ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2803.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2803/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně IMPROMAT-COMPUTER s.r.o. , se sídlem Zlín, Tř. T. Bati 5267, PSČ 762 02, identifikační číslo osoby 46992308, zastoupené JUDr. Milanem Francem, advokátem se sídlem Zlín, Tř. T. Bati 180, proti žalovanému Ing. R. L. , o zaplacení částky 349 011 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 10 Cm 6/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011, č.j. 1 Cmo 172/2010 – 128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. března 2011, č.j. 1 Cmo 172/2010 – 128, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 24. května 2010, č.j. 10 Cm 6/2009-80, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 349 011 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. rozsudku, a zaplatit náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na zaplacení 349 011 Kč s příslušenstvím bylo namístě vyhovět, bylo-li v řízení prokázáno, že na základě objednávek žalovaného v roce 2005 předala žalobkyně v roce 2005 žalovanému pět dodávek zboží za sjednanou cenu 359 011 Kč, jež převzala jeho zmocněná zástupkyně společně s fakturami s určeným datem splatnosti, čímž došlo mezi účastníky k uzavření platných kupních smluv ve smyslu §409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), za použití §275 odst. 4 obch. zák., a bylo-li prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji povinnost podle §448 odst. 1 obch. zák. – zaplatit zbytek dohodnuté kupní ceny ve výši 349 011 Kč. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že žalovaný zmocnil svou manželku O. L. ve smyslu §15 obch. zák. k zastupování žalovaného při provozování podniku - k objednávání dodávek zboží, k uzavírání kupních smluv a přebírání dodávek jeho jménem, přičemž za tímto účelem předal svoji manželce kopii svého živnostenského listu a razítko firmy. Tato skutečnost byla prokázána výpovědí svědkyně O. L., která vypověděla, jakým způsobem jménem žalovaného jednala (objednávala a přebírala zboží), k čemuž měla ústní zmocnění od žalovaného a vždy objednávala zboží na základě domluvy s žalovaným. Veškerá e-mailová korespondence na adrese zřízené pro žalovaného, vedená O. L., byla přeposílána i na e-mailovou adresu žalovaného. Z výpovědi svědka Lubomíra Olivy, pracovníka žalobkyně, vyplynulo, že žalovaný s žalobkyní obchodoval, žalobkyně prodávala žalovanému kopírky. Svědek uvedl, že žalovaného vyzval, aby k obchodování s žalobkyní předložil živnostenský list a osvědčení o registraci plátce DPH, přičemž žalovaný mu sdělil, že podniká se svojí manželkou O. L., a ta následně požadované doklady svědku, jako zástupci žalobkyně, předložila a jednala s ním jako zmocněná osoba žalovaného. Z výpovědi svědka Olivy a z obsahu e-mailové korespondence svědka, jako zástupce žalobkyně, a e-mailové korespondence na e-mailové adrese žalovaného s O. L. bylo dále zjištěno, že obě strany vyjednávaly ohledně úhrady dlužných částek žalovaného, ze strany manželky žalovaného byl navrhován splátkový kalendář, který však nebyl dodržován, a na základě těchto jednání O. L. uhradila za žalovaného na účet žalobkyně 10 000 Kč. Věrohodnost výpovědí svědků o tom, že žalovaná při jednání s žalobkyní jednala, jako osoba oprávněná jednat za žalovaného byla potvrzena i vyjádřeními osob obchodujících s žalovaným, a to z připojeného obsahu spisu Policie České republiky sp. zn. KRPM 16071/TČ-2009-140582-205. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, ztotožnil se i se závěrem, že žalobkyně s ohledem na okolnosti jednání mezi stranami nemohla vědět ani o případném překročení oprávnění ze strany manželky žalovaného ve smyslu §15 odst. 2 obch. zák., a tudíž je žalovaný jednáním své manželky vůči žalobkyni vázán.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že řízení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zdali osoba, která využije svého příbuzenského vztahu k jiné osobě, aby se vydávala za osobu zmocněnou k právním úkonům souvisejícím s provozem podniku, může být považována za osobu zákonně zmocněnou k jednání za tvrzeného zmocněnce, který však žádné písemné ani ústní zmocnění takové osobě nevydal a ani o jednání této osoby, vydávající se za osobu zmocněnou, nevěděl.
Žalovaný zdůraznil, že nikdy ústně ani písemně svoji manželku O. L. nezmocnil k jakémukoliv jednání či zastupování jeho osoby při výkonu podnikatelské činnosti. Nikdy nevstoupil v předmětné věci ani v písemný či ústní kontakt se žalobkyní a niky od žalobkyně neobdržel žádné plnění, jehož cena je předmětem žaloby.
Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval fakt, že uzavření konkrétního právního vztahu mezi účastníky nebylo během řízení nijak prokázáno. Výpověď svědkyně prokazovala jen to, že pro žalovaného občas něco vyřizovala, ale k předmětu řízení nebyla její výpověď konkrétní. Svědek Oliva pouze vypověděl, že jednal telefonicky s mužem, který se mu představil jako žalovaný.
Dovolatel má za to, že z výše uvedených důvodů by měl být napadený rozsudek zrušen.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání podané proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Pokud dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením obou soudů, opřené o zjištění, že manželka žalovaného O. L. měla ústní zmocnění od žalovaného k zastupování žalovaného v objednávání a přebírání zboží pro žalovaného a vždy objednávala zboží na základě domluvy s žalovaným, jemuž byla veškerá e-mailová korespondence učiněná O. L. v zastoupení žalovaného přeposílána, je třeba odkázat na výše uvedené, že skutková zjištění odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Podle §15 obch. zák. kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází (odst. 1). Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla (odst. 2).
S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyšel i odvolací soud, tj., že manželka žalovaného O. L. měla ústní zmocnění od žalovaného k zastupování žalovaného v objednávání a přebírání zboží pro žalovaného a vždy objednávala zboží na základě domluvy s žalovaným, jemuž byla veškerá e-mailová korespondence učiněná O. L. v zastoupení žalovaného přeposílána, a za situace, kdy v dovolacím řízení nelze skutková zjištění soudu přezkoumávat, dospěly soudy ke správnému právnímu závěru, že O. L. byla takto pověřena určitou činností, a tak byla zákonným zástupcem žalovaného ve smyslu §15 obch. zák.
Je zcela nerozhodná námitka dovolatele, že O. L. písemně k právním úkonům v souvislosti s provozováním svého podniku niky nezmocnil, neboť ke zmocnění k určitým činnostem při provozování podniku postačí pouze faktické pověření. Zvláštní plná moc se podle §15 obch. zák. nevyžaduje.
Navíc správně soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, dovodil, že i kdyby O. L. nebyla zákonným zástupcem žalovaného, žalobkyně s ohledem na skutková zjištění soudu nemohla vědět, že O. L. není ve smyslu §15 odst. 1 obch. zák. zákonným zástupcem žalovaného, a proto by žalovaný za jednání své manželky O. L. odpovídal podle §15 odst. 2 obch. zák., i v případě, že by O. L. nepověřil k jednání za svou firmu, jak uvádí v dovolání.
Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni sjednané a nezaplacené kupní ceny z uzavřených kupních smluv v celkové výši 349 011 Kč, rozhodly v souladu s §448 obch. zák., podle něhož je kupující povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu.
Namítá-li dovolatel, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba uvést, že z důvodu zakotveného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel nejen, že neuvedl, v čemž spatřuje vadu řízení, ale nenastolil žádnou právní otázku procesně právní povahy.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, a proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalovaného není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve věci samé přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu