2% úrokem z prodlení od 14. 10. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem II), rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem I, kterým byla žaloba o částku 562 425 Kč s 2% úrokem z prodlení od 13. 10. 2001 do zaplacení a o další 2% úrok z prodlení z částky 328 405 Kč za dobu od 13. 10. 2001 do 13. 10. 2004 zamítnuta, potvrdil (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body IV, V a VI).
Odvolací soud posuzoval uplatněný nárok podle §420 odst. 1 a odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), §442 odst. 1 a §443 obč. zák. a dále vyšel ze speciální úpravy odpovědnosti advokáta za škodu promítnutou v ustanovení §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které vychází z principu objektivní odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie, jež je založena na současném splnění těchto předpokladů: výkon advokacie v rozporu s právními předpisy, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Je nepochybné, že majetek žalobkyně se zmenšil, žalobkyni tedy škoda vznikla, její výši však lze určit při současném stanovení příčinné souvislosti mezi vadným výkonem advokacie žalovaným a vznikem škody. Pro tento závěr odvolací soud plně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže se v řízení o náhradu škody způsobené advokátem při výkonu advokacie zjišťuje, zda pochybení advokáta a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. O vztah příčinné souvislosti v případě této odpovědnosti za škodu se jedná, vznikla-li škoda následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie, tedy je-li doloženo, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Odvolací soud dále uvedl, že ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 žalobce spatřoval škodu ve zmenšení svého majetku v důsledku nuceného vydražení svých nemovitostí při výkonu rozhodnutí za cenu nižší než odhadní. Dovolací soud v uvedené věci dospěl k závěru, že i když lze souhlasit s dovolatelem, že mu škodu ve výši 145 000 Kč způsobil žalovaný, který nepodal odpor proti platebnímu rozkazu, škoda, jejíž náhrady se žalobce nyní domáhá vůči žalovanému, je odvozována od vydražení jeho nemovitostí za cenu nižší než odhadní a její bezprostřední příčinou byla nečinnost žalobce poté, co nabyl právní moci platební rozkaz, ukládající mu peněžité plnění třetí osobě. Tím byla přerušena příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody, mající původ v okolnostech dražby. Již z toho je zřejmé, že u takto vymezeného nároku není mezi vznikem škody, spočívající v okolnostech dražby, a pochybením žalovaného, který na okolnosti dražby nemohl mít žádný vliv, bezprostřední vztah příčinné souvislosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, která bezprostřednímu vztahu příčinné souvislosti časově i věcně předcházela, tedy okolnost, která má věcný vztah k počínání žalovaného při výkonu advokacie. V této souvislosti nelze přehlédnout, že škoda v naznačené výši byla žalovaným (započtením a prostřednictvím pojistného plnění) žalobci před konáním dražby uhrazena.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně vyložil citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkazoval, a tím vadně položil základ pro své zamítavé rozhodnutí. Z uvedeného judikátu je zřejmé, že pojednává o škodě odvozované od vydražení nemovitostí za cenu nižší než odhadní, když samotná škoda byla žalovaným žalobci před konáním dražby uhrazena. Judikát lze podle odvolacího soudu tedy v dané věci aplikovat tak, že škodou vzniklou v bezprostředním vztahu příčinné souvislosti příčiny a následku je toliko újma v rozsahu hodnoty věcí stanovené v dražbě částkou 370 000 Kč po odpočtu nákladů exekutora ve výši 41 595 Kč. Žalobkyni tedy v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného vznikla skutečná škoda ve výši 328 405 Kč.
V rozsahu, v němž bylo odvolací řízení zastaveno, vzala žalobkyně odvolání zpět.
Proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku pod bodem III (z obsahu dovolání se současně podává, že dovolání nesměřuje proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem III, jíž bylo rozhodnuto o úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 328 405 Kč za dobu od 13. 10. 2001 do 13. 10. 2004) podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka má za to, že předmětný rozsudek Nejvyššího soudu nelze na daný případ aplikovat ani v části, ve které pojednává o škodě odvozované od vydražení nemovitosti za cenu nižší než odhadní. Za škodu, která jí vznikla v důsledku porušení povinnosti žalovaným, je nutno považovat skutečné zmenšení majetku žalobkyně, které by v případě nepochybení žalovaného nenastalo. Žalobkyni byla způsobena škoda odpovídající zmenšení jejího majetku ve výši skutečné hodnoty vydražených věcí, která činí dle znaleckého posudku Ing. F. S. u sušárny řeziva částku 655 200 Kč a u linky na výrobu spárovky částku 235 630 Kč, nikoliv jen ve výši, ve které byly tyto věci vydraženy. Dovolatelka v této souvislosti uvedla, že neměla možnost žalovanou částku uhradit a zabránit exekuci, protože nedisponovala žádnými finančními prostředky a uzavření smlouvy o úvěru bylo pro ni nereálné. I kdyby před vydražením vymáhanou částku uhradila, výše škody by byla stanovena z hodnoty těchto věcí v době jejího vzniku, tj. ve výši odhadní ceny, nikoliv ve výši ceny dražební. Podle názoru dovolatelky jí měla být uhrazena alespoň částka odpovídající ceně odhadní po odečtení nákladů exekuce, nikoliv pouze cena vydražená (⅓ odhadní ceny věcí) po odečtení nákladů exekuce. Skutečná škoda dovolatelky vzniklá v důsledku porušení povinností žalovaným činí částku 890 830 Kč. Jako otázku zásadního právního významu dovolatelka označila otázku, zda pro stanovení výše škody je rozhodující hodnota věci stanovená odhadem, tj. její skutečná hodnota, či hodnota věci stanovená v dražbě. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu. Uvedl, že jakkoliv může být správné tvrzení žalobkyně o výši škody, která jí v souvislosti s dražbou vznikla, nebyla v dané věci naplněna podmínka v podobě příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením povinnosti žalovaného, který nemohl zapříčinit porušením své povinnosti, že dluh byl vymáhán v exekuci, a již vůbec ne to, za jakou cenu byly věci vydraženy. Právní otázka, kterou řeší napadený rozsudek odvolacího soudu, již byla vyřešena a tento rozsudek proto nemá po právní stránce zásadní význam a dovolání by mělo být odmítnuto.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozsudek odvolacího soudu v dané věci má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, z jehož závěrů odvolací soud vycházel, lze v předmětné věci použít pouze v jeho obecných závěrech o posuzování pochybení advokáta a vzniklé škodě jako vzájemném poměru příčiny a následku představující otázku skutkovou s tím, že právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Nejvyšší soud totiž v uvedeném rozhodnutí vycházel z jiného skutkového stavu, než o jaký se jednalo v nyní posuzované věci, a sice z toho, že žalovaný advokát, který nepodal včas odpor proti platebnímu rozkazu, v němž byl jeho klient zavázán k plnění, na které neměl žalobce nárok, před zahájením dražby svému klientovi škodu nahradil a taktéž pojišťovna poskytla klientovi pojistné plnění z titulu náhrady škody, žalobce jako poškozený však tyto finanční prostředky na úhradu svého dluhu nepoužil.
V dané věci však žalobkyně na dluh, který jí vznikl v důsledku porušení povinnosti žalovaného jako advokáta v souvislosti s výkonem advokacie, neobdržela od žalovaného, ani od pojišťovny žádné plnění. V takovém případě pak v příčinné souvislosti s protiprávním úkonem advokáta nemusí být pouze škoda odpovídající částce, kterou poškozený uhradil svému věřiteli podle pravomocného rozsudku, ale i škoda spočívající ve zmenšení majetku poškozeného, k němuž došlo tím, že v exekučním řízení došlo k prodeji jeho majetku za cenu nižší, než by odpovídalo jeho tržní ceně při prodeji mimo rámec exekuce. Podmínkou pro tento závěr ovšem je, že poškozený neměl k dispozici finanční prostředky (a ani si je nemohl opatřit např. úvěrem), jimiž by dluh dobrovolně uhradil.
Odvolací soud, veden svým nesprávným právním názorem, však věc z tohoto hlediska neposuzoval a tudíž ani nezjišťoval tomu odpovídající skutkový stav (s případným postupem podle ustanovení §118a o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. v napadeném rozsahu a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu podle ustanovení §243b odst. 3 věty prvé o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu