ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2924.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2924/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně BENASO, spol. s r. o. , se sídlem v Praze Vršovice, Kubánské náměstí 1391/11, IČ: 602 799 91, zast. Mgr. Janem Hraško, advokátem, Revoluční 123, Liberec, proti žalované KM-PRONA, a. s. , se sídlem Rynoltice 215, IČ: 254 79 733, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 8/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2009, č. j. 8 Cmo 10/2009-148, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „ soud prvního stupně “) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 11. 11. 2008, č. j. 37 Cm 8/2006-119, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. 37 Cm 8/2006-127, zrušil rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. J. Č., CSc., ze dne 11. 10. 2005, pod č. j. RD/104/05/KM-20 ve věci sporu mezi žalovanou a žalobkyní o zaplacení částky 1.407.544,- Kč s příslušenstvím, dále rozhodl tak, že rozhodčí doložka sjednaná v čl. VII kupní smlouvy č. 087/TOM/2004 ze dne 1. 11. 2004 zůstává v platnosti a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Cmo 10/2009-148, změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalobu o zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. J. Č., CSc., dne 11. 10. 2005 pod č. j. RD/104/05/KM-20, zamítl; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a na náhradu nákladů předchozího odvolacího řízení částku 26.049,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám Mgr. M. P., advokáta, a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 13.506,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. M. P., advokáta.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vyšel z toho, že soud může rozhodčí nález přezkoumat jen z důvodů upravených v §31 ZRŘ a jen z důvodů uvedených žalobkyní ve včas podané žalobě, resp. z důvodů žalobkyní uvedených nejpozději do uplynutí lhůty tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, dále z obsahu žaloby a zrušovacího usnesení odvolacího soudu, podle nichž se žalobce včas domáhá zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v ust. §31 písm. b), c) a e) ZRŘ. Dále vyšel ze závěru soudu prvního stupně, účastníky nezpochybněného, dle kterého námitka, že výzva k uplatnění práv spolu s rozhodčí žalobou nebyla žalobkyni řádně doručena, není naplněním důvodu uvedeného v ust. §31 písm. e) ZRŘ. Ohledně námitky naplnění důvodu dle §31 písm. c) ZRŘ vyšel odvolací soud ze zjištění, že žalobkyně podala vyjádření k žalobě v rozhodčím řízení adresované rozhodci JUDr. Jindřichu Černému, CSc., a to v podání ze dne 15. 8. 2005, nazvaném vyjádření k věci.
Odvolací soud dovodil, že žalobkyně ve smyslu ust. §33 ZRŘ neuplatnila, ač mohla, shora uvedený důvod dle §31 písm. b) nebo c) ZRŘ při prvním úkonu ve věci (v písemném vyjádření k žalobě o zaplacení 1.407.544,- Kč s přísl.). Návrh na zrušení rozhodčího nálezu nebylo možné důvodně opřít o důvody uvedené v ust. §31 písm. b) a c) ZRŘ, a proto jej odvolací soud v tomto rozsahu zamítl.
Dovoláním ze dne 13. 11. 2009 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že dovolání považuje dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za přípustné a své dovolací námitky podřadila dovolacímu důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., poněvadž odvolací soud dle názoru dovolatelky zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, jenž dovodil, že žalobkyně se mohla dozvědět o skutečnosti, že ve věci rozhodoval rozhodce, který nebyl k rozhodování povolán, až po uložení spisu do úschovy okresního soudu, tzn. až po skončení rozhodčího řízení, a proto nemohla uplatnit předmětnou námitku v řízení rozhodčím. Žalobkyni byla doručena toliko žaloba a nikoli listiny procesního charakteru, a tak se nemohla k nim vyjádřit. Jediným způsobem, jak se o existenci listin mohla dozvědět, bylo nahlédnout do spisu, ovšem tak mohla žalobkyně učinit až po uložení spisu do úschovy soudu dle §29 odst. 2 ZRŘ, když v rozhodčím řízení nahlížení do spisu není možné, k čemuž dospěla výkladem a contrario ustanovení §29 odst. 3 ZRŘ.
Dovolatelka dále s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008, namítla, že rozhodčí smlouva je, kdy nestanoví přímo konkrétního rozhodce nebo způsob jeho ustavení, nýbrž jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným dle zvláštního zákona, vč. odkazu na statuty a jednací řády této právnické osoby (HONESTA, s. r. o.), která měla též určit rozhodce, neplatná pro obcházení zákona.
Dovolatelka dále upozornila, že JUDr. J. Č., CSc., rozhodce, jenž v předmětném rozhodčím řízení rozhodoval, je současně společníkem HONESTA, s. r. o., tj. společnosti, která rozhodce jmenovala. Tato společnost je ve skutečnosti zástupcem věřitele a její postavení se změní okamžikem podání žaloby na žalobkyni. O rozhodování rozhodce ve prospěch žalované svědčí taktéž fakt, že se rozhodce nijak nevypořádal s námitkou žalobkyně uplatněnou v rozhodčím řízení, že jí nebyly doručeny daňové doklady, což se dle přesvědčení dovolatelky mělo odrazit do řešené otázky úroku z prodlení, jež byly vázány na doručení faktur.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou, zda společnost HONESTA, s. r. o., obchází zákon, a dále v tom, že nerespektoval názor soudu prvního stupně v původním rozsudku č. j. 37 Cm 8/2006-59 o nedoručení žaloby rozhodci. Z rozhodčí žaloby, resp. způsobu jejího doručení, je zřejmé, že tato byla před samotným ustanovením rozhodce doručena společnosti HONESTA, s. r. o., která žalobu poté zaslala žalobkyni. Rozhodčí žaloba však měla být podána teprve po doručení žádosti o ustanovení rozhodce a po samotném ustanovení konkrétního rozhodce. Rozhodce tak přijal žalobu dříve (16. 6. 2007), než byl ustanoven (17. 6. 2007).
S ohledem na shora uvedené dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvého stupně, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolání směřující do výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že se žaloba o zrušení napadeného rozhodčího nálezu zamítá, je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Žalobkyně v dovolání namítá nesprávnou aplikaci §33 ZRŘ. Podle tohoto ustanovení soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c) ZRŘ, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Toto ustanovení tedy stanovuje povinnost namítat neplatnost rozhodčí smlouvy nikoli později, než strana začala jednat ve věci samé. Jedinou výjimkou, kterou §33 ZRŘ obsahuje, je, že příslušná strana by tuto skutečnost nemohla v rozhodčím řízení namítat, například z toho důvodu, že jí nebyl návrh na vydání rozhodčího nálezu s výzvou k vyjádření vůbec doručen. V takovém případě by se k §33 zákona o rozhodčím řízení v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nepřihlíželo, jelikož námitka neexistence či neplatnosti rozhodčí doložky objektivně nemohla být vznesena.
Z čl. VII kupní smlouvy ze dne 1. 11. 2004, č. 087/TOM/2004, uzavřené mezi účastníky řízení, se strany dohodly, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, včetně otázek její platnosti, jejího výkladu, realizace či ukončení práv z tohoto právního vztahu přímo vznikajících nebo s ním přímo souvisejících, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zák. č. 216/94 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, s vyloučením pravomoci obecných soudů, jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze Seznamu rozhodců vedeného společností HONESTA, s. r. o. se sídlem Zeyerova 560/25, Liberec, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného společností HONESTA, s. r. o., se kterým se obě smluvní strany seznámily na internetových stránkách této společnosti. Obě smluvní strany v tomto článku kupní smlouvy prohlásily, že měli možnost seznámit se s obsahem platného jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, organizačním řádem a kancelářským řádem, které vydala HONESTA, s. r. o., jejichž platné znění je uveřejněno na jejích internetových stránkách. Rozhodčí řízení mělo být pouze písemné a doručování mělo být prováděno dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Ze skutkových zjištění učiněných v řízení a dovoláním nezpochybněných se dále podává, že žalobkyni byla dne 3. 8. 2005, nejpozději dne 15. 8. 2005, doručena žaloba (návrh na zahájení předmětného rozhodčího řízení). Z doručenky je dále zřejmé, že spolu se žalobou bylo žalobkyni doručeno sdělení o přijetí funkce rozhodce ze dne 17. 6. 2005, č. j. RD/104/05/KM-2, a výzva k uplatnění práv z téhož dne, č. j. RD/104/05/KM-3.
Ze sdělení o přijetí funkce rozhodce ze dne 17. 6. 2005, č. j. RD/104/05/KM-2, se podává, že na základě rozhodčí doložky uvedené v kupní smlouvě ze dne 1. 11. 2004, byl do funkce ustanoven rozhodce JUDr. J. Č., CSc., který ustanovení do funkce rozhodce dle ust. §5 ZRŘ přijal, že ke dni 16. 6. 2005 došlo k zahájení rozhodčího řízení, že rozhodce současně zasílá rozhodčí žalobu a BENASO, spol. s r. o. poučil, že účastníci rozhodčího řízení jsou oprávněni uplatnit vůči osobě rozhodce námitku podjatosti, a to ve lhůtě 5 dnů od doručení sdělení, jímž byl rozhodce pověřen rozhodčím řízením, a dále o nutných náležitostech této námitky podjatosti.
Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že dovolatelka (BENASO, spol. s r. o.) na shora specifikovanou výzvu reagovala vyjádřením ze dne 15. 8. 2005, v němž však dle obsahu vyjádření námitku, že ve věci se účastní rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouva či jinak povolán k rozhodování, popř. nemá způsobilost být rozhodcem, popř. že rozhodčí smlouva je neplatná neuvedl (§31 písm. a) a b) ZRŘ).
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně tedy byla řádně informována o zahájení rozhodčího řízení mezi ní a žalovanou a byla vyzvána k podání vyjádření ve věci. Žalobkyně, ač mohla, uvedené námitky při prvním úkonu ve věci, jímž nepochybně vyjádření ze dne 15. 8. 2005 bylo, neuplatnila. Za tohoto skutkového stavu odvolací soud správně dovodil, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu je třeba podle §33 zákona o rozhodčím řízení zamítnout. Nelze přisvědčit dovolatelce ani v tom, že jí bylo zapovězeno nahlížení do rozhodčího spisu, a proto nemohla dříve než po úschově spisu dle ust. §29 ZRŘ u soudu, zjistit, že ve věci rozhodoval rozhodce, jenž nebyl dle rozhodčí smlouvy či jinak povolán k rozhodování věci, neboť zákonem o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ani jednacím řádem pro rozhodčí řízení, organizačním řádem a zejména ani kancelářským řádem HONESTA, s. r. o., na jejichž aplikaci se strany v rozhodčím řízení dohodly, toto právo zapovězeno nebylo, resp. právě naopak, protože dle čl. 9 odst. 4 Kancelářského řádu platného v době uzavření smlouvy (tj. Kancelářského řádu platného do 1. 1. 2004) platí, že „ Nahlížet do spisů je možno v místnostech Kanceláře Společnosti pod dohledem Tajemníka nebo jiného pověřeného pracovníka. V případě, že spis byl předán Rozhodci, učiní Tajemník vhodná opatření, aby účastník mohl nahlédnout do spisu v jiném termínu dohodnutém s Rozhodcem.“ .
Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že v daném případě je třeba aplikovat ustanovení §33 ZRŘ, je správný.
Za tohoto stavu věci se pak již dovolací soud nemohl zabývat tím, zda skutečně byla rozhodčí doložka neplatná z důvodů uváděných dovolatelem dle ust. §39 obč. zák.
Nejvyšší soud proto podle §245b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu