ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3066.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3066/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně AGROKOM CZ spol. s r.o. , se sídlem v Přelouči, Chrudimská 1656, PSČ 535 01, identifikační číslo osoby 259 83 300, zastoupené JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalované CROPAGRO, s.r.o. , se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 255 36 834, zastoupené Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o zaplacení částky 861 687,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 104/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2010, č.j. 1 Cmo 80/2009-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radovana Zubka, advokáta se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. března 2010, č.j. 1 Cmo 80/2009-91 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. května 2009, č.j. 17 Cm 104/2007-62, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 861 687,50 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a zaplatit náklady řízení (výrok II.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel z nesporných tvrzení účastnic, že žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající jí z platně uzavřené smlouvy ze dne 10.5.2006, jestliže žalobkyni, jako odběratelce, nedodala dohodnutých 150t hořčice černé ze sklizně roku 2006. Smlouvu posoudil odvolací soud jako kupní smlouvu uzavřenou podle §409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalovaná se bránila tím, že sjednanou dodávku hořčice nemohla uskutečnit z důvodu neúrody. Oba soudy konstatovaly, že namítaná skutečnost nemůže být liberačním důvodem podle §374 odst. 1 obch. zák. a shodně dospěly k právnímu závěru, že žalobkyni vznikla škoda podle §380 obch. zák. ve výši 861 687,50 Kč, představující rozdíl mezi kupní cenou dohodnutou ve smlouvě s žalovanou a cenou zaplacenou náhradním dodavatelům, a to v důsledku nesplnění povinnosti žalované dodat sjednané zboží.
Odvolací soud nepovažoval za oprávněnou námitku žalované, že žalobkyně dodala svému odběrateli jiný druh hořčice, když na základě odborného vyjádření Mendlovy zemědělské a lesnické university v Brně ze dne 17.4.2009 neměl odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že názvem hořčice černá a hořčice hnědá je označován pouze jeden druh hořčice – hořčice sarepská, určená pro osobní spotřebu, a že na náhradní dodávce dodala žalobkyně svému smluvnímu partnerovi stejný druh hořčice, který měla dodat žalobkyni žalovaná.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval ze nedůvodnou i námitku žalované, že žalobkyně nesplnila svoji prevenční povinnost spočívající v omezení rozsahu škody, nezajistila-li dodávku za nižší ceny než skutečně zaplacené. Žalobkyní zaplacenou cenu za náhradní dodávku nepovažovaly soudy za nepřiměřeně vysokou. Naopak zdůraznily, že to byla právě žalovaná, která porušila svoji prevenční povinnost, nevyvinula-li žádnou aktivitu ke splnění dohodnutého závazku náhradní dodávkou od jiných dodavatelů, natož za nižší cenu. Jestliže žalovaná až při odvolacím jednání dne 3.3.2010 uvedla, že žalobkyně měla svému odběrateli dodat pouze polovinu objemu náhradních dodávek, pak k tomuto tvrzení odvolací soud nepřihlédl s ohledem na překážku neúplné apelace.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně na základě zjištěných skutečností jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soudu nesprávně posoudil skutečnost, že žalovaná při uzavření kupní smlouvy nemohla předvídat nemožnost splnění závazku (dodání hořčice) z důvodu extrémní neúrody této plodiny v roce 2006, a proto mělo být aplikováno ustanovení §374 odst. 1 obch. zák. o vyloučení odpovědnosti žalované za nesplnění závazku.
Za nesprávný považuje rovněž závěr obou soudů, že žalobkyně nenakoupila náhradní plnění za nepřiměřeně vysokou kupní cenu. Poukazuje na to, že žalobkyně měla možnost pořídit totéž plnění za nesrovnatelně nižší kupní cenu, například od společnosti MOROMALT . EXPORT, s.r.o. za cenu 12 600 Kč/t. Pokud pořídila náhradní plnění za cenu ve výši 18 107,50 Kč/t, pak si tuto škodu podle dovolatelky způsobila žalobkyně sama. Má za to, že neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem škody vyčíslené žalobkyní a porušením povinnosti žalovanou. Je přesvědčena, že žalobkyně nesplnila generální preventivní povinnost ke zmírnění výše škody.
Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že se soudy nevypořádaly s její pochybností o tom, zda žalobkyně dodala svému smluvnímu partnerovi hořčici v objemu 200t, když faktury, dodací listy a výpisy o provedených platbách vykazovaly podstatné rozpory, vylučující pravdivost tvrzení žalobkyně o dodání hořčice v objemu 200t. Odvolacímu soudu též vytýká, že se nedostatečně zabýval vysvětlením pojmů osivo a semeno, v daném případě pojmu semene hořčice. Poukazuje na to, že žalobkyně skutkově vymezila vznik škody tak, že byla smluvně zavázána dodat svému obchodnímu partnerovi hořčici v objemu 200t, avšak ze smlouvy s tímto obchodním partnerem vyplývá, že měla povinnost mu dodat osivo. Soudy podle dovolatelky ignorovaly rozdíl pojmů mezi osivem a semenem.
Na základě uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání postrádá otázku zásadního právního významu a není přípustné. Poukazuje na to, že dovolatelka pouze vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů a s výsledky dokazování, které navíc interpretuje odlišným způsobem než odvolací soud. Pokud dovolatelka argumentuje tím, že z důvodu klimatických podmínek nemohla splnit závazek dodat hořčici, žalobkyně připomíná, že žalovaná se ve smlouvě zavázala k dodání a nikoliv k vypěstování hořčice, jak správně konstatoval odvolací soud. Žalovanou zdůrazňovaná neúroda hořčice proto podle žalobkyně nemohla ovlivnit splnění závazku - dodat nasmlouvanou komoditu. Připomíná, že subjekty podnikající v zemědělství musí počítat s alternativou výkyvů počasí a pro případ horší úrody přijmout potřebná opatření, aby splnily smluvní závazek dodat nasmlouvanou komoditu. Nesouhlasí rovněž s námitkou, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou rozdílu pojmů osivo a semeno. Návrh žalované na doplnění odborného vyjádření v tomto směru považuje za nadbytečný, jestliže bylo prokázáno, že plnění žalobkyně vůči jejímu smluvnímu partnerovi bylo shodné s předmětem plnění v kupní smlouvě, na základě níž žalovaná plnění neuskutečnila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně dodala svému smluvnímu partnerovi stejný druh hořčice, který byla žalovaná povinna dodat žalobkyni. Argumentace žalované o pojmech osivo a semeno jsou tedy bezpředmětné k uvedenému skutkovému závěru potřebnému pro právní posouzení otázky vzniku škody vzniklé žalobkyni z důvodu nutnosti zajištění náhradního plnění, nesplnila-li žalovaná vůči žalobkyni svůj smluvní závazek.
Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplných skutkových zjištění, což spatřuje v tom, že soud prvního stupně neprovedl potřebné důkazy ohledně vysvětlení odborných pojmů osivo a semeno, a dovolává se dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že pro nedostatečně a neúplně provedené dokazování je řízení postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu věci.
Nesouhlasí-li dovolatelka s hodnocením provedených důkazů, je namístě uvést, že přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Jestliže tedy odvolací soud na základě uvedených skutkových zjištění o k porušení smluvní povinnosti žalovanou v příčinné souvislosti se vznikem škody, spočívající ve vynaložení finančních prostředků žalobkyní na zajištění náhradního plnění, učinil závěr, že rozdíl mezi cenou, kterou by bývala žalobkyně vynaložila za smluvní plnění žalované a cenou, kterou musela žalobkyně vynaložit za zajištění náhradního plnění, je škodou vzniklé žalobkyni, je jeho závěr správný. Podle §380 obch. zák. se totiž za škodu považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Jestliže tedy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni škodu, která ji vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou, nelze dovodit, že by právní závěr odvolacího soudu byl v rozporu s hmotným právem.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soudu nesprávně posoudil skutečnost, že žalovaná při uzavření kupní smlouvy nemohla předvídat nemožnost splnění závazku (dodání hořčice) z důvodu extrémní neúrody této plodiny v roce 2006, a proto mělo být aplikováno ustanovení §374 odst. 1 obch. zák. o vyloučení odpovědnosti žalované za nesplnění závazku, dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně uvedené ustanovení na danou věc neaplikoval.
Ustanovení §374 odst. 1 obch. zák. stanoví, že za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.
Oba soudy správně vyšly ze skutečnosti, že v zemědělské výrobě lze rozumně předpokládat, že může dojít k neúrodě plodin, proto namítaná skutečnost neúrody jako liberačního důvodu ve smyslu §374 odst. 1 obch. zák. nemůže uspět, neboť žalovaná jako podnikatelka v oblasti zemědělství byla povinna se skutečností neúrody počítat již při uzavírání smlouvy a mohla předvídat případnou neúrodu. Je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, který zdůraznil, že dovolatelka byla povinna určitý druh plodiny, resp. hořčice, dodat a nikoliv vypěstovat, proto námitka dovolatelky, že dodávku nemohla splnit pro nepříznivé klimatické podmínky nemá žádný právní význam, mohla-li žalovaná dodávku, k níž se zavázala, zajistit jiným způsobem, pokud ji sama nevypěstovala, například nákupem od jiného dodavatele či pěstitele a splnit tak svoji povinnost dodání sjednané komodity. Žalovaná se tedy nemohla ve smyslu §374 odst. 1 obch. zák. zprostit odpovědnosti za vzniklou škodu, jak oba soudy správně dovodily.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované není přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu